Skrývá se pachatel poštovní loupeže v jednom z pěti domků na okraji Prahy nebo už utekl jinam? Příběh ale dopadením pachatele nekončí…
Mohla to být docela jednoduchá policejní akce. Hlídka zpozorovala auto bez značek odjíždějící od pošty jen pár vteřin po přepadení. Co mohlo být jednoduššího, než pověsit se na lupiče a sledovat ho až k místu, kde bude vhodné zasáhnout. Co čert nechtěl, pronásledovatelům se lupič ztratil na několik vteřin z očí. Policisté vzápětí najdou odstavené auto u pětice domů na okraji bohnického sídliště. Motor ještě běží, v autě je dokonce pohozená kukla i pistole.
Opět by to mohlo být snadné – vrhnout do všech pěti domů najednou a z jednoho vytáhnout lupiče i s ukradenými penězi. Soudci ale vadí právě těch pár vteřin – jak policie ví, že se skrývá zrovna v jednom z domů? Co když během toho krátkého okamžiku stačil uprchnout do lesa a policie by vtrhla do domu nevinných lidí?
Pětapadesátiletá policejní kapitánka Věra Kostohryzová je přesvědčená, že pachatel neměl čas utéct a zuří, protože musí čekat na psovoda, který buď potvrdí domněnku její i zasahujících policistů, nebo soudce. Psovod ale uvízl v koloně a čas běží. Kapitánka se přesto rozhodne promluvit si postupně se všemi obyvateli domů, zatímco její mladší kolega Tomáš Kabátník se posléze odebere prozkoumat nejbližší les. Bude se lupič skrývat v domě nebo je něco na mrazivém pocitu Věry Kostohryzové, že je z lesa někdo sleduje?
Dvaačtyřicetiletý šumavský novinář Tomáš Přibyl působil přes dvacet let v různých tištěných i elektronických mediích. Z pozice externisty se postupně vypracoval přes vedoucího vydání až po šéfredaktora internetového deníku PRACHATICKOnews.cz. Věnoval se publikování a focení pro rozhlas i televizi a přispíval do řady cestopisných časopisů.
S postavou kapitánky Věry Kostohryzové jsme se už setkali v autorově povídkové knize Smutný žhář, a to ve druhé a třetí povídce (Vražda rybáře bez domova, Hrdličky), přičemž ve druhé vystupoval i Tomáš Kabátník. Autor už tehdy prokázal pochopení pro lidské poklesky a slabiny a nejinak je tomu i v jeho debutu na poli krimi románu.
Nakladatelství Albatros knihu vydává s dovětkem, že nepřetéká nereálným násilím a nereálným tajemnem, ale je příjemně normální a nutí k zamyšlení. Autor k tomu sám podotýká: „Zatímco v současné detektivní literatuře jsou detektivové většinou hodně rozervaní, tak v Pětidomí jsou oba vyšetřovatelé ještě relativně normální a naopak velká rozervanost a pokřivenost tu panuje mezi těmi, které vyšetřují.“ Jako recenzent s tím naprosto souhlasím. Oč jsou relativně jednoduché charaktery obou hlavních vyšetřovatelů, o to komplikovanější jsou vyšetřované postavy – jednotliví obyvatelé oněch pěti domů. Výslech každého z nich je jiný – co dům, to zajímavé postavy a osudy. Rebelská puberťačka, starostlivá matka, apatický padesátník, příliš šťastná rodina a příliš před světem uzavřený programátor. Skrývá se u někoho z nich lupič? Nebo je lupičem dokonce někdo z nich? Ale jaký by měl motiv? V těchto novostavbách asi žádní chudáci bydlet nebudou.
Příběh začíná až téměř dokumentárním stylem líčení jednoho dne, jedné policejní akce. Z knihy čiší příjemná civilnost a realistické chování kriminalistů i běžných uniformovaných policistů. Autor precizně popisuje jednotlivé kroky vyšetřovatelů, a i když jde „pouze“ o přepadení pošty, je to díky autorově umu přesto napínavé, a pro každého milovníka detektivek, a především popisu vyšetřování, i zajímavé čtení.
Překvapivě už někdy za polovinou knihy dojde k odhalení a dopadení pachatele, takže si mnohý čtenář řekne „Už teď? A co bude dál?“ Příběh ale nekončí a pokračuje přesně v duchu autorovy snahy o co největší realističnost. Když už víme KDO, budeme se podrobně zabírat PROČ a JAK PŘESNĚ. Nahlédneme do mašinerie dokazování a protokolování (a že i kolem „obyčejné“ loupeže toho papírování je), tedy do koloběhu, který obvykle následuje tam, kde většina detektivek či filmů končí dopadením pachatele a pohledem na unavené kriminalisty rozcházející se domů.
Opět musím podotknout, že jsem nebyl zklamaný. Díky čtivému stylu Tomáše Přibyla je kniha zajímavá až do poslední stránky a skutečně nutí k zamyšlení nad některými otázkami, které tu nicméně nemohu rozebírat, aniž bych vyzradil víc než bych měl. Pokud dáváte v detektivkách přednost obyčejným kriminalistům z masa a kostí, které byste mohli běžně potkat někde na ulici (ve výslechové místnosti raději ne), pokud máte rádi civilní styl vyprávění s důrazem na realitu, bude se vám Pětidomí číst dobře a budete s ním spokojeni. Už jen díky přidané hodnotě v podobě slušně vystavěné psychologie jednotlivých charakterů a dnes už možná až nezvyklého pochopení pro leckdy podivné vztahy mezi vyšetřovateli a pachatelem či vyšetřovateli a svědky.
Text: Tomáš Přibyl (2018)
Vydáno: Motto ve společnosti Albatros Media a. s. (2018)
304 stran
