Po úspěšné prodejnosti čtvrté holeovské knihy Nemesis, která vyšla česky na jaře letošního roku, zůstává otázkou, jestli stejně úspěšná bude i pátá kniha z knižní série. Nejeden čtenář je myslím na Pentagram pořádně natěšený, což může být samozřejmě spojeno s jistým rizikem. Nezklame totiž nová kniha čtenářská očekávání a radost z předchozího kousku?
Stopa vede do Prahy
Osloská policie řeší případ ženy, která byla nalezena ve svém bytě zavražděná, s useknutým prstem a také byl u těla objeven diamant ve tvaru pentagramu. O několik dní později zmizí manželka producenta, která měla hrát v muzikálu My Fair Lady, jehož premiéru manžel připravoval. V obálce policie obdrží odříznutý prst patřící právě zmizelé ženě. Jak spolu případy souvisejí? Řadí v Oslu sériový vrah? Dojde k dalším vraždám? Odpověď se poměrně nabízí, stejně jako to, že i pentagram hraje v příběhu důležitou roli.
Harry a jeho oblíbenkyně Beáta z technického oddělení, která má tendenci pochytávat od svého „učitele“ různé fráze, jsou nuceni pátrat s Tomem Waalerem. Pro Beátu bývalý milenec, na kterého by asi nejraději zapomenula, pro Harryho velký nepřítel.
Nějaký čas se totiž v soukromí věnuje slídění právě kolem Waalera, podezírá ho totiž, že je zapojený do případu pašování zbraní, a že kvůli tomu zavraždil kolegyni. Kolegyni, která byla pro Harryho také parťačkou, nejbližší spolupracovnicí. Tato událost vychází z předchozích knih série, ale Pentagram lze číst i samostatně bez znalosti bližších podrobností. Pátráním je Harry přímo posedlý, právě to způsobuje jeho nikoliv malé potíže s alkoholem, problematický vztah s přítelkyní Ráchel a v neposlední řadě také vyhazov z policejních řad, třebaže se šéf s Harrym snažil vždy mít velkou trpělivost.
České čtenáře jistě potěší, že v ději knihy figuruje i Praha a některé pasáže se v ní i odehrávají. Zmiňováno je Václavské náměstí, Perlová ulice, Troja, Strašnice, padne však i zmínka o Brnu a Slovensku.
Chandlerovský detektiv, christieovská zápletka
Pentagram je ryze městská detektivka, zasazená navíc do horkých letních dnů v době dovolených, takže mluvit o mrazivém skandinávském počtení by bylo vskutku nemístné. Jo Nesbø navíc, aniž bych tušil, jestli to dělá vědomě, vychází z tradic klasické angloamerické detektivky a s klidem, jsa si vědom, že se mnou někdo nebude souhlasit, bych si ho dovolil přirovnat k Agathě Christie. Maso, to hlavní, zkrátka vychází z jejích příběhů a tvorby jí podobné. Zápletka, kde nás autor vodí za nos a všechno není takové, jak se zdá z počátku, kde jsou nám předkládány stopy, abychom sami mohli přijít s řešením. Konkrétně v případě Pentagramu je ostatně i jistá specifická stopa jako trám (a já hlupák si jí nevšiml!) souvisící právě s různými způsoby matení čtenářů.
Ano, není tu kníratý detektiv se svou květomluvou, Nesbø servíruje k masu modernější druhy přílohy a zeleniny než první dáma zločinu — obohacuje knihu o popisování Harryho osobního života, vztahů na pracovišti a především honbě za Tomem Waalerem, který navíc Harrymu učiní dosti nezvyklou nabídku, z hlavního hrdiny-detektiva se stane dokonce štvanec před policií, používány jsou různé vypravěčské finesy, třeba při střizích z pohledů různých postav (prolínají se například dvě scény, o kterých až posléze vyjde najevo, že se odehrály v různém čase), opět tu najdeme i některé pasáže kurzivou, jež jsou zřejmě psány z pohledu vraha, zmiňována je řada hudebních interpretů a singlů.
Nesbø to všechno zvládá dobře, umí napínat a vodit za nos, i když samozřejmě odbočky od hlavního děje může někdo považovat za zbytečné zpomalování a Harryho v této knize považovat za nesnesitelného alkoholika, pokračovatele chandlerovských tradic.
Dobře udělané je ovšem i to hlavní, maso, třebaže právě tady je vidět použití starého, osvědčeného receptu. Ne, nechci obviňovat Nesbøho z plagiátorství, to v žádném případě! Určitý významný motiv sériových vražd v Pentagramu najdeme i v seriálu Komisař Rex, jiný zase v zmiňované Agathě Christie, způsob maskování sériového vraha také není v detektivce nic nového. Jenže všechny ty části — kriminální linie a vedlejší — se dobře čtou a mají to kouzlo oddechové literatury nutící obracet stránku za stránkou pořád dál.
Nesbø zkrátka dokáže psát s lehkostí pasáže přímo souvisící s kriminální zápletkou, i ty mimo téma, přestože třeba povídání policejního psychologa o sériových vrazích, podobně jako některé další scény, by ku prospěchu knihy o nějakých 450 stranách mohlo být klidně o něco kratší, stejně též zbytečně natahovaný závěr.
Velký knižní čtvrtek
Pentagram vychází v Česku společně s tituly dalších nakladatelství 13. října v rámci Velkého knižního čtvrtku, inspirovaného podobnou akcí ve Velké Británii. Je to jistě ideální způsob, jak na knihu ještě více upozornit a udělat z ní zajímavý tip na předvánoční knižní trh. Tituly severských autorů detektivek mají ve svých edičních plánech na podzim mimo jiné dvě brněnská nakladatelství — Host a Moba. Dojde k souboji „severských hvězd“? Určitě by to byla pozoruhodná „literární bitva“. Pro potenciální souboj má Pentagram jedno výrazné eso v rukávu — zapojení Prahy do děje.
Musím proto naprosto souhlasit s recenzní Olgy Biernatové. Chce-li si čtenář knihu opravdu vychutnat a má-li tu možnost, doporučuju na nějakých posledních padesát stránek vyrazit na Václavské náměstí, sednout si pod sochu svatého Václava, číst a do toho pozorovat turisty a říkat si, že tu zřejmě takhle před lety pobíhal i Jo Nesbø a v hlavě se mu pomalu rodila zápletka ke knize: přes všechny připomínky (nebo spíše konstatování) má příběh, který ukazuje, že Nesbø umí velmi poutavě, čtivě a napínavě vyprávět. Abych tedy odpověděl na úvodní otázku, Pentagram by čtenáře zklamat neměl a snad by mohl přispět k postupně se rozšiřujícím názorům, že severská detektivka není jen Larsson…
Originál: Marekors (2003)
Překlad: Kateřina Křištůfková
Kniha Zlín, Zlín 2011
Edice Fleet, svazek 23
456 stran
www.knihazlin.cz
