Past na myši v Divadle pod Palmovkou

Divadlo pod Palmovkou se po dlouhé době vrací k inscenování detektivní hry a hned si zvolilo titul asi nejslavnější! Londýnská inscenace Pasti na myši je zapsána v Guinnesově knize rekordů jako nejdéle nepřetržitě hraná divadelní hra na světě, v současné době je na repertoáru již 59. sezónu.

Pro milovníky napětí i dobré zábavy slibuje Past na myši jistě příjemný divácký zážitek. Děj hry se odehrává v uzavřeném prostoru Penziónu U klášterní studně, v němž se za sněhové bouře schází velmi nesourodá skupina osob, z nichž každá má své tajemství i společné vazby. Vrahem může být kdokoliv, a jeho odhalení je tedy zcela nečekané.
Československá premiéra hry se konala v Divadle pod Palmovkou (tehdy Divadlo S. K. Neumanna) 6. ledna 1961. V Praze mohli diváci Past myši vidět ještě čtyřikrát, naposledy v podání souboru Divadla v Dlouhé, před osmi lety.
Režisérkou inscenace v Divadle pod Palmovkou je Lucie Bělohradská, která zde inscenovala několik velmi úspěšných představení – za všechny jmenujme např. inscenaci hry A. Camuse Caligula nebo Sofoklova Oidipa; toto představení je na repertoáru již od roku 2002. Se žánrem detektivky, či dokonce s psychologickým thrillerem, se režisérka Bělohradská setkala několikrát v televizi – známé jsou např. její inscenace Andělský smích, Specialita šéfkuchaře nebo Vrah jsi ty, i když na jevišti se s detektivkou potkává poprvé. Ke spolupráci přizvala scénografa Ondřeje Nekvasila, kostýmní výtvarnici Katarínu Hollou, hudebníka Jana P. Muchowa a diváci uvidí herce Jana Teplého, Miroslavu Pleštilovou, Jana Konečného, Marcelu Nohýnkovou, Karla Vlčka, Evu Kodešovou, Miloše Kopečného a Martina Preisse. Inscenace vzniká v novém překladu, Pavla Dominika, ke kterému získalo Divadlo pod Palmovkou jako jediné v České republice exkluzívní svolení.

Premiéru chystá Divadlo pod Palmovkou na pátek 18. a sobotu 19. března 2011. Další reprízy budou v sobotu 26. března a dále pondělí 11. a středu 27. dubna 2011.

Několik zajímavosti k Pasti na myši …..

Základem ke vzniku „Pasti“ byla půlhodinová rozhlasová hra, kterou autorka napsala na začátku roku 1947 na objednávku rozhlasové stanice BBC. Ta připravovala speciální pořad k 80. narozeninám královny Mary (babička královny Alžběty), která si přála slyšet „něco od Agathy Christie“, neboť byla její velkou obdivovatelkou. Hra pod názvem Tři slepé myšky byla odvysílána 30. května téhož roku. O rok později vyšla stejnojmenná povídka v americkém časopise Cosmopolitan a poté též ve sbírce povídek Tři slepé myšky a další povídky. O pár let později pozvala Agatha Christie svého producenta a přítele Petera Saunderse na oběd a při kávě mu předala v hnědém papíře zabalený balíček. Když ho doma otevřel, zjistil, že to je scénář hry Past na myši.

Londýnská premiéra se konala 25. listopadu 1952 v divadle Ambassador a v hlavní roli se představil známý anglický herec Richard Attenborough. V úspěch hry na začátku nikdo příliš nevěřil. Agatha sama byla nejprve trochu deprimována, a jak napsala, zdálo se jí, že do hry vložila příliš mnoho humorných situací. Peter Saunders, producent hry (od roku 1952 do roku 1994) jí však optimisticky povzbuzoval „Žádný strach. Tipuji, že to poběží přes rok. Tak čtrnáct měsíců tomu dávám“. To, že by se stejná produkce bez přerušení mohla hrát ještě v roce 2011 (!!!) jistě nikdo z nich nepředpokládal a jedná se bezesporu o jeden z největších divadelních zázraků. Hra samozřejmě zlomila všechny světové rekordy a byla několikrát zapsána do Guinnesovy knihy rekordů – poslední, již čtvrtý, zápis je z roku 2008 za „nejdéle nepřetržitě hranou divadelní hru na světě“. 1. července 2010 se konalo představení, které bylo 24 000. reprízou!

Později Agatha Christie ve své knize Vlastní životopis o Pasti na myši napsala: „Lidé se mě vždycky ptají, čemu úspěch Pasti na myši přičítám. Kromě toho, že na to samozřejmě odpovídám „Štěstí!“ – protože to je štěstí, řekla bych přinejmenším z devadesáti procent štěstí – vidím jediný předpoklad v tom, že v téhle hře si pro sebe něco najde téměř každý: přijdou si v ní na své lidé všech věkových skupin i zálib. Baví se mladí lidí, baví se i starší lidé, chodili na ni a pobavili se Mathew a jeho přátelé s Etonu … Baví se při ní oxfordští profesoři … Myslím, že jako hra určitého typu, tedy jako lehká hra vyvolávající smích i napětí – je dobře postavena. Děj se rozvíjí tak, že jste zvědavi, co bude dál, a dost dobře nevíte, k čemu vás nejbližších několik minut dovede…“ Agatha Christie během svého života darovala svým blízkým, přátelům nebo nadacím autorská práva na mnohé své povídky či romány. Autorská práva k Pasti na myši dostal její vnuk Mathew Prichard k devátým narozeninám. Jak napsala ve svých vzpomínkách: „Mathewovi v naší rodině vždycky přálo štěstí nejvíc a jistě to je Mathewova zásluha, že hra tolik vydělává“.

Londýnské St. Martin's Theatre, foto Pavla Fuksová (Společnost Agathy Christie) — Londýnské St. Martin’s Theatre, foto Pavla Fuksová (Společnost Agathy Christie)

A tak Past na myši i nadále láme rekordy. Do roku 1974 se hrála v Divadle Ambassador (kapacita 453 sedadel), odkud byla během jednoho dne přemístěna do většího divadelního sálu St. Martin´s Theatre, které se nalézá v těsné blízkosti a jeho kapacita je o 100 míst větší. Na konci devátého roku inscenace začali novináři dávat jednotlivým rokům „rekordní“ přívlastky – a tak byl devátý rok neuvěřitelný, poté následoval nesmrtelný, mimořádný, fantastický, památný, imponující, vyzývavý, ohromující, neúprosný, nádherný závratný, impozantní – až přišel dvacátý první rok od premiéry, který novináři nazvali rokem plnoletosti či dospělosti – a další přívlastky už vzdali, protože, nebylo slov… Během oněch 59 let se na hře změnilo velmi málo. Po výtvarné stránce zůstaly kulisy beze změny, ale protože už i na nich zahlodal zub času, byly v roce 1991 rozebrány a nahrazeny novými. Stalo se tak během jednoho dne, takže se opět hrálo bez přerušení. Kulisy byly prodány v charitativní akci, jejíž výtěžek získala nadace, která se stará o zestárlé umělce. A tak z původní scény jsou na jevišti už pouze hodiny na krbové římse…

Pošlete článek dál: