Osamocení, ketamin, Dair-al-Bahri, 222461215
Děj začíná v současné Moskvě, ale vězte, že se postupně přesune na spoustu dalších míst. Parta čtyř třicátníků, z nichž jeden, zvaný Chemik, je hned na začátku nalezen mrtvý, dokonce bez hlavy. Vypavěčem příběhu je jeden z nich – Josef, majitel PR agentury. Ti další dva jsou Anton a Matěj. Tři muži se snaží zjistit, jak zemřel jejich kamarád, kromě toho ale dostává Josef podivnou zakázku. Aby se v médiích objevovala slova Osamocení, ketamin, Dair-al-Bahri a číslo 222461215. Josef se pokouší vypátrat, co by daná slova mohla znamenat, získává informace o egyptské královně Hatšepsut či Koptech. Do toho dochází ke smrti Chemikovy přítelkyně a pak už je čas na první výlet – kdy se Josef vydává pátrat do Jeruzaléma.
Zvláštnosti knihy
Kniha ale nemá jen rovinu detektivního pátrání. Zvláštností je citování velkého množství hudebncích textů (čímž by se mohl u nás inspirovat třeba Jaroslav Rudiš) – od Gipsy Kings přes Beatles, Rolling Stones, Vysockého a současné ruské interprety až po maďarskou skupinu Omega a její písničku Gyöngyhajú lány, známou i v Čechách. V souvislosti s Omegou Josef prohlašuje, že song přece zpívají Scorpion, ve skutečnosti ale původní verze pochází z Maďarska a pro zajímavost dodávám, že existuje i česká verze v podání Aleše Brichty. Zoufání, že maďarštině (a španělštině, angličtině a ruštině, nebo dokonce hebrejštině) nerozumíte, ale není na místě, protože texty jsou vždy přeloženy v poznámce pod čarou. Texty je si možné přečíst také na webových stránkách věnovaných knize www.o12.ru nebo, jak uvádí přebal a úvod, v době internetu pustit na YouTube.
Pod čarou jsou ale také zmiňovány vtipy (někdy ještě ze sovětské éry), které se važí na právě pronesenou poznámku (kdy ten či onen řekne, že si vzpomněl na vtip o… apod.), ale také „překládán“ vězeňský argot nebo osvětlovány některé ruské reálie.
Současné Rusko i osobní život
Rusko poznáme z různých koutů. Pohled do světa PR agentury může připomenout českou knihu Jak ulovit miliardáře Martina Nezvala. Děj je ale zasazen také do prostor ruského vězení nebo třeba Vladivostoku a sídla zdejšího mafiána. Poměrně překvapivě může působit, že hrdinové téměř vůbec nemluví o rublech, ale veškeré placení, zisky atd. jsou zmiňovány v dolarech. V té souvislosti bych zdůraznil, že Moskva patří k nejdražším evropským městům.
Kniha se odehrává i v dalších koutech Ruska a světa, kde se snad ani nesluší podrobně rozebírat, proč se tam či onam Josef dostane – kromě Izraele také do Japonska, Itálie a dokonce Vatiákánu, kde vystupuje i reálná postava. Kardinál Razinger, v dobách, kdy ještě nebyl papežem, kromě toho ale je tu například zmíněn drdol Julie Timošenkové nebo vztah Ruska se Západem.
I osobnímu životu je věnován prostor, především Josefovi a jeho vztahu s vdanou ženou Mášou. Samozřejmě ale i o vzájemných vztazích mezi třemi (čtyřmi) kamarády se něco dozvídáme. Alkohol, drogy – i jich si „užívají“, ale rozhodně nejde říct, že by šlo o případ, kdybychom si je zaškatulkovali jako ztroskotance či lidi proto nějakým způsobem na okraji společnosti.
Čtivé, ale přesto…
Čtivě, vtipně (nejen pro vtipy) psaná kniha je sledem spousty událostí, někdy možná až jak z akčního filmu. Občas je zmíněno něco z minulosti (například jak se Chemik seznámil s partnerkou) a děj plyne pomalu, jindy je cesta letadlem popsán snad jen jednou větou. Odkazy na své oblíbené autory ocení například příznivci Haruki Murakamiho, Arturo Peréz-Revarta nebo Umberta Eca, zatímco ti ostatní mohou nadávat na postmodernu a váhat, jaká scéna v Japonsku má asi nějakým způsobem narážet na Murakamiho.
Zatím kladně hodnocené knize však přece jen musím i něco vytknout. Společenství Hátů, které knihu může zaškatulkovat k Brownově „Šifře“, ale… Pokud ale tuto část autorovi odpustím, pořád zůstává na jedné straně napínavé pátrání, často s akčními scénami, na druhé líčení poměrů v různých koutech světa nebo třeba ony spousty písníček. Přesto si ale myslím, že mohl Arsen Revazov napsat o něco uvěřitelnější příběh, zvláště v posledních kapitolách románu.
Tak jako tak Osamocení 12 i přes výhradu a také velký počet stránek doporučuji jako velmi povedené a netradiční počtení! Autor dokonce pracuje na volném pokračování s pracovním názvem Dva v jednom, a tak se můžeme těšit, že se brzy snad i v Čechách dočkáme jeho další knihy.
Originál: Одиночество-12 – pomah-fusion (2005)
Překlad a předmluva: Ondřej Mrázek
Vydala nakladatelství Argo a Triton, Praha 2009
572 stran
