Ohrožení (Felix Francis)

aVražda na dostihovém závodišti přímo před zraky stovek diváků uvádí příběh plný vydírání a tajemné hrozby všem prestižním závodům v blízké budoucnosti. Pokračovatel tradice britských dostihových detektivek vydává další román.

ohrozeni-felix-francisJeff Hinkley pracuje jako tajný vyšetřovatel bezpečnostní služby dostihového vedení British Horseracing Authority (BHA; jde o skutečnou organizaci – pozn. red.). Na jednom z dostihů sleduje se svým parťákem Nickem jistého Matthewa Unwina, který má zakázaný přístup na všechna závodiště v Británii. Oba muži jsou zvědaví, co zde má dotyčný za lubem. Než se však nadějí, Unwin přímo před zraky šokovaných diváků podřízne jednoho z bookmakerů…

Jeff má plné ruce práce. Musí vysvětlit incident svým nadřízeným, navíc je také požádán svým švagrem Quentinem, aby zjistil, kdo jemu synovi podstrčil do bytu drogy. Do toho má špatné zprávy od své starší sestry Faye, které lékaři diagnostikovali rakovinu.

Všechno však brzy zastíní série vydírání, kdy někdo požaduje několikamiliónové výkupné za to, že nebude sabotovat prestižní dostihy. Vyděrač však soudí, že BHA nejprve potřebuje malou lekci…

Všichni příznivci dostihových detektivek jistě před několika lety zaznamenali spolupráci slavného britského spisovatele Dicka Francise se svým synem Felixem. Společně napsali několik románů (ostatně Felix otcovi pomáhal již dříve, akorát to nebylo tak známé). Když nás Dick navždy opustil a odešel do nebeského závodiště, syn v jeho práci pokračoval, a troufám si říci, že s úspěchem. Díky tomu jsme nepřišli o napínavé scény z dostihových drah, zákulisní machinace trenérů, žokejů či majitelů koní, ani o typicky „Francisovskou“ precizní přípravu, kdy se každý román točí kolem nějaké profese související s tímto královským sportem. Nejspíš víte, že sám Felix byl před třemi lety hostem pražského veletrhu Svět knihy, kde všechny potěšil svým sympatickým a přátelským vystupováním.

Ohrožení nám Felix Francis představuje sympatického třicetiletého Jeffa, žijícího v malém domku se svou snoubenkou Lydií. Jeff však není jen nějaký tuctový detektiv. Jako bývalý voják má za sebou několik misí v Afghánistánu a zkušenosti z tamější tvrdé služby hojně využívá při sledování vytyčených osob, kterým říká „objekty“. Díky tomu se dozvíme nejednu zajímavost, která by nás ani možná nenapadla. A to teď nemám na mysli přímo nějaké zkušenosti z krizové oblasti. Naopak, Felix nám často ukazuje, jak snadno se v dnešním světě o nás dají zjistit všechny možné informace. A nemusí to být vždy jen díky všudypřítomným informačním či sociálním sítím, někdy stačí jen obyčejná neopatrnost či zaběhnuté zvyky.

Na mě připadla elegantně oblečená žena. Do půlnoci jsem zjistil nejenom její jméno, ale také adresu, zaměstnání, datum narození, číslo zdravotního pojištění, daňové číslo, bankovní podrobnosti, PIN její bankovní karty, jméno manžela, dvou dětí i rodičů. Dozvěděl jsem se, co měla k obědu a k večeři, že tajně kouří cigarety Marlboro Light, bere antikoncepční pilulky, a dokonce i zůstatek na běžném účtu. Také jsem věděl, že se po práci setkala ve vinárně na Grosvenor Garden s mužem, který se jmenuje Charlie, a že se pod stolem drželi za ruce, aby si toho nikdo nevšiml. Ovšem já to viděl.

Tohle všechno bylo jednoduše výsledkem pozorování, naslouchání a trošky přehrabování se v její popelnici na kolečkách, plus malého úskoku po telefonu.

Str. 51

Francisův nový román je však především o vydírání, sledování a o neuvěřitelných sabotážích. A také o předávání výkupného. To všechno jsou atributy, které vždy ve čtenáři vyvolají to správné chvění. Podaří se předávka? Chytí u ní pachatele? Bude vyděrači suma stačit? Kdo se za vším skrývá? Jeff má navíc dost svázané ruce, protože správní rada BHA nechce ani za nic kontaktovat policii. Mladý vyšetřovatel tedy musí klást ty správné otázky, aby v nikom nevzbudil ani náznak podezření, že se něco děje, protože jednotlivé dramatické události si zatím nikdo nespojuje.

Syn slavného otce ví, jak postupně budovat napětí. S rostoucím počtem přečtených stran knihy se mu daří stále více zhušťovat atmosféru, přičemž nezapomíná ani na paralelní linie rozehrané v úvodu (švagr, sestra). Daří se mu mezi nimi přecházet bez jediného škobrtnutí, neopomíjí ani typický anglický suchý humor, který trousí především ústy hlavní postavy.

Díky tomu se dají odpustit i dvě drobné chyby v českém vydání knihy. Za prvé, jeden ze stájníků je na stránce 60 zmiňován jako Sean Caddick, na stránce 63, je to ale zase Sam Caddick. O bratra ani syna nebo otce zřejmě nejde. Za druhé, v úvodní scéně se píše o tom, že Matthew Unwin zavraždil bookmakera, ale na straně 89 se dočteme „jsem sledoval zavraždění Matthewa Unwina přímo před tribunou“. V prvním případě je těžké říci, zdali jde o nepozornost samotného autora nebo překladatelky, ve druhém případě už to spíše vypadá na zapomenutou předponu „za“ při překládání.

Při zpětném pohledu lze mávnout rukou i nad tím, že je ve hře spousta postav, které se těžko pamatují, zvlášť když se autor příliš podrobně nezabýval jejich popisem, a když pak ukáže na pachatele, je nám to v podstatě celkem jedno, je to prostě „jedna z těch postav“.

Jsou to však jen drobné vady na kráse jinak čtivého románu, kde o nějaké překvapivé odhalení zřejmě Felixovi až tak nejde. Spíše je podstatné, kdy a jak bude pachatel zastaven a jestli do té doby nadělá ještě více škod. Případně zdali nebude hrdina (jako již tradičně) v ohrožení, nebo ještě lépe, nepobude-li si pár dní v nějakém tom zajetí, jak to měl v oblibě ve svých románech Felixův otec.

Napětí na konci románu (závěrečná scéna u železniční trati) vrcholí, od knihy už se těžko odchází při sledu scén, u kterých jistě srdce nejednoho fanouška „vyděračských“ thrillerů zajásá.

Já jsem si román užil, jsem s ním velmi spokojený a věřím, že vy, kteří máte rádi příběhy z britského prostředí, ve kterých nemusí jít vždy nutně o vraždu (tedy když pominu tu na začátku), dostihy, napětí, a také trochu vlaky, si při jeho čtení přijdete na své.

Originální titul: Damage (2014)
Vydáno: Michael Joseph, Londýn (2014)
Vydání v České republice: Euromedia Group, k. s. – Knižní klub (2015)
Přeložila: Edda Němcová (2015)
296 stran

Pošlete článek dál:

Autor příspěvku: Richard Spitzer

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

reCaptcha * Časový limit vypršel. Prosím obnovte CAPTCHA