Bývalý detektiv má najít miliardářova dědice, který možná nikdy neexistoval. Coby policista na částečný úvazek musí dopadnout velmi skutečného pachatele sexuálních útoků. Harry Bosch je v devatenáctém příběhu zpět a v plné parádě!
Poté, co byl detektiv losangeleské policie (LAPD) Hieronymus „Harry“ Bosch donucen odejít do důchodu, pracuje částečně jako soukromé očko a částečně jako dobrovolník řešící odložené případy na policii v malém městě San Fernando. Jednoho dne ho kontaktuje Whitney Vance, pětaosmdesátiletý miliardář a hlava velkého průmyslového koncernu. Chce po Boschovi, aby mu pomohl najít dědice. Háček je v tom, že možná nikdo takový ani neexistuje. Vance se kdysi zapletl s mladou Mexičankou, která posléze otěhotněla, ale on ji na nátlak rodiny opustil. Dívka poté zmizela neznámo kam. Nemocného miliardáře dodnes sužují výčitky a rád by na sklonku života věděl, co se s dítětem stalo. Narodilo se vůbec? Pokud žije, chce, aby ho Bosch našel. Potomek pak bude moci zdědit všechno to pohádkové jmění, a starý muž snad tak alespoň trochu odčiní svou dávnou chybu.
Bosch se se svou pověstnou pečlivostí pouští do pátrání. Zároveň pracuje na případu sériového znásilňovatele žen, který dostal přezdívku Sklenář, protože do domů svých obětí proniká po vyříznutí tabulky v okně. Všechno ale nasvědčuje tomu, že své výpady nejprve pečlivě plánuje a oběti dlouho sleduje. Je dokonce možné, že se k nim domů už pod nějakou záminkou vetřel. Když si pak dostatečně obhlédl půdu, podnikl útok přesně v době, kdy mají oběti nejvhodnější dny k početí. To opět svědčí o tom, kolik toho násilník o nich ví. Policejní psycholog však soudí, že se brutalita útoků bude stupňovat a že se pachatel v budoucnu nezastaví pouze u sexuálního útoku. Bosch ho bude muset se svými novými kolegy najít dřív, než se z něj stane vrah…
Představovat fanouškům kvalitní detektivní literatury amerického novináře a spisovatele Michaela Connellyho je asi zbytečné. Ti si už dávno našli sérii dnes už dvaceti titulů s Harrym Boschem. Milovníkem jazzu, majitelem nevšedního domu na pilotech, a především pečlivého a neúplatného detektiva. V jeho příbězích najdeme z velké části procedurální detektivku, ale také prvky sociálně-kritického dramatu a nezaměnitelné stopy pokračovatele tzv. drsné školy.
Před časem to vypadalo, že autor definitivně pošle svého nejoblíbenějšího literárního hrdinu do důchodu a nadále se bude věnovat už jen buď nové postavě Reného Ballarda, nebo spolu s filmaři převedení Boschových případů na televizní obrazovky. K úlevě všech Harryho příznivců se odchod do penze a trávení večerů u televize nekonalo. Ostatně v jednom videu ohledně svého nového románu autor říká, že mu otázku ohledně posledního příběhu s Boschem položilo více lidí, ale že s ním rozhodně skončit nehodlá. Stále ještě má ohledně Bosche co říci a rád by s ním alespoň pár dalších knih ještě napsal. V románu Přeběhlík se stal Bosch nejprve soukromým vyšetřovatelem, pracujícím pro svého nevlastního bratra Mickeyho Hallera, hrdinu zmíněné druhé série. Nyní už dokonce pracuje na částečný úvazek jako dobrovolník na policejní stanici, která organizuje program pro detektivy v důchodu. Mimochodem na myšlenku nasměrovat Harryho právě sem přivedl Connellyho jeden ze skutečných policistů pracujících na tomto oddělení, když autor o kus dál dohlížel na natáčení nových dílů televizní podoby Boschových případů.
Co vždy dělalo Connellyho knihy úspěšné a čtivé (tak, že dnes se v internetovém bazaru prodávají starší tituly za dvojnásobně až trojnásobně vyšší cenu), byla mimo jiné ona metodičnost, s jakou jeho detektiv postupuje kupředu a odhaluje celou pravdu. Pozoruhodné je, že si autor na horní příčky žebříčků prodejnosti nikdy nemusel pomáhat hektolitry krve, nemusel děsit čtenáře strašidelnými a opuštěnými domy a stejně tak neměl zapotřebí, aby udržoval čtenáře v napětí zběsilými přestřelkami nebo honičkami v autech. Dokonce ani nebylo nutné zakončit román „trojitým axelem“ v podobě překombinovaného závěrečného odhalení.
Connelly coby někdejší reportér krimi rubriky dobře ví, že zlo je často skryto pod povrchem luxusních čtvrtí Los Angeles, které má většina z nás spojená pouze jako sídla boháčů typu Beverly Hills či Hollywood. Špatnosti se nemusí odehrávat pouze na ulicích či ve špinavých brlozích pochybných čtvrtí, kam se i otrlejší policisté bojí. Stejně tak rozuzlení celého případu může být nakonec mnohem prozaičtější, než celou dobu předpokládáme.
Takový je i Connellyho román Odvrácená strana konce. Podobně jako v řadě dřívějších titulů v něm sledujeme dva případy najednou. Tady může dokonce čtenář chvíli přemýšlet, proč autor sáhl po tématu hledání dědice. ‚Co to má společného s detektivkou?‘ řekne si možná nejeden čtenář, aby vzápětí, po pár stránkách či v další kapitole zjistil, že mu to vlastně vůbec nevadí. Kvalitní spisovatel, jakým Connelly beze sporu je, si může dovolit bez rizika trochu zaexperimentovat, a vychází mu to. Klidně před čtenáře rozprostře příběh zdánlivě banálního pátrání po dědici, ale namísto toho, aby ho zklamal, proč to tam vlastně je, dokazuje, že ho umí vyprávět i tak sugestivně, že se čtenář ochotně spolu s Boschem ponoří do spletité a poněkud smutné rodinné historie. Objevuje se tu Connellyho staré a relativně (vzhledem k Boschově minulosti válečného veterána) časté téma války ve Vietnamu. Ze starých fotek a krabic na nás pak přímo dýchá ta doba, cítíme zatuchlou vůni, prosycenou vzpomínkami plnými radosti, naděje, ale i ztráty.
Paralelní pátrání po Sklenářovi je zase autorovým „trademarkem“ v podobě detailních popisů policejních postupů, úvah a hypotéz. Tedy to, co máme na tomto typu detektivek tak rádi a díky této linii vyprávění o to nejsme ochuzeni. Harry teď už nestojí proti bývalým kolegům, takže má naopak k ruce různé policejní zdroje, byť přeci jen v trošku omezené míře. Pokud už Bosche, toho starého a tvrdohlavého berana a milovníka starých postupů, trochu známe, tak víme, že nemůže chybět klasický konflikt s nadřízeným(i). Ale i tady jsou hroty poněkud obroušené, a navíc zcela chybí politická zápletka v podobě překážek od radních či senátorů.
Samozřejmě že i zápletka s miliardářovým dědicem či dědičkou má v tomto románu své místo. S blížícím se koncem knihy se napětí pochopitelně stupňuje, ale opět je budováno mistrně – především náznaky, o koho bychom se měli bát (a také bojíme) a co všechno by se mohlo stát. I pátrání po Sklenáři na konci knihy graduje a mění se v závod s časem. Když k tomu všemu přičteme, že v rozuzlení obou zápletek můžeme najít jisté překvapení, které však nakonec vypadá celkem logicky, dostaneme opět stoprocentní román, kde autor dělá čest svému renomé, které ani po pětadvaceti letech aktivní tvorby nekazí (hodnocení románů s Boschem v Databázi knih neklesá až na výjimky pod 85 %, podobně si vede i série s Hallerem).
Na konci října vyjde ve Státech dvacátý příběh s názvem Two Kinds Of Truth. V něm bude Bosch stejně jako v předchozích dvou románech spolupracovat s Hallerem (už se v dřívějších titulech párkrát potkali, ale vesměs jen krátce), takže se zdá, že autor ve svých jednašedesáti letech opustil snahu věnovat se střídavě Hallerovi a Boschovi a jejich společné osudy budou pokračovat v románech jedné série. Nám nezbývá než se na nový případ těšit. Čekání nám může zpříjemnit vědomí, že Harry Bosch je zpět a že díky novému působišti se autorovi otevírají nové možnosti, co by ještě mohl jeho slavný detektiv řešit. Kromě toho je tu stále ještě naděje, že naše televizní stanice přestanou ignorovat Bosche na obrazovce. Vždyť stejnojmenný seriál má za sebou tři odvysílané série a čtvrtá se právě natáčí…
Originální titul: The Wrong Side of Goodbye (2016)
Vydáno: Little, Brown and Company, New York (2016)
Vydání v České republice: Domino (2017)
Přeložil: Jan Netolička (2017)
424 stran
