Oblast vřesovišť mají všichni spojenou s Sherlockem Holmesem a Psem baskervillským. Nyní jejich lesk křísí Belinda Bauerová ve vynikající sérii detektivek – i když o lesku se dá mluvit pouze básnicky. Nehostinná krajina se dá také nazvat naprostou dírou…
Zapadákovu Shipcott uprostřed Exmooru velí Jonas Holly, strážník a pochůzkář pro celkem sedm vesnic roztroušených po okolí. Větší kauzy (vraždy nevyjímaje) však dostává na stůl policie okresního města, v tomto případě tým detektiva Marvela. Jonas a Marvel by teoreticky mohli spolupracovat, kdyby Marvel nebyl kretén. Asi to není moc objektivní, ale s tím, jak je tento arogantní, zlý buran vykreslený, k jinému závěru ani dojít nelze. Rozdíl mezi oběma policisty je naprosto propastný, a kdyby kapitoly s Marvelem neposouvaly děj, asi bych je zpočátku přeskakovala. Ačkoli, příběh je vyprávěn zvláštním pobaveným tónem a Marvelovy kapitoly ho mají zas o něco drsnější. Protiva také trochu vyvažuje melancholii, prýštící ze strážníka Hollyho – ten se potýká s vážnou nemocí své ženy a je celý takový solidní a ustaraný. Sice je to sympaťák a budete ho mít rádi, ale celá kniha jenom z jeho úhlu by byla asi příliš.
A o co že se tu jedná? Vyšetřuje se zabití bezmocné stařenky. No a pak také zmatené ženy. Dusno houstne a vraždy pokračují…
„Někde tam venku byl vrah. Bylo to neuvěřitelné, ale ve vesnici byl vrah a – jako žraloci v Čelistech – zjevně se rozhodl, že se zdrží.“
Komu mohli oběti vadit? Anebo si je vrah vybral, protože jejich smrt byla vlastně pro všechny úlevou? Hraje si snad na Anděla smrti? A co s tím bude strážník Holly dělat? Celý Shipcott očekává, že Jonas nějak zakročí, a ten se tedy snaží, byť mu Marvel hází klacky pod nohy.
Příběh dokáže pobavit, aby hned nato mrazil. Chvíli si užíváte perfektní hlášku, aby vám vzápětí ztuhl úsměv na rtech. Marnost boje s vážnou nemocí ještě podtrhuje ponurou náladu vesnice, kde se sice všichni znají, ale najednou nikdo neví, komu teď může věřit. Atmosféra strachu a nedůvěry může připomenout výbornou Chemii smrti od Simona Becketta, někomu se možná vybaví knihy od Stephena Bootha – ty jsou také z anglického venkova a mají dva detektivy, kteří se pro vzájemné nepochopení naprosto míjejí. Belinda Bauerová však jde svou vlastní cestou. Připomíná čtenářům, že nic není jen černé a bílé. Dokáže je strhnout tak, že zapomenou na okolní svět, dokáže i zdánlivě nemožné: chvílemi… občas… budete mít pro blbce Marvela i pochopení.
Ale především dokáže perfektně šokovat; přejít z detektivky do thrilleru naprosto přirozeně a nechat totálně konsternovaného čtenáře, aby se s finálem popral, jak sám umí. Těším se, jakou lahůdku uchystala v právě vydaných Krysařových dětech, opět ze Shipcottu…
Originál: Darkside, 2011
Překlad: Ilona Gottwaldová
Vydalo: Argo, 2014
382 stran
