Psycholog Alex Delaware je coby konzultant přizván k případu zavražděné Vity Berlinové. Postarší žena, která všem v okolí znepříjemňovala život, měla zlomený vaz. Pachatel jí vyjmul vnitřnosti a část jich úhledně poskládal vedle těla. Případ vyšetřuje poručík Milo Sturgis, který zpočátku nemá jasno, jde-li o dílo vyšinutého šílence, který bude v řádění pokračovat, nebo zdali jde o důkladnou pomstu. Ani v jednom případě nebude mít policie lehkou práci, Vita naštvala za života mnoho lidí a seznam podezřelých tak může být dost velký.
Nad pasem tepláků se nacházelo to, co zbylo z nahého torza. Někdo jí horizontálně přeřízl břicho pod pupíkem, jako by se pokoušel o císařský řez. Další řez vedl vertikálně, takže kůže na břiše se rozchlípla do jakési hvězdice. Trochu to připomínalo gumové peněženky na drobné — takové ty, které si zmáčknutím otevřete, sáhnete dovnitř a vylovíte mince. Z téhle schránky ovšem někdo vylovil vnitřnosti a naaranžoval je kolem ženina krku jako módní nadýchanou šálu. Končily u pravé klíční kosti. Po pravém prsu stékaly na žebra pramínky nechutné tekutiny. Další vytahané vnitřnosti se kupily na hromádce po ženině levém boku.
Str. 9
O něco později je Milova otázka zodpovězena. V parku na kraji města se najde tělo Marlona Quigga. Má také zlomený vaz a stejně „vykuchaný“. Jenže Marlon byl pravým opakem Vity. Dřívější učitel v psychiatrické léčebně, později neškodný účetní a mírumilovný otec a manžel. Co mohou mít tyto dvě oběti společného?
Vražd přibývá. Policie se ještě nestačí vzpamatovat z nálezu Marlona a už vyjíždí na místo dvojnásobné vraždy — tentokrát pachatel jednoduše zabil manžela oběti, který mu stál v cestě, aby si později mohl po svém způsobu „pohrát“ s jeho manželkou. Doktorka Parnellová byla patrně povahově někde mezi Vitou a Marlonem, dokázala být pěkně protivná, ale v práci to byla profesionálka. Má však její vražda nějakou spojitost s těmi předchozími, nebo v L. A. a okolí řádí vrah, kterého fascinují lidské vnitřnosti, ale který je zároveň přehnaně čistotný?
Viděl jsem v duchu ty výjevy, jako bych k nim sám napsal scénář. Ti dva se odebrali do ložnice, aby si užili noc plnou milování. V tom zaslechnou něco vzadu na zahradě. Nevšímají si toho, protože člověk se nemůže znepokojovat každým zašustěním listu nebo vybuzenou představivostí. Pak to zaslechnou znovu. Že by po zahradě někdo chodil? Nedělají si z toho hlavu, přinejhorším to bude mýval, vačice nebo skunk. Anebo prostě jen toulavá kočka, to se jim už párkrát stalo. Vtom něco zaslechnou zase. Slabé škrábavé zvuky. Šustot listí. A zase.
Str. 130
Jonathan Kellerman je uznávaný psycholog, který je kromě psychologicko-kriminálních thrillerů autorem řady odborných publikací a jeho praxe mu jistě dodala náměty pro některé jeho knihy. Oběti jsou dvacátou česky vydanou knihou ze série Alex Delaware.
Tento psycholog řeší případy jako policejní konzultant, přičemž většinou úzce spolupracuje s poručíkem Sturgisem. V tomto románu, stejně jako v dalších, nejde ani tak o překvapivé odhalení pachatele, jako spíše o zamyšlení nad tím, co vede lidi k tomu, že páchají tak hrůzné činy a jak je v tomto případě ovlivnilo dětství. Ne vždy však musí jít o někoho, který byl v mládí týrán či zneužíván. Někdy se v člověku může objevit pud, který nikdo nechápe, ale který dotyčnému připadá jako naprosto přirozený. To ho může dovést až ke zločinu, ale ještě více se na něm podepíše následná ústavní péče, kdy několik omylů pak vedou k tomu, že se z dítěte stane zrůda.
V Obětech je pachatel odhalen někdy ve druhé třetině knihy, ale to neznamená, že bychom se už poté museli nudit. Sympatické je na románu to, že se přímočaře věnuje vyšetřování, bez zbytečných oklik. Pokud se detektivové na konci jedné kapitoly domluví, že je třeba jet vyslechnout nějakého svědka, můžeme si být jisti, že to na začátku další stránky a kapitoly udělají. Žádné mezihry, odbočky, nic. A také téměř žádné pohledy do soukromí.
Pokud se s Alexem Delawarem setkáváte poprvé, mnoho se o něm samotném nedozvíte. Pouze to, že žije s přítelkyní Robin a se psem, ale to je tak vše. Na druhou stranu to odpovídá přímočarosti románu. Alex se nám se svými pocity moc nesvěřuje, ke všemu přistupuje s až chladnou profesionalitou. O Milo Sturgisovi nám toho autor prozradí ještě méně.
Samotný konec knihy pak působí spíše jako konec odborného článku či policejního hlášení. Přesto jde určitě o thriller, který může být příjemnou změnou oproti klasickým románům s hlavní postavou detektiva či soukromého vyšetřovatele.
Originální titul: Victims (2012)
Vydáno: Ballantine Books, New York (2012)
Přeložila: Zuzana Pernicová (2012)
Vydání v České republice: Domino (2012)
336 stran
www.dominoknihy.cz
