Amber leží v nemocnici v kómatu a neví, co se stalo. Slyší a vnímá, ale nemůže se hnout. Policie vyšetřuje jejího manžela…
Amber pracuje v rádiu vedle nesnesitelné moderátorky a když hrozí, že přijde o práci, zahájí kampaň na zničení hlavní hvězdy rádia. Její manžel má nejspíš poměr s Ambeřinou sestrou. Všechno jde do háje a Ambeřina psychika včetně obsedantně kompulzivního chování balancuje na krajíčku. Do čeho to šlápla, co udělala, že překročila mez a někdo jí ublížil natolik, že skončila v nemocnici?
Amber je rozhodně divná. Uzavřená ve svém vlastním světě, kde pro okolí vystavuje různé role a potřebné masky. Ale jaká je doopravdy? Četla jsem autorčinu druhou knihu Vím, kdo jsi, a tak je mi jasné, že si v podivných hrdinkách libuje a že stát se tu může cokoli.
Čtenáři je tady rozetnutý vejpůl: na jednu stranu je strašné být uvězněná ve vlastním těle, chudák Amber. Na druhou stranu kapitoly o týden dřív, jak plánuje zničení moderátorky, aby si zachránila krk… Pak tu jsou ještě deníkové záznamy, když byla dítě – a to dost divné dítě. Rozhodně žádné chuďátko…
Občas lžu spadá do kategorie románů s nedůvěryhodným vypravěčem, a co víc, pěkně nesympatickým vypravěčem. Jsou teď v kurzu, asi protože tyhle bytosti jsou fascinující – jako přírodovědný dokument o nějaké odpudivé havěti, které se štítíte, ale nemůžete přestat zírat.
Po zkušenosti s předchozí knihou jsem se trochu obávala závěru, jaký úchylný šok si autorka připravila tentokrát. Ale Občas lžu je vážně lepší. Sice tu jsou opět naprosto zvrácené vztahy lásky a nenávisti, ale zakamuflované tak, abyste viděli jen to, co vidět máte – dokud autorka nezačne odhalovat nesrovnalosti a vám dojde, že jste jí to spolkli i s navijákem.
Opravdu nemohu říct, že bych si čtení „užívala“, ale vymyšlené to bylo perfektně…
Originál: Sometimes I lie, 2017
Překlad: Dana Chodilová
Vydal: Domino, 2019
288 stran
