Další pokračování Třech evangelistů bez třech evangelistů, co se dá dělat. Nezbývá než vzít zavděk pouze jedním a k němu pošahaným tajným z ministerstva…
Luis Kehlweiler byl odejit z vnitra, ale na nečinnost není zvyklý, a tak pracuje sám a pro sebe. Sbírá podklady, sleduje, zaznamenává, žádná drobnost není dost nedůležitá, aby se nemohla zapsat. A protože se případy u Vargase točí kolem podivných věcí, minule to rozpoutal z ničeho nic se objevivší strom, nikoho nepřekvapí, že nynější případ začal psím hovínkem. Kehlweiler našel to fuj blízko své oblíbené sledovací lavičky a hloubal nad tím a zašel s tím i na policii. Ale kdo bude brát vážně někoho, kdo přenáší v kapse zabalené cosi, co nedávno prošlo zažívacím traktem jiného živočicha? Byť o té věci vehementně tvrdí, že jde o palec lidské nohy, kostičku u palce, který byl evidentně ukousnut. Jelikož je Kehlweiler tak trochu cvok a tak trochu hodně umanutý, což je oblíbená kombinace autorčiných hrdinů, jde po stopě ze všech sil, byť s jednou nohou zchromlou. A tady nastupuje na scénu svatý Marek, evangelista Marc, který má u Luise malou brigádičku, ale jehož Kehlweiler zaměstná za dobré slovo jako své zdravé nohy. Bude pobíhat po stopě místo něj. Marc Vandoosler, zapálený medievalista bez franku v kapse, je hrdý na své ctnosti, a jednou z nich je i smysl pro spravedlnost. A když Kehlweiler tvrdí, že došlo k vraždě, přece se k tomu nebude stavět laxně. I když za to nic nebude mít, naopak mu to sebere čas, který by měl strávit nad výnosy a záznamy ze 13. století. Ale takový je život. A tak se Marc s Kehlweilerem ocitají zakrátko v malém městečku v Bretani, kde je asi tři sta obyvatel a jeden z nich je vrah, kterého usvědčilo psí hovno. Ale který z nich to je?
Bolestně jsem postrádala domácí půtky evangelistů, komplikované soužití tří historiků v jedné pařížské barabizně, které bylo základním kamenem prvního dílu. Tady bylo jejich zvláštní přátelství odsunuto do pozadí a hlavní scénu naprosto ovládl Kehlweiler. Ten je sice zcela nepřehlédnutelná osobnost, ale tak ať má svou vlastní sérii a nemontuje se k Evangelistům. Marc mu tu vlastně jen sekunduje jak doktor Watson, aspoň že se příběhem sem tam mihne i Mathias – pravěkář, co slyší dusot praturů a nemá rád oblečení. Jeho přínos sice bude zásadní, ale zas se tu vůbec neobjeví Lucien, blázen přes první světovou válku, což je velká škoda.
Nicméně i přes několik nedostatků je to klasický román od Fred Vargas, čili plný svérázných postaviček uzavřených i užvaněných, osobitých hospůdek, dlouhých filozofických zamyšlení a jednoho centra přes bahno.
Originál: Un peu plus loin sur la droite, 1996
Překlad: Kateřina Vinšová
Vydal: Garamond, 2011
www.garamond.cz
271 stran
