Mary Higgins-Clark znovu rozehrává vyšetřování v rámci televizního pořadu, koncept, který už použila ve třech předchozích dílech. Tentokrát se ale v pořadu nechce očistit domnělý podezřelý, ale rovnou odsouzený…
Casey Carterová strávila za vraždu svého snoubence patnáct let ve vězení. A po propuštění šla rovnou za Laurie Moranovou, producentkou pořadu, který otvírá sporné kriminální případy. Protože Casey ví, že svého přítele Huntera nezabila, i když je zbytek světa přesvědčený o opaku. Teď jen přesvědčit o své pravdě i televizi…
Mary se v pár větách opět daří vystihnout a popsat řadu nových postav – ať už cílevědomou Casey, její rodinu (nebo to, co z ní zbylo po vynesení rozsudku) anebo naopak zazobané a VIP Raleighovi, rodinu zavražděného Huntera Raleigha III. Její řemeslná zručnost se projevuje i v tom, jak jsou všichni vysoce profesionální, kultivovaní, přezdvořilí, prostě všechno plyne hladce a i nepříjemné věci jsou podány uhlazeně.
Tentokrát však Mary přitvrdila ani ne tak v samotné tragické kauze jako v tom, ukázat náročnost televizního byznysu, politovat Laurie, jak moc se musí ovládat, aby o svou práci nepřišla. Arogantní šéf totiž vyměnil moderátora pořadu a ta nová veleúžasná hvězda právnického nebe v podstatě sabotuje celé vyšetřování svou neschopností. A co hůř, průběh pátrání nevychází tak, jak Laurie čekala, a v každém podezřívavějším čtenáři začne klíčit myšlenka, zdali si ta údajně nevinná Casey nenechává něco pro sebe. Nebo je to jenom kouřová clona, důmyslný tah autorky, jak své čtenáře dokonale zmást?
Je totiž velmi snadné nechat se ukolébat do očí bijícími náznaky, podlehnout dojmu, že nám přeci podezřelého autorka naservíruje na stříbrném podnosu stejně elegantně a čistě, jako popisovala celý průběh pátrání.
Přiznám se, že jsem od začátku měla svého tajného favorita, a když ten favorit přestál všechny zvraty a falešná odhalení a proběhl cílovou rovinkou, vlastně jsem to nečekala. Doufala jsem, že se mýlím, že přeci nejsem tak cynická, že vrahem bude někdo překvapivější. Nicméně věřím, že si tuto oddechovou detektivku bez detektivů užijí všichni ne-moc-podezřívaví čtenáři, kteří autorkám dovolí nechat je překvapit…
Originál: The Sleeping Beauty Killer, 2016
Překlad: Dalibor Míček
Vydal: Alpress, 2018
Edice Klokan
312 stran
