Jaakko byl dlouho spokojený, ale stačil jeden jediný den, a ono to přešlo. Nejen že se dozvěděl o nevěře své ženy, taky mu doktor řekl, že umírá…
Úspěšný majitel firmičky, která z Finska vozí houby čirůvky Japoncům, je otráven. Doslova. Tváří v tvář vlastní smrtelnosti vidí Jaakko najednou věci jasněji, už není čas na nějaké váhání. Musí zjistit, kdo ho otrávil, a zajistit, aby firma, jeho děťátko a odkaz, dál šlapala i až tu nebude. Nasypala mu něco do omáčky jeho drahá ženuška? Nebo její milenec, nebo snad další zaměstnanci v továrně? A co ta podezřele zainvestovaná konkurenční firma, co najednou vyrostla z ničeho – v čem mají prsty oni? Před Jaakkem jsou samé otázky a tak málo času…
Hlavnímu hrdinovi po počátečním šoku nezbylo nic než plamenné odhodlání a černý humor. A záchvaty nevolnosti a paranoia. Ačkoli oni se ho opravdu pokoušeli zabít a povedlo se jim to… Ale má to i světlou stránku. Jaakko se přestal bát klíšťat.
Tahle morbidní knížka je hodně zvláštní detektivka. Vlastně tu po vrazích pátrá sama oběť, chodící mrtvola. Rozhlíží se kolem, a všichni se chovají nějak podezřele. Čtenář ani Jaakko ale neví, jestli je to kvůli tomu, že ostatní vědí, že se konce houbařské sezony už nedožije, nebo mají pro svou nervozitu vlastní, méně vražedné motivy. A pak je tu ta „legrace“, že kolem začnou skapávat nepohodlné vedlejší postavy. Připomíná to „Čtyři vraždy stačí, drahoušku“, kdy Jaakko k vlastnímu údivu zakopává o těla. Ale zatímco ve filmu pršel suchý britský humor, tady zas vládne skandinávská úsečnost, odtažitost a notně temný smysl pro humor. A mírně také vyložené absurdno.
Vzhledem k tématu se tu mihne poselství ve stylu knihy Čeho před smrtí nejvíc litujeme, tedy jak užívat přítomný okamžik, jako by byl náš poslední. (On člověk přece nikdy neví, jestli opravdu nebude…) Zároveň tu ale překvapivě eskaluje napětí a i prvek překvapení v podobě Jaakkiho vraha.
Ve Finsku prý startují přípravy na natáčení filmového zpracování a já mám silný pocit, že bez Jaakkiho vnitřního hlasu vypravěče z filmu vznikne něco ještě bizarnějšího, než je knižní předloha…
Originál: Mies joka kuoli, 2016
Překlad: Vladimír Piskoř
Vydal: Kniha Zlin, 2018
261 stran
