Co nového a převratného se dá napsat o 18. díle jedné série s jediným hrdinou? Jak se neopakovat? A jak to vůbec ten Lee Child dělá, že už napsal 18 knih s jedním chlapem, který dělá v podstatě pořád to samé – jezdí po Státech, přimotá se do problému, zmlátí gaunery a zase jede dál – a přitom je každá z těch knih jiná a originální?!
A můžete vsadit pravou ruku na to, že tady bude naprosto stejné schéma – Jack Reacher, tulák a bývalý zvláštní vyšetřovatel, konečně (po třech dílech různých zdržení) dojede do Virginie; tam se přimotá do maléru a bude mlátit lidi. Ale jaké lidi a do jakého maléru, to se vždycky liší, a o to to je zajímavější. Člověk by řekl, že tak jako v Midsomeru už nemůžou být žádní obyvatelé, ve světě Jacka Reachera snad už neexistuje problém, do kterého by se nezapletl. A vida, ještě stále jsou cesty, kterými se nevydal a maléry, které na něj teprve čekají…
Takže na co navnadit čtenáře? Čím je 18. díl jiný než ty předtím?
Jack Reacher někoho zmlátí hned v první kapitole. Konečně potká majora Turnerovou, majitelku sexy hlasu z telefonu. Někde kolem dvacáté kapitoly uteče z vězení. Na krku bude mít minimálně tři obvinění a ve svých stopách snad všechny policejní složky, co jich v Americe je. Celou dobru však bude oplývat svým typickým šarmem a sebevědomím, takže když oznámí přesile, která ho přišla zmlátit: „Musíme přijít na způsob, jak vás dostat domů, než se vám něco stane. Jste ochotní spolupracovat?“, je každému jasné, že ochotní nebudou a dostanou na frňák. Zkráceně, Jack zmlátí další lidi. Ale pozor, novinka, na útěku nebude sám, tahle road movie proběhne v tandemu.
Obvykle, když máte v knize úsek, kdy hlavní hrdina někam daleko jede, je to celkem nudná pasáž, kde se toho moc neděje. Ne tak v téhle knize – jednak se na cestě sem tam vynoří drobná „zdržení“, jednak Reacher v rozhovorech se svým spoluútěkářem odhaluje leccos ze sebe, a takové střípky informací mají pro fanoušky série cenu zlata. (Ale i tak netrpělivě čekáte, až někam dojedou a začne ta správná akce.)
Lee Child si zde také neodpustil drobné mrknutí a použil jméno svého kamaráda, jinak světoznámého autora špionážních thrillerů, pro postavu mlátičky s nulovým IQ, která jde hlavním hrdinům po krku (znalci žánru sami zavčas poznají…).
Stručně a jasně, je tu moře sakra dobrých důvodů, proč i 18. díl stojí za přečtení. Třebaže tentokrát je román kapku osobnější než obvykle. Na konci, kdy Reacher zase stojí na autobusové zastávce, vám možná tentokrát nebude připadat jako hustej frajer… Možná vás napadne, jestli mu to tak opravdu vyhovuje, jestli mu něco nechybí. Což je u téhle série opravdu neobvyklé, protože si na dušezpytné sondy nepotrpí. Ale vlastně tím jen potvrzuje, že se Childovi opět podařilo napsat knihu, která je úplně jiná než ty předchozí. Jen jedno mají společné – čtou se až moc rychle…
Originál: Never Go Back, 2013
Překlad: Iva Harrisová
Vydal: BB art, 2014
364 stran
