David Raker pátrá po pohřešovaných nebo zmizelých, kteří buď nechtějí být nalezeni, nebo se stali obětí trestných činů. Tentokrát však pátrá po zmizelém vrahovi…
Colm Healy býval skvělý detektiv u Metropolitní policie, než přijal případ, který mu zlomil vaz. Po čtyřech letech však neměl ani pachatele, ani práci, rodinu, nic. Zůstala mu jen sžíravá touha dokončit svůj poslední případ, najít vraha matky a jejích dvou holčiček. Posedlost případem ho dostala až na dno společnosti. David Raker mu ze staré známosti slíbil s případem pomoct – koneckonců je to hodně podobné pátrání – nakonec ale neví, koho má hledat dřív, jestli vraha, nebo Healyho. Možná už to vyhořelý polda vzdal, možná našel něco, co najít neměl…
Raker už je hrdina dvou předchozích temných románů, ve kterých pátral po zmizelých osobách. Své případy bere hodně osobně a pouští se do nich naplno i emocionálně, počítejte tedy s tím, že ani tady to nebude výjimka. Kdo touží po pořádné porci depresivního čtení, tady je na správné adrese…
Už když se Colm Healy a jeho prokletý případ mihnul v první česky vydané knize Není cesty zpět, bylo jasné, že o něm ještě uslyšíme. Vražda dvojčátek? Bylo naprosto stoprocentní, že se k něčemu takového autor vrátí, i když to původně v úmyslu neměl. Stejně jako bylo jisté, že to bude smutné čtení. Zavraždit ve svých knihách malé děti bylo mezi spisovateli dlouho tabu, a i teď, kdy se běžně překračují různé hranice, to není o moc snesitelnější. Svazuje to čtenáře tísnivým pocitem, že už nic není svaté.
Tenhle díl není jenom o vyšetřování otevřeného případu. Je především o tom, jak moc střet s násilnou smrtí působí i na ostřílené poldy, kteří si myslí, že už viděli všechno. Ale právě vraždy nevinných dětí se zaryjí hluboko. Na Healym autor ukazuje, jak může dopadnou polda, který si od případu neudrží patřičný odstup a místo toho ho přijme jako svou osobní křížovou výpravu. Healyho štít převezme Raker a spolu s úkolem na něj padá i tíha zodpovědnosti, protože je jediný, kdo obětem zůstal, kdo se ještě snaží najít pro ně spravedlnost…
U některých detektivek se vám stane, že máte určitou představu, kam bude příběh směřovat nebo alespoň mlhavé tušení o motivech a totožnosti vraha. To u Tima Weavera nehrozí. Tady nikdy nevíte, kam Rakera jeho pátrání zavede, jeho případy jsou krajně nepředvídatelné. A kdyby jenom to.
Tentokrát si Weaver přichystal taková překvapení, že jsem musela přehodnotit všechno dosud přečtené. A vůbec jsem ty zvraty neviděla přicházet. A to byla teprve polovina knihy. Ta druhá půlka už přinesla oblíbené schéma: Raker pátrá ve dne v noci, napětí se stupňuje spolu s jeho naprostým vyčerpáním. Temnota vyprávění vás pohltí a bude nad vámi viset celých těch 500 stran, plných lidských zrůd a zbytečné smrti.
Tim Weaver si připravil pro své čtenáře strhující čtení o různých podobách posedlosti, opět výtečné a depresivní. Po dočtení doporučujeme jít rychle ven a nechat slunečním světlem vyhnat všechny stíny a tmu, nebo obklopit se něčím pozitivním, třeba koťátky. Jedině tak máte šanci se z téhle knihy vzpamatovat…
Originál: What remains, 2015
Překlad: Alžběta Lexová
Vydal: Mystery Press, 2017
527 stran
