Až komerční úspěch severských detektivek v Česku přispěl k soustavnému vydávání knih Henniga Mankella, třebaže jeho první titul s komisařem Wallanderem vyšel švédsky již roku 1991.
Mimo sérii publikovalo nakladatelství Host nejprve Číňana a v září 2012 první wallanderovku — v rámci původního pořadí ovšem poslední titul série. Ranější knihy budou teprve následovat, včetně titulů Vrah bez tvářea Mrtví ve člunu, které bez humbuku dříve vydaly Olympia, resp. Motto.
V Neklidném muži, kterým autor roku 2009 wallanderovskou řadu završil, jsou zmiňovány dřívější případy a rovněž okamžiky z osobního života detektiva, bez jejich znalostí se dá obejít, a lze proto přistupovat ke knize jako k samostatnému příběhu.
Rodinná záležitost
Šedesátník Kurt Wallander z přímořského městečka Ystad na jihu Švédska se k případu dostává díky své dceři Lindě, také policistce. Wallander se seznamuje s rodinou Lindina milého, s kterým není sezdaná, ale má dceru Kláru. Håkan von Enke, druhý dědeček, je bývalý významný námořní důstojník. Na svých narozeninách Wallanderovi vykládá události ze začátku osmdesátých let, kdy se ve švédských vodách objevila zřejmě sovětská ponorka. Události té doby ho stále zajímají, snad má i z něčeho strach a pak jednoho dne zmizí. Probíhá oficiální vyšetřování, ale zároveň se do pátrání kvůli rodinným vazbám pouští i Wallander.
Zmiňován je i švédský premiér Olof Palme, který se objevuje na samém začátku románu, či různé politické události a situace vůbec, jako třeba vztah Švédska k USA či Rusku. Kriminální linie souvisí se studenou válkou, výraznější špionážní ladění kniha ovšem nemá a čtenáři by se neměli od příběhu nechat odradit jen kvůli tématu. Za každým rohem nečíhají agenti, pro Wallandera se jedná o svět, kterému sám příliš nerozumí, a díky tomu v případě od událostí zůstává odstup.
Já jsem tvé stáři, pozvi mě dál
Neklidný muž je však také psychologicky laděný příběh o stárnutí. Kniha je vyprávěna celá ve třetí osobě, na události se kromě úvodu nahlíží jen z detektivova pohledu, o to je kniha více osobnější, spojená s Wallanderem. Ten si pořídil dům na venkově a psa Jussiho, kterého během vyšetřování postupně nechá několikrát hlídat sousedem. Těší ho vnučka, ale sám pozitivní energii nevyzařuje. Trápí ho výpadky paměti, strach ze stáří, ze smrti. Za neblahých okolností se setkává s bývalou láskou. Na začátku příběhu se dopustí alkoholického excesu, když v restauraci zapomene zbraň, a i později se několikrát napije alkoholu, ale výrazné alkoholické momenty jeho života v knize nejsou, divokosti à la nasávající Harry Hole chybí.
Mankellův román — díky náhledu na Wallanderův život i díky pozvolnému odkrývání záhady — nespěje akčním tempem ke konci a ani nestaví na kumulování nečekaných zvratů (i když umí překvapit). Dokážu si lehce představit čtenáře, pro něž bude Mankell nudný. Trvá například, než se děj na začátku vůbec začne rozbíhat, a skoro to může působit, že budou hrát roli případy zmiňované v úvodu, které se však záhy ukazují jen jako popis pracovní rutiny. K Mankellovi se hodí trpělivé, pomalejší čtení, které určitě nemusí vyhovovat každému, ale umožňuje vychutnání autorova stylu. Nejde tu jen o řešení záhady, ale také o život stárnoucího policisty.
Příběh sestávající se zmiňovaného Prologu s Palmem a čtyř částí ukončuje Epilog neskoupý na nedořečené otázky, momenty z případu (že není všechno do detailu vyjasněno, to platilo i na Číňana). Knihu, ale zároveň celou sérii završuje několik posledních působivých řádků. A to pak lze i zapomenout na poněkud divoké ukončení kriminálního příběhu.
Událost roku
České klasické knižní vydání (přičemž je příběh dostupný také jako e-kniha, která ostatně vyšla o týden dříve) si zaslouží pochvalu i za provedení. Povedená obálka a červené předsádky Martina Peciny a sazba Jaroslava Bulíčka, která se hodí k autorovu pomalejšímu tempu — navíc téměř k neuvěření oproti jiným titulům bez jediného parchanta (typografické chyby, kdy víceřádkový odstavec začíná na posledním řádku stránky nebo končí na prvním řádku stránky).
Vzhled a vyprávěné příběhy z knihy vydané v loňském roce dělají líbivou řečí stručných novinářských hesel událost roku.
Originál: Den orolige mannen (2009)
Překlad: Helena Stiessová
Host, Brno 2012
488 stran
www.nakladatelstvi.hostbrno.cz
