Unesená žena se po osvobození dává k policii, protože se perfektně vyzná v mysli vražedných šílenců i jejich obětí. Její osobní zkušenosti jí dávají jistou morbidní výhodu před kolegy.
Výchozí situace může připomínat nedávnou detektivku Noc, kdy zmizela Bea Nesbitová. Ale okolnosti se liší. Zatímco v románu Schaffhausenové hrdinku Ellery osvobodil agent FBI a většina knihy je o jejich zvláštním vztahu, Jude se zachránila sama. Byla policistkou už předtím a tři roky po únosu je práce detektiva ta jediná jistota, která jí v novém životě zbyla. Jude Fontaineová má ale s Ellery společnou ještě jednu věc – případ, kterému ostatní poldové moc nevěří, na který ji ale přivedla právě její zvýšená citlivost, vypěstovaná roky izolace – a který se ukáže souviset s jejím vlastním případem víc, než by kdokoli předpokládal…
Výtečná a depresivní kniha se vám vryje pod kůži hlavně díky titulní hrdince. Prošla si peklem, ale podařilo se jí přežít díky obranným mechanismům. Ty jí ale teď také brání vrátit se zpátky do běžného života – vše sleduje s odstupem někoho, kdo už normální svět nechápe. Přesto se pokouší vyjít s novým parťákem nebo s bývalým přítelem, který už si mezitím našel někoho jiného. Psychologická hloubka hrdinky je fascinující a nutí vás uvažovat, jak byste asi obstáli vy. Prostě deprese nad depresi. Sice se autorka vyhýbá přímým popisům brutality, ze kterých by určitě slabší povahy knihu rychle zaklaply, obrázek si stejně uděláte. A stejně jako Jude chcete rychle na všechno zapomenout…
Vyústění zápletky mi sice připomnělo dva roky starou detektivku Pohřbení od Kendry Elliot, i tak je ale tahle kniha tísnivým způsobem výjimečná. V záplavě thrillerů o vězněných a znovunalezených dívkách (Tvář mé dcery, Panenka, Naposledy viděná) září Jude Fontainová jako někdo, o kom si chcete přečíst znovu. Snad její trilogii přeloží celou…
Originál: Body Reader, 2016
Překlad: Jana Vlčková
Vydal: Ikar, 2018
278 stran
