Na věrnosti (Tana Frenchová)

Základní zápletka třetí knihy Tany Frenchové, která česky vyšla stejně jako její dva předchozí tituly v Argu, není nijak překomplikovaná a fascinující co do kriminální linie. Devatenáctiletý mladík Frank Mackey se měl sejít se svou dívkou Rosie. Chtěli opustit irský Dublin a zmizet do Anglie. Jenže ona se na schůzku nedostavila. Hoch stejně zmizel, v Dublinu sice zůstal, zato opustil své sourozence a rodiče. Po dvaceti letech je z Franka policista ze zvláštního oddělení, když ho jednoho dne kontaktuje jeho sestra, jediná osoba z rodiny, s kterou je v kontaktu. V jednom z domů v jejich ulici se našel Rosiin kufr. Frank se vrací do ulice Na věrnosti (v knize jméno ulice důsledně s malým v). Neuplyne mnoho času a kromě kufru je nalezeno i tělo mrtvé Rosie.
Vypravěčem celé knihy je právě Frank a rozhodně není nejkladnějším hrdinou. Rozvedený, má rád svou dcerku, ke které se chová hezky, ale jinak dokáže být vypočítavý a nejedná s lidmi vždy v rukavičkách, třeba když se od začínajícího policisty snaží získat informace z probíhajícího vyšetřování.

Z návratu do ulice Na věrnosti není nadšený. Atmosféra téhle části Dublinu a obyvatel se Frenchové povedla náramně. Čtvrť nižší společenské třídy, kdy i mladí museli pracovat a kdy zaměstnání v pivovaru působilo jako něco lukrativního, působí věrohodně. Ani Frankova rodina není a nebyla nijak bohatá, starší sourozenci se museli starat o mladší, otec-alkoholik a i dnes dokáže matka své dospělé děti (včetně navrátilce Franka) pořádně peskovat. Ač jde o návrat po letech, nejde říct, že by se lidé ve Frankových očích výrazně změnili, dcera může být klidně věrnou kopií své matky.
Kromě atmosféry jsou další silnou stránkou románu dialogy. Třeba promluvy Frankovy matky jsou rozpoznatelné proudem slov, často okamžitého rozčilování a připomínek, i jiné postavy mají svůj vlastní styl. Obecně jsou dialogy čtivé, živé, časté zvolání „ježkovy voči“ může zřejmě asociovat mládi postav, ale používají se zde i daleko drsnější výrazy. Nadávky nepůsobí přitom nijak lacině, ale do textu se hodí. Rozhovory se často zvrtávají, postavy se hádají, Frank se třeba snaží získat nějaké informace, přičemž je klidně ve vzteku schopný rozbít televizi. Dialogy jdou často až na dřeň, napsal zahraniční Booklist, a dle MF DNES jdou až na kost. A opravdu: jsou působivé, někdy odkrývají nepříjemné věci a skoro z nich mrazí.
Ve Frankově vyprávění proloženém vtipnými (a) ironickými komentáři à la drsná škola sledujeme současnou linii pátrání, kdy navíc dojde i k další, současné vraždě, avšak příběh se vrací i do minulosti. Čtenáři budou většinou Franka chápat, že chtěl z tísnivé atmosféry ulice Na věrnosti utéct do vysněné Anglie se svou láskou Rosie, která je zde líčena jako ideální žena, jako kdyby všechny ostatní ve Frankově životě, snad včetně jeho bývalé manželky, byly až ty druhé… Frank postupně vzpomíná na další události či konflikty a také se od rodiny či tehdejších přátel dozvídá o dalších událostech. Žádná zbytečná akčnost, žádné přesné časové plány, kdo kde byl. I když to v závěru už už vypadá na obvyklý hon na padoucha, Tana Frenchová se dokáže nedržet stereotypu a psát psychothriller bez akčních pasáží, kdy je stejně jasné, že vše dobře dopadne. Hlavní je v knize, kdo s kým jak vycházel, který muž toužil po jaké ženě — nebo třeba kdo všechno vlastně věděl o utajovaném vztahu a útěku Franka a Rosii. I když Frank líčí události svého dospívání, nechává také v nejistotě, co ještě ví, o čem se sám nezmínil. V tom dokáže Na věrnosti ke konci příjemně šokovat.

Kniha díky postavám, dialogům a prostředí chudinské čtvrti působí vpravdě realisticky. Před tím by zřejmě ani neobstála překombinovaná, kdovíjak originální kriminální zápletka. Lidé z ulice Na věrnosti a okolí nejsou boháči z pohádkových sídel, ale mají svá vlastní pravidla. Člověk se tu může do krve poprat, ale udávat, to se nedělá. A pokud Argo časem vydá i paperbackovou verzi příběhu, dobrý čtenářský zážitek doplní i „uživatelsky příjemná“ kniha, to současné, vázané vydání je zbytečně velké.

Poznámka redakce: V samotné knize je název uváděn celý majuskulemi (NA VĚRNOSTI), na webu nakladatelství je použito nejednotně Na věrnosti a Na Věrnosti. V souladu s textem samotné knihy volíme titul Na věrnosti, ač bychom s přihlédnutím k Pravidlům českého pravopisu považovali za vhodné Na Věrnosti.

Originál: Faithful Place (2010)
Překlad: Petr Pálenský
Argo, Praha 2012
www.argo.cz
424 stran