Po celý svůj život psala Agatha Christie kromě klasických detektivek také odlehčenější příběhy špionážního ladění, které sama autorka označovala za napínavou lehkou četbu. Ve dvacátých letech, v dobách svých počátků, takových knih napsala hned několik a mezi ně patří i Muž v hnědém obleku, ve kterém poprvé uvedla na scénu trochu tajemného plukovníka Race, později se objevujícího ještě v románech Karty na stole, Smrt na Nilu a Cyankáli v šampaňském.
Muž v hnědém obleku
Hlavní postavou celého příběhu je ale Anne Bedingfieldová. Její otec, specialista na pravěk, náhle umírá na zápal plic a ona se ocitá sama. Dostává nabídku k sňatku, kterou odmítá, zato neočekávaná událost v Londýně ovlivní její plány. Na stanici podzemní dráhy totiž před jejíma očima spadne do kolejí jistý muž, kterého následně usmrtí elektrický proud. Na nástupišti se objevuje muž v hnědém obleku, který se prohlašuje za lékaře, mrtvého rychle prohlédna a pak mizí. Ztrácí ale papírek s tajemným textem, který si Anne bere. Jak se později ukáže, celá událost v metru se pojí ještě s vraždou ženy, která si chtěla pronajmout dům poslance sira Eustace Pedlera. Anne pátrání přivádí až na loď do Jižní Afriky.
Její vyprávění je ale střídáno s kapitolami psanými kurzivou, které jsou deníkovými záznami sira Eustace Pedlera, s kterým se Anne setká právě na cestě do Jižní Afriky. A pak je tu také ještě Prolog ve třetí osobě, ve kterém sledujeme ruskou tanečnici Nadine, jež se setkává s jakýmsi hrabětem a svěřuju se mu, že v souvislosti s krádeží diamantů v Jižní Africe drží v hrsti šéfa zločinecké organizace – Plukovníka.
A o diamantech se dozvídá Anne a právě Plukovník je možná na lodi. Anne a Suzanne, s kterou se na lodi seznámí, se ho snaží vypátrat a jako podezřelí se jim nabízí tajemník (tajemníci) sira Eustace, duchovní Chichester, ale Anne se navíc úplně nezdá ani plukovník Race.
Tady jsme ale my čtenáři ve výhodě, anotace a ostatně i moje recenze jasně říkají, že se objevuje i v dalších případech, a tak si díky znalosti kontextu díla Agathy Christie můžeme říct: „On to nebude, on bude nevinnej.“ Ale kdo ví? Královna detektivek přece dokázala mnohokrát překvapit…
Až do Jižní Afriky
Ocenění si myslím zaslouží právě kompozice knihy, ve které se autorka neomezila v celém románu na ich-formové pasáže z pohledu jedné jediné postavy, ale příběh ozvláštnila deníkem sira Eustace a ostatně i krátkým Prologem.
Svěží vyprávění Anne se ze začátku velmi pěkně čte, ale tak v polovině přece jen dochází k určitým změnám. O Agathě Christie už jsem několikrát napsal, že pokud své knihy zasadila do exotického prostředí, nenechávala se unést sáhodlouhými popisy krajiny či různých místních zajímavostí. V tomto jejím raném románu přesto – řekl bych – můžeme pozorovat větší zaujetí krajinou Jižní Afriky, třeba při cestě vlakem z Kapského Města do Rhodésie, ale zas na druhou stranu takové Viktoriiny vodopády možná k nějakému většímu kochání vybízejí.
Ve svém Vlastním životopise Christie vzpomíná: „Když jsem byla hotová se Záhadou vily Mill House, ohromně jsem si vydechla úlevou. Ta kniha se mi nepsala snadno a po dokončení mi připadala dost slátaná. Ale byla na světě … a měl v ní svoje osudy starý Eustace Pedler. V nakladatelství Bodley Head nad ní trochu rozpačitě pokašlávali a přešlapovali. … Ale velkomyslně ji přijali.“
Jiný název v citaci není chyba – jen byl kvůli podobnosti s Vraždou na golfovém hřišti (Murder at Mill House XX Murder on the Links) nakonec změněn. Ani jméno jedné z postav není zmiňováno náhodou. Jeden z přátel Agathy Christie a především jejího první manžela, major Belcher, anglický pán, který obýval vilu Mill House, totiž autorce navrhl, aby o jeho domě napsala detektivku. Agathě se sice zpočátku nedařilo psát o reálné postavě, ale pak se rozhodla knihu postavit na střídání vyprávění Anne a právě sira Eustace Pedlera (= Belechera) v první osobě, kdy použila několik majorových výroků nebo historek.
Také se citátem dostávám k výraznější výtce než jsou popisy jihoafrické krajiny. Kniha mi (zvláště) od druhé poloviny chvílemi opravdu přišla trochu slátaná. Příjemný svižně napsaný příběh s mladou sympatickou hrdinkou, která touží po dobrodružství a dostane se na stopu záhady, dává postupně více prostoru sondování po zločinecké organizaci vedené Plukovníkem. Pro mužské čtenáře jsou navíc příběh a Annina dušička možná až moc romanticky laděny, zvláště pak konec.
Kniha se zkrátka dobře čte, ale musíte překousnout nějakou tu dvojí identitu, převleky, zloduchy a případně se i romanticky naladit. V žádném případě ale nečekejte klasickou detektivku s kupou podezřelých a kníratým detektivem, co vše na konci rozlouskne, Muže v hnědém obleku je zkrátka třeba brát jako oddechovější chvílemi i dobrodružně laděné počtení.
První česká Agatha
Pro české čtenáře je román zajímavý tím, že se jedná o první dílo Agathy Christie, které bylo přeloženo do češtiny. Kniha vyšla už v roce 1927, tedy jen tři roky po vydání v Anglii. Ta současná verze zas pro změnu vyšla v překladu předsedkyně Společnosti Agathy Christie Jany Klenkové a s překladem pomáhal také zakladatel Společnosti Jan Čermák.
Originál: The Man in the Brown Suit (1924)
Překlad: Jana Klenková
Redigovali: Jan Čermák a Michal Hrnčíř
Knižní klub, Praha 2009
264 stran
www.agatha.cz
