Staří známí hrdinové detektivek této dvojice. Martin Beck, Kollberg atd. (tito dva jsou nejsympatičtější), policisté ve městě Stockholmu, mají nelehký a neradostný úkol. Hledají vraha malých holčiček. Případ je beznadějný a jistota dalšího úderu vraha je ubíjející a stresující. Policisté se chytají sebemenšího náznaku stopy nebo i jen nejasné intuice. Tisk a veřejné mínění stresuje, stopa žádná a kdesi po městě běhá vrah dětí. Více si přečtěte sami. Máte-li vlastní děti, rozhodně vám bude běhat mráz po zádech, hlavně při části, kdy policie kontaktuje matku první zavražděné holčičky.
Jak už tady Juan napsal, tyhle detektivky jsou trochu jiné. Také tam vystupuje kolektiv policistů a kriminalistů, který řeší nejtěžší případy vražd, ale narozdíl od jiných autorů, tady nevystupují detektivové jako hrdinové, ale lidé z masa a kostí. Takhle to zní jako fráze, ale v podstatě jde o to, že i lidské vztahy mezi detektivy a jejich povahy hrají roli při řešení kriminálních případů. Ne všichni spolu pracují rádi a ne všichni jsou oblíbení.
Překlad: František Fröhlich
Nakladatelství Svoboda – 2.vydání, 1987
