U tohohle titulu mě upoutal hned stručný obsah – Tempe Brennanová je poslána někam do zimní Kanady, aby prověřila autenticitu stoletých kostí jeptišky, která má být navržena na svatořečení. S takovým případem se forenzní antropologové nesetkávají denně, a navíc mi to připomnělo Cadfaelovu svatou Winifred, a tak jsem se začetla. Je jasné, že samotná skorosvětice by celou knihu neutáhla, a tak je tu ještě případ vyhořelého domu, plného rozličných obětí – uhořelých, zastřelených, podřezaných, a dvěma dětem z domu chybí srdce. První, co člověka napadne, jsou satanisti, což je v dost ostrém protikladu s poklidným prostředím kláštera světice. Ale máme tu možné propojení obou případů – neteř jedné jeptišky zmizela, a šíří se o ní drby, že měla něco s nějakou sektou… Tempe se do všeho vrhne po hlavě, až jí jednou v tmavé ulici někdo po té hlavě bací a zasyčí jí do ucha „přestaň s tím!“ Ale s čím? Se světicí, zmizelou studentkou, nebo oběťmi požáru?
Ale když záhadná světice ustoupila do pozadí, vůbec mi to nebylo líto, vlastně jsem to ani nezaznamenala, tak jsem byla začtená. Vlastně až teprve když jsem obrátila poslední stránku, došlo mi, že ten název je pekelně zavádějící a je jen vějičkou, na kterou jsem se úspěšně chytla. Ale ani se moc nezlobím…
Originál: Death du Jour
Překlad Jana Pacnerová
Aktuell, 2001
