Mrazivé světlo (Yrsa Sigurdardóttir)

Mrazivé světlo je druhou knihou islandské autorky Yrsy Sigurdardóttir. Její prvotina byla dle mého názoru velmi zdařilá a autorčin další počin by v případě bodování obdržel trochu horší ocenění, přesto zaostává jen o málo.

V Mrazivém světle se opět setkáváme s právničkou Tórou Gudmundsdóttir, tentokrát o pár měsíců později, v létě roku 2006. Její případ je spojen s mandantem Jonasem, který na poloostrově Snaeffellsnes koupil pozemek, aby vybudoval esoterický hotel. Zjišťuje však, že se v těchto místech děje cosi podivného. Je slyšet dětský pláč a několik lidí vidělo ducha malé holčičky. Zkrátka nic z toho nepřispívá k harmonii citlivých duchovně pracujících v hotelu a jejich zákazníků, kteří tu počítají s relaxací. Jonas všechny tyto podivné jevy považuje za porušení smlouvy, protože o nich museli prodávající vědět a zve Tóru na pomoc. Ta bere celou věc spíše jako žert, ale po jejím příjezdu do hotelu se stane něco, čemu pozornost věnovat musí. Na pobřeží je ve velmi špatném stavu nalezeno tělo zavražděné architektky Birny, takže její totožnost je nejprve určena pouze podle prstenu. Tóra se snaží zjistit, co mohlo být důvodem pro vraždu a celá záležitost ji zcela pohlcuje. Nachází Birnin diář, ve kterém objevuje spoustu nejasných poznámek a mezi nimi i jméno jakési Kristín. Navíc za Tórou přijíždí přítel Matthias, bývalý německý policista, se kterým se seznámila při řešení případu se zavražděným studentem Haraldem (kniha Poslední rituál). Snaží se usměrňovat její nadšení, aby nepřekračovalo meze zákona, což je téměř nadlidský výkon. Sexuální poradkyně, mladík na vozíku, stárnoucí politik, manželský pár z nedaleké farmy, Jonas… Podezřelých by bylo hodně, protože Birna byla velmi nepříjemná osoba, která nebrala na nic a na nikoho žádné ohledy. Tóra je při svém pátrání zatažena do minulosti při hledání dívky jménem Kristín, která jako by snad ani neexistovala. Místní a bývalí majitelé pozemku téměř odmítají vzpomínat na minulost, obzvláště pokud se týká nacistického hnutí a nepříjemných rodinných vztahů. Jonas byl také jedním z těch, kteří se s Birnou nedávno pohádali, a tak se stává hlavním podezřelým. Navíc je v mobilním telefonu architektky nalezena sms zpráva od Jonase, ve které Birnu zve k setkání na pobřeží. Právě tam, kde byla nalezena zbitá a znásilněná. Tóra má jen velmi málo času, aby zjistila, co se skutečně stalo. Do toho všeho jednoho dne u hotelu zastaví karavan, který řídí její šestnáctiletý syn Gylfi. Z karavanu kromě něj vystoupí i jeho přítelkyně ve vysokém stupni těhotenství a Gylfiho malá, šestiletá sestra.

Druhá kniha s akční a sympatickou rozvedenou právničkou Tórou, která tentokrát nemá příliš velký zájem spolupracovat s policií je také čtivá a dějově bohatá, jen jí chybí trochu více propracovanosti jakou měl Poslední rituál. Autorka nás stále zavádí na scestí a dodává další a další možné podezřelé, aby celou konstrukci řešení o pár stránek dál zbořila. Funguje autorčino propojení minulosti se současností, i když nezpracovává tak agresivní téma jako u Posledního rituálu. Yrsa Sigudardóttir vytvořila mrazivou severskou detektivku s tajemnou, děsivou minulostí s láskami a nenávistí, které sahají až do současnosti. Místní klima plné nepropustných mlh a drsné pobřeží doplňuje příběh o tu správnou náladu.

Originál: Das gefrorene Light, Překlad: Tina Fleckenová
Vydalo nakladatelství Metafora, www.metafora.cz, 2008
404 stran