Modřiny jsou prvotinou mladého autora Michala Klimenta (1985). Kniha má dvě dějové linie, v nichž detektivové vyšetřují podobné trestné činy, které se odehrály v různých dobách. Novinku vydalo nakladatelství Moba v edici Původní česká detektivka a nutno podotknout, že jde o zdařilý debut.
Autor se v textu vymezuje proti knižním klasickým detektivkám, které jsou podle něj (pronášeno ovšem ústy hrdinů) nereálné a nepravdivé. Kliment si rýpl do autorů detektivek, kteří podle něj dohlédnou pouze na konec pracovny a o skutečném vyšetřování nemají ani páru. Proto vytvořil krimiromán, který působí velmi reálně. Přesto všechno se nemůžu zbavit pocitu, že nejlepší jsou tady pasáže, které Kliment odkoukal právě z klasických detektivek.
Předpokládám, že kniha bude všeobecně přijata a hodnocena kladně. V rámci českých krimirománů přináší svěží vítr originality a inteligentního humoru. Na rozdíl od plejády autorů české krimi Kliment nepoučuje, nemoralizuje a hlavně nevysvětluje právě řečené. Sem tam se nevyhne „filozofujícím“ pasážím (zejména o romské problematice), ale v rámci příběhu se to dá skousnout a s přimhouřenýma očima se to do textu hodí. U Modřin se budete bavit a navíc budete mít pocit, že takhle dobře se bavil i autor, když knihu psal.
Nezávisle na sobě se tady vyšetřují dva kriminální případy. První je z roku 1933 a v ich-formě ho vypráví sám vyšetřovatel Karel Lošt. Druhý případ je ze současnosti a hlavním vyšetřovatelem je tu Brambor, policista ze staré školy, který se trápí ztrátou své ženy. Současný příběh vypráví autor ve třetí osobě a v této linii dal prostor několika policistům, mezi nimiž exceluje vtipný a přidrzlý Mourinho. V obou případech jde o mrtvé a znásilněné ženy, a čtenář nemusí být génius, aby se dovtípil, že tu bude něco, co oba případy spojuje.
Nejvíce prostoru tady má policejní vyšetřování. Dozvíte se spoustu detailů a podrobností z policejní práce. Autor nenásilnou formou vysvětlí, co dělá patolog, co dělají technici atd. Upřímně řečeno, nebýt Klimentova smyslu pro humor, tyto pasáže by mě příliš nenadchly. Ovšem milovníci krimipříběhů z nich budou nadšení. Jim zase naopak nebudou sedět jízlivé průpovídky policistů a jejich vzájemné popichování. Dialogy jsou skvělé, historky policistů vtipné a celé to funguje jako odlehčení vážné situace. Navzdory autorovým prohlášením, tohle je věc, které jsou klasické detektivky plné.
Ještě lepší než dialogy jsou popisy. Ty jsou originální, neotřelé a Kliment se nebojí využívat umělecké výrazy. Z toho všeho vznikne skvělý stylistický mišmaš, který je radost číst. Detektivní zápletka není nijak komplikovaná (vlastně je dost obyčejná), ale ono to ve finále vůbec nevadí, protože vy celý příběh zhltnete díky tomu, jak ho autor napsal. Atmosféru a prostředí se mu povedlo popsat tak dokonale, až máte pocit, že jste jednou z postav příběhu.
Čtenáři krimipříběhů budou stoprocentně spokojení, teď jde ale o to, co na Modřiny řeknou milovníci thrillerů a klasických detektivek. Na rovinu říkám, že tu z těchto žánrů najdete jen velmi málo věcí. Nejspíš si nebudete napětím kousat nehty a ani vám nebude běhat mráz po zádech. Falešné stopy nemá smysl hledat, protože tady nejsou ani ty skutečné, pravdivé. Osobnost vraha a jeho motiv můžete řešit spíše ve starším příběhu, ale i tady to bude nakonec jen tip. Těžko si řeknete: Udělal to ten a ten, protože…
Řekla bych, že autor Michal Kliment má před sebou slibnou budoucnost. Otázka je, jak se svým talentem naloží. Předpokládám, že bude dál pokračovat v tradici českých krimirománů, po kterých je pravděpodobně i poptávka na trhu. Čeští čtenáři jsou na tento typ příběhů zvyklí a rozumí mu. Osobně bych se přikláněla k tomu, aby napsal i pár klasických detektivek. Předpoklady k jejich psaní má: umí vymyslet originální postavy, umí psát dialogy, umí popsat prostředí a má smysl pro humor. A pokud je napíše tak, aby působily reálně, bude to jen a jen dobře.
Moba, Brno 2013
edice Původní česká detektivka
224 str.
