Byla by to obyčejná středoškolská historka o jedné sedmnáctileté holce Reagan, co se hodně stěhuje a v nové škole má zas nové kamarádky a kluka, který se jí líbí, až na to, že… se stěhují hlavně proto, že po nich pořád někdo jde, že se nejmenuje MacMillanová, že celá její krycí historka je jedna velká lež.
Reaganini rodiče jsou totiž supertajní agenti, a proto jsou stále v supernebezpečí. Reagan tak není žádná křehká květinka, je vycvičená přežít, případně i zabít. To o sobě ostatní holky ze střední říct nemůžou. Vlastně by se před ní měli mít na pozoru, kdyby neměla Reagan za úkol nevyčnívat…
Leccos je tu jinak než v běžných young adult románech (špionsky jinak) něco však zůstává povědomé – diskuze o přihláškách na univerzitu, školní šikana, laborky s mrtvou žábou. Spousta studentů taky určitě řeší, že jejich rodiče dávají přednost práci před svými dětmi, jenom ti Reaganini pracují pro vládu a nestíhají její školní besídky, protože zachraňují svět. Ale Reagan toho už má dost. Takhle má vypadat její život? Lži a nebezpečí a nikdy nenajít klid? A co když ne?
V románu najdete trochu ze Spy Kids, trochu ze středoškolských thrillerů Jennifer Armentrout a překvapivě i dost z nedávné jiné knihy Mystery Pressu, Dokud ji nenajde. I tam žila hrdinka příliš dlouho ve strachu a ve lžích vůči ostatním, vyloučená pro svou jinakost ze společnosti vrstevníků, a i ona toho měla dost a chtěla být jako normální lidi. Ale zrovna když se i Reagan rozhodne vzít život do vlastních rukou, přijdou problémy a pro čtenáře to znamená posun – doteď příběh hltali hlavně proto, že byl čtivý a přinášel nový pohled na dospívání (budoucího tajného agenta), teď k tomu přibyl i adrenalin a akce. I když si v jednu chvíli asi povzdechnete, jak jsou ti všichni superagenti najednou úplně blbí, že zpackají, na co sáhnou, a zachraňovat situaci musí hrdinka – sedmnáctiletá studentka, Kristen Orlando si na Toma Clancyho nehraje. Vše nemusí být dokonale autentické a realistické, hlavní je si příběh užít a vychutnat si každou stránku. Což se daří.
Tenhle román je vyloženě holčičí čtení, přičemž tu neexistuje žádná věková hranice pro „holčičí“ čtenářky. Citové problémy středoškolačky a první lásku i předem nalinkovaná budoucnost tajného agenta můžou bavit jak náctileté, tak i dospělé, zvlášť když je příběh tak čtivě napsaný a uteče tak rychle. Jediným mráčkem je tu tedy zpráva, že pokračování autorka teprve chystá – titul s názvem You Won´t Know I´m Gone vyjde v Americe v lednu 2018…
Originál: You Don´t Know My Name, 2017
Překlad: Kateřina Kuncová
Vydal: Mystery Press, 2017
301 stran
