Sbírka šesti detektivních povídek od Evy Kačírkové vychází již potřetí, tentokrát v zelené edici Původní česká detektivka od Moby. Povídky jsou psychologicky prokreslené, skvěle napsané, ale z hlediska obsahu nečekejte šokující zápletky ani sadistické vraždy.
Většina příběhů vychází z doby, kdy byla napsaná, konkrétně tedy ze sedmdesátých let. To, zda je to dobře, nebo špatně, záleží jen na vás. Autorka vám nic nevnucuje, nehodnotí, nestěžuje si na tehdejší poměry, ale fakt je, že její zločinci jsou poplatní době. A tak se například v jejích povídkách páchají zločiny kvůli tomu, aby se smělo vycestovat do zahraničí, což je věc, kterou nejmladší čtenáři nejspíš nepochopí.
Některé povídky jsou hodně podobné klasickým anglickým příběhům. Máme tady krásné manekýnky, slavné sochaře, bohaté majitele krásných domů, ale na druhou stranu se děj neobejde bez veksláků, úředníků, ředitelů státních podniků a mnoha dalších. Příběhy vyrůstají ze své doby a tam mají opodstatnění. Skoro polovina povídek by v dnešní době neobstála. To se netýká jen vražd, ale i motivů postav. V jedné povídce žena úzkostlivě tají, že byla na potratu, dneska by se nad tím nikdo nepohoršoval.
První povídka „Konec semestru“ se odehrává na provinční pedagogické fakultě, kde je v bazénu zavražděný mladý budoucí lékař. Je to typický lamač dívčích i ženských srdcí a pachatelem může být téměř každý, kdo byl v době vraždy ve vodě. Budoucí lékař je obětí i ve druhém případu „Bojíte se doktora?“. Hlavní hrdinka se nachomýtne na místo činu a netuší, že tam v době vraždy nebyla rozhodně jediná. A tak se sama na vlastní pěst pouští do pátrání.
Třetí povídka „Masožravé rostliny“ je z mého pohledu napsaná nejlépe. Je tu perfektně vykreslená atmosféra, příběh vás vtáhne do děje a vy téměř cítíte zlo, které všechny obklopuje. Mladá žena se vrací do míst, kde tragicky zemřel její bratr a pokouší se odhalit, proč spáchal vraždu a pak sebevraždu. Čtvrtá povídka „Smrt na inzerát“ má u mě prvenství, co se týče obsahu. Na první pohled banální zápletka má nečekané řešení. V příběhu vražedné nenávisti zvítězí spravedlnost, i když možná lehce drastickým způsobem.
Pátá povídka „Dům bez oken“ je tragický, psychologicky laděný příběh ženy, která se zapletla se špatným mužem. Nejde ani tak o detektivku, kde byste sledovali stopy, ale spíš o drama jednoho života. Poslední povídka „Směnka na život“ je o mamonu, kvůli kterému není lidem zatěžko lhát, krást a vraždit.
Kromě poslední povídky vypráví všechny příběhy v ich-formě žena. Většinou mladá, která nepatří mezi oslňující krasavice. Poslední příběh vypráví muž, policista. Bohužel mi tu chybí vnitřní monology předešlých povídek, pocity hlavního hrdiny, a snad proto jsem se do téhle nemohla začíst tak jako do všech předešlých.
Největší devíza knihy je, že autorka je skvělá vypravěčka. Má smysl pro drama, její slovní zásoba je nevyčerpatelná a od humorných scén dokáže okamžitě přepnout na scény, při kterých vám naskakuje husí kůže. Její postavy jsou originální, působí opravdově a vy věříte, že takhle nějak by to opravdu bylo. Co se mi obzvlášť líbilo, jsou popisy. Autorka se nijak neopakuje, je originálním způsobem osvěžující a dokáže najít hranici, aby informací nebylo ani málo, ani moc.
Celkově jsou Masožravé rostliny kultivované, příjemné a inteligentní detektivky, které rozhodně stojí za přečtení.
Vydalo nakladatelství Moba, Brno 2012
Edice Původní česká detektivka, svazek 165
Poprvé vydáno roku 1975
www.mobaknihy.cz
368 stran
