Jedním z hostů, o které mohli milovníci detektivek, a speciálně těch historických, na veletrhu Svět knihy 2014 projevit zájem, byl dánský spisovatel Martin Jensen. Ten se v sobotu 17. května představil na Výstavišti v pražských Holešovicích čtenářům hned dvakrát. Poprvé v besedě na téma „Jak se píše historická detektivka“ a poté ještě během autogramiády.
Podepisování knih bylo dle programu naplánováno hodinu po skončení besedy. Příjemným překvapením pro zájemce o autogram bylo zajisté to, že si autor udělal čas ještě na další povídání se svými čtenáři. A zatímco na první besedě nebyly spisovatelovy odpovědi v angličtině tlumočeny, tento zhruba půlhodinový rozhovor již byl tlumočen překladatelkou obou česky vydaných Jensenových románů (Královi psi a Křivopřísežník) Markétou Cmíralovou.
První otázka moderátorky padla na spisovatelovu pedagogickou činnost.
MJ: Věnoval jsem se vyučování na školách téměř třicet let.
Mod.: Takže jste pak zvládal dohromady činnost pedagogickou i literární?
MJ: Skončil jsem pedagogickou dráhu a začal jsem psát, protože jsem potřeboval nějakou změnu.
Mod.: Takže vás vaši žáci inspirovali k tomu, že jste se rozhodl být raději spisovatelem?
MJ: Moji žáci mě inspirovali k celé řadě věcí. Řekl bych, že psát a vyučovat jsou dvě strany jedné mince. U obou je důležité, že člověk dostane možnost říci svůj názor, předat ho dál.
Mod.: Vaše romány jsou historické, to znamená jistě lásku k historii…
MJ: Ano, ale já jsem napsal i jiné romány než jen s historickou tematikou. Každopádně jsem se do žánru historie ponořil docela hluboce a měl jsem možnost si ho prozkoumat.
Mod.: Ty romány jsou především ze středověku – čím vás středověk oslňuje, co vás na něm nejvíc zajímá?
MJ: To, že toho o středověku tak moc nevíme, znamená, je tady prostor, kde si mohu vymýšlet, kde mohu lhát…
Mod.: Tady je vlastně podtitul detektivní historický román (moderátorka ukazuje na jednu z Jensenových knih – pozn. red.), neláká vás napsat klasickou současnou detektivku?
MJ: Ne, napsal jsem sice současnou prózu, věnuji se i literatuře současnosti, ale myslím si, že ve světě současných severských krimi thrillerů je spousta spisovatelů, kteří se tomu věnují a jsou v tom určitě lepší než já. Já zase doufám, že jsem lepší na poli, kterému se věnuji.
Mod.: Dnes tu máme knihy Královi psi a Křivopřísežník. Jaké jsou další díly – volná pokračování téhle ságy, na kterou se v budoucnu těší čtenáři?
MJ: Třetí díl se bude jmenovat Sedlákovo slovo, a kriminální záhada, která se v něm musí rozlousknout, bude pojednávat o mladé dívce, kterou znásilní muž a který se později zapřísáhne, že to neudělal. Ovšem půjde samozřejmě o to zjistit, zda je tak nevinný, jak se tváří, nebo ne. A ukáže se samozřejmě, že nevinný není.
Čtvrtý díl se jmenuje Třetí mince a dojde v ní k vraždě staršího muže. Záhada spočívá ve vyřešení, proč má ty tři mince.
Pátý díl má název Zásek meče a půjde v něm o vraždu muže, ke které dojde v uzavřené místnosti. Myslím si, že každý spisovatel by se měl někdy ponořit do toho, aby se podíval do nějakého prostoru, který není známý, pootevřít ty dveře…Šestý díl, který jsem právě teď odevzdal, má komplikovaný název – bude se jmenovat Jho cti a půjde v něm o mladou dívku, jeptišku, kterou naleznou zavražděnou v klášteře. A já se v něm budu ptát, proč měl vůbec někdo vraždit mladé dívky.
Teď jsem popsal kriminální děje jednotlivých dílů, ale celou tu historickou ságu propojuje příběh o mladém Halfdanovi, který se postupně vyvíjí, jsou to vlastně romány o jeho vývoji. Na začátku, v Králových psech, je to mladý sukničkář, a později se z něj vyvíjí dospělý muž, který je schopný nést odpovědnost za své činy.
Dotaz z publika (DP): Jak to, že si tak mírumilovný muž, jako je pan Jansen, vybírá tak krvavá témata?
MJ: Možná, že by s vámi moje rodina úplně nesouhlasila (smích). V roli spisovatele jde o to, že interpretuje skutečnost. A skutečnost je prostě nějaká. Já se k tomu jako spisovatel musím postavit, ačkoliv s tím třeba nesouhlasím, ale skutečnost je, jaká je.
DP: Jak si pan Jansen ověřil překlad do češtiny? Že je opravdu kvalitní a že jeho dílu vlastně neuškodil?
MJ: Kdybych si mohl ověřit, jak dopadl český překlad, tak bych to mohl česky rovnou napsat. Ale jsem si naprosto jistý, že nakladatelství udělalo všechno proto, aby překlad dopadl dobře, a mám plnou důvěru k práci překladatelky.
Otázka (směřující na překladatelku): Co pro vás byl překladatelský oříšek, Markéto? S čím jste se nejvíc potýkala, když jste romány překládala?
MC: Musím říci, že to bylo poměrně obtížné a bylo třeba udělat velkou rešerši dobových reálií, která zabrala spoustu času a přípravy, ale bylo to opravdu zajímavé. Ráda bych poděkovala své redaktorce, která mi velice pomohla, jak po stránce stylu, tak po stránce historických podrobností a detailů, protože se v této problematice velice dobře vyzná.
Mod.: V jaké fázi přípravy jste s další knížkou pana Jensena?
MC: Ještě jsem neměla tu čest začít. Ale moc se na to těším, jsem ráda, že je mám až do pátého dílu doma.
DP: Detektivka je především intelektuální hra. Je to výzva intelektu, aby se snažil rozluštit nějakou záhadu. Ptám se, zdali máte ještě ambice vyšší, kulturní. Nebo „jen“ uspokojit potřebu hry, i když i to je záslužné.
MJ: Máte naprostou pravdu. Samozřejmě rád píšu o spoustě věcí a v žánru krimi také nezáleží pouze na řešení hádanky. Zabývám se tématem poměru mezi pojmem „moc“ a „právo“. Protože člověk se musí působením moci ohnout, a zároveň právo je něco, co se často ohýbá pod pojmem „moc“. Kromě toho se v těch příbězích rozpracovává příběh Halfdana, ze kterého se stává dospělý muž, schopný nést odpovědnost sám za sebe.
DP: V této zemi dlouhodobě – je to už určitá tradice – se těší severská literatura velkému zájmu, a je to především pro specifičnost, kterou severská literatura má. Je to určitě něco opravdu mocného, co je spjato s tvorbou z této zeměpisné oblasti. Mají ještě novodobí severští autoři tohoto společného jmenovatele, tento znak? Nebo je moderní doba ve Skandinávii charakteristická tím, že už přestávají být autoři skandinávští?
MJ: Myslím si, že celý ten pojem o „nordické krimi“ je něco, s čím přišel zřejmě tisk. Dle mého názoru je mezi severskými autory propastný rozdíl, každý je úplně jiný. Nevnímám skandinávskou literaturu plošně jakožto severskou, ale vidím rozdíl mezi spisovateli z Dánska, ze Švédska, z Norska, z Islandu, takže každá krajina má svá vlastní specifika a charakteristiku. Jistě se mnou budete souhlasit, když řeknu, že je rozdíl, když je někdo z České republiky, nebo ze Slovenska. To je podobný rozdíl jako u nás třeba mezi Dánskem, Norskem a jinými severskými zeměmi. A rozdíl mezi těmito zeměmi se samozřejmě dostává i do literatury.
Samozřejmě nepopírám, že je jakási tendence spojovat severskou literaturu pod pojem „severské krimi“. Tento pojem měl literární úspěch a v dnešní době je spousta autorů, kteří se snaží psát romány a díla, která by se přiblížila těm úspěšným autorům a úspěšným dílům. Snaží se touto cestou zkrátka také získat úspěch.
Celá fotogalerie autorů na veletrhu Svět knihy na Facebooku
