Steve Berry, nejproslulejší ze všech nástupců Dana Browna, se vrací ve skvělé formě. Po Jeffersonově šifře opět dělá radost především americkému publiku, protože výchozí zápletka jde hlouběji do dějin Spojených států (jak je z názvu patrno.)
Proslulý prezident Abraham Lincoln se kdysi zapletl do tajemství, jež sahá až do dnešních dnů a v nesprávných rukou může ošklivě zamíchat světovou politikou. Naštěstí je tu ještě jeden kodaňský knihkupec…
Bývalý agent téměř neexistující tajné služby Cotton Malone, jinak majitel obchůdku s knihami v centru Dánska, se tak znovu ocitá uprostřed krajně nebezpečného dění, kde jde o hodně – životy nevyjímaje. Mormonská církev v čele se ctihodným a skandáluprostým senátorem Rowanem něco piklí – ale jak by mohly nějaké staré papíry ohrožovat přítomnost? Čtenáři zběhlí v dobrodružných románech vědí, že hodně…
Prvních pár kapitol hned člověku evokuje Lovce pokladů s Nicholasem Cagem (tajnosti mezi prvními prezidenty) a značně i Dana Browna (to díky pomatenému duchovnímu, který slyší anděly a neváhá na jejich popud i vraždit.) Až se čtenář lekne – to už ten Berry po 12 knihách neví, o čem psát, a tak ždíme provařená klišé? Naštěstí se asi poradil s Grantem Blackwoodem (spoluautorem mnoha bestselleristů, kterému Steve děkuje v úvodu za pomoc) a dál už děj odsýpá bez toho, že by něco připomínal.
Takže se leccos dozvíme o americké historii, taky že ti mormoni jsou ošklivá cháska a že beretta fakt dobře střílí. Občanská válka je tu probíraná horem dolem, a ta přemíra složitých politických detailů může být na unaveného čtenáře trochu moc. Není to ale nic, kvůli čemu bych nespala. Prostě politika. Hlavně když tomu rozumí Steve Berry. My mu věříme. Zvlášť když i tu politiku, i ty protivný mormony podává tak čtivě a akčně.
Po přečtení skvělé antologie Tváří v tvář, kde se potkávají hrdinové od různých autorů, mi došlo, že mám co do série od Steva Berryho značné mezery. Lincolnův mýtus je tedy takový experiment, jestli se dá naskočit do takhle rozjetého vlaku (8 předchozích knih) bez znalosti souvislostí. Výsledek je překvapivě uspokojivý. Autor totiž i s takovými čtenáři počítá a uvádí stručňoučké shrnutí všude tam, kde to považuje za nezbytné. Za to má ohromné plus. Sice bych ráda věděla, co spojuje Maloneho šéfku a amerického prezidenta anebo jak se vůbec někdo může jmenovat Cassiopeia, ale to, že to nevím, mi žíly netrhá.
Na příběhu je znát zručnost a leta praxe – historie střídá současnost, chvíle oddychu následuje horečná akce, úhlavní padouchové jednají v hlubokém přesvědčení o své jediné a nejlepší pravdě. Zápletka z historie zní zajímavě a může vyvolat otázky, ale protože vychází z politiky, opravdu si mohou všechny jemné finesy vychutnat jen domácí (kteří mají přehled v těch všech Otcích zakladatelích a aspoň tuší, kdo to byli secesionisté – a ne, se sececí nesouvisejí.) Ale krom té komplikované historické omáčky je příběh svižným průletem přes Kodaň a Salcburk až po Washington.
A co takhle Praha, pane Berry? Dan Brown už tu byl a možná se z toho něco vyloupne, ale u Stevea Berryho je evropštější zápletka ve hvězdách. Jeho nejnovější román z března 2015 Patriot Thread zůstává nadále na americké půdě, takže jestli chci Cottona Maloneho v evropské misi, musím se vrátit k Pařížské hrozbě. Nebo Benátské zradě? Ještě že je z čeho vybírat…
Originál: The Lincoln Myth, 2014
Překlad: Hana Pernicová
Vydalo: Domino, 2015
520 stran
