Už jsme vás informovali o autogramiádě Åsy Larssonové a Jussiho Adlera-Olsena, která proběhla během dnů pražského knižního veletrhu. Tím jejich program neskončil. Absolvovali ještě severský večer v literární kavárně Řetězová, besedu přímo na Světě knihy a pak také podepisování u stánku nakladatelství Host.
Vypadá to, jako by si severští autoři libovali v uzavřených sériích. Dvojice Maj Sjöwallová — Per Wahlöö napsala desetidílnou sérii románů o zločinu, u Johana Theorina a jeho ölandské řady se hovoří o tetralogii. Švédka Larssonová plánuje pentalogii, Dán Adler-Olsen hovoří o zhruba 10—12 knížkách. Možná, že je jejich hrdinové alespoň nezačnou štvát jako Poirot nebožku Christie, která psala dál a dál, podobně její generační kolegové. Ale kdo ví, třeba zájem, který o knihy Seveřanů v současnosti je, donutí autory změnit plány.
Åsa Larssonová a její milá Kiruna
Ti dva ze stáje brněnského Hostu spolu mají společný i obraz autorů kráčejících ve šlépějích Stiega Larssona. Sama Larssonová už pokdovíkolikáté zdůraznila, že se jedná o běžné příjmení a nemá s ním žádný příbuzenský vztah. Zároveň s humorem dodala: „Díky Stiegu Larssone, otevřel jsi cestu do Evropy jiným autorům severských detektivek!“ Ona sama debutovala dva roky před Larssonem. Zmínila i další švédské autory: dvojici Sjöwallová — Wahlöö, Henninga Mankella a Lizu Marklundovou, představitelku ženského psaní. Myslí si, že zájem tedy probíhá v určitých vlnách.
Autorčiny knihy se odehrávají v městečku Kiruna v severním Švédsku, kde vyrůstala, ač se nejedná o příliš známou oblast. Pro ni je to zkrátka malebná horská vesnička. V jejích knihách narazíme na lyrické popisy, které mají podle ní logickou funkci.
Prostředí, důležité ve švédských detektivkách, odráží stav hlavních hrdinů. A dalo by se i využít: existuje plán na přestěhování poddolované Kiruny. Nikdy dřív se něco takového v historii nestalo, přitom je to fakt, se kterým se lidé musí smířit a Larssonové to tedy přijde jako zajímavé téma. „V 70. letech se skutečně stalo, že v dolech na železnou rudu zmizel muž. Myslím si, že by to byl dobrý začátek hororu spíše než detektivky.“ Třetí kniha — Temná stezka, kterou vydal Host letos v květnu — řeší ovšem globálnější typ zločinu a děj se odehrává rovněž v severní Africe.
Hrdinkou knih je právnička Rebecka Martinssonová. Autorka a postava jsou rozdílné. „Rebecka by asi říkala, že moc mluvím,“ míní Larssonová. „Jsem nejistá a mám sklony mít lidi ráda. Rebecka je mnohem sebevědomější a víc kašle na to, co si o ní ostatní myslí.“ První knihu psala šest měsíců. Kdyby si byly podobné, napsala by ji prý dříve. Ze své původní profese právničky byla navíc zvyklá na stručný a přesný styl právnických textů a svůj román musela vyšperkovávat. Připouští ale, že oběma je společné, že se cítí nejisté v právnickém prostředí Stockholmu.
Sama o sobě mluví jako o hodné mamince, která odpoledne napíše pár stránek o strašné vraždě. Je malá, drobná žena, ale píše o násilí, přičemž poukazuje na Bibli, která je plná strašných věcí, a to především Starý zákon. „V literatuře se od začátku snažíme vystopovat zlo a najít zlo v postavách a sami v sobě.“
I když čtou čtenáři detektivek o násilnostech, nemyslí si, že by byli víc násilní než čtenáři jiných žánrů.
Její první kniha Sluneční bouře se dočkala rovněž filmové adaptace. Larssonová si ji užívala. Ve filmu z roku 2007, kde hlavní roli ztvárnila Izabella Scorupco objevivší se v bondovce Zlaté oko, přitom změnili pachatele. Larssonová si to neuvědomila, až na to byla po několikátém zhlédnutí upozorněna. Ona sledovala známá místa a říkala si, jestli nezná paní, která vychází ze supermarketu.
Vtipkující Jussi Adler-Olsen
Otec Jussiho Adlera-Olsena pracoval na psychiatrii. Mezi pátým a třináctým rokem tu Jussi strávil hodně času. Přiznává, že to člověka ovlivní a že se také díky tomu stane empatickým. „Neměl jsem strach z chovanců, podařilo se mi vcítit do jejich situace. Ale toho, koho jsem se bál, byli lékaři.“ To inspirovalo jeho první knihu (česky dosud nevydanou) Alfabethuset.
Úspěch však slaví se svými thrillery. Když měl být v zahraniční v rámci marketingu přirovnán k Larssonovi, ohradil se. Tvrdí, že ve skandinávské literatuře vzory nemá. A marketing je věc, na které mu záleží a hlídá ji. Jeho knihy vycházejí ve 37 zemích a nakladatele si vybírá. Možná to souvisí i s tím, že sám jako nakladatel působil. Nic v jeho kariéře není otázkou náhody a třeba Host si vybral sám z asi 4—5 nakladatelství, která o jeho knihy měla zájem. Kromě Česka (jak zdůraznil) určuje, co kdy a kde bude vycházet.
„Je těžké udržet vás na řetězu. Všichni jste v podstatě Dánové v převleku,“ poznamenal a hovořil o společném smyslu pro humor a guerillové jednání. V době veletrhu vlastnil 438 různých verzí svých knih, počítají-li se všechny překlady. Má tak možnost sledovat, jestli vychází v pevné vazbě nebo jako paperback.
„Pokud si myslíte, že píšu špatně, tak za to můžou překladatelé,“ vtipkuje.
Na překladech a vydávání knih vůbec mu záleží. Za rok 2011 vydělal pro Dánsko, kde jsou poměrně velké daně, 7,5 milionu korun za knihy vydané v Německu, což se rovná exportu veškeré drůbeže do Německa, a v USA prodejnost dosáhla dokonce exportu hovězího masa. Zní to humorně, ale autor si svého úspěchu cení. Je rád, že právě tím umožňuje získat pracovní místa třeba pro překladatele nebo redaktory. Sám vlastní iPad, ale cítí 100% loajálnost vůči nakladateli. Přeje si proto, aby se nejméně šest měsíců kniha prodávala v papírové verzi.
O Carlu Mørckovi, detektivovi oddělení Q, říká: „To jsem vlastně já.“ Mørck, dělá věci, které by chtěl dělat Adler-Olsen, ale nedělá, třeba si dát nohy na stůl. Jeho kolega Asad je Syřan. Myslí si, že menšina žijící v Dánsku je za takovou postavu ráda.
V souvislosti s jeho knihami se mluví o kritice dánské společnosti a politické situace. „Dovolíme si kritizovat cokoliv. Vzpomeňte si na dobu, kdy jste byli okupovaní Rusy, to bylo jediné, co měl člověk důvod kritizovat. My si stěžujeme na všechno, proto se nám vede tak báječně.“
Autorovy knihy se v různých fázích chystají k zfilmování. Zentropa plánuje v koprodukci Švédska, Dánska a Německa natočit postupně celou sérii, uvažuje se i o amerických adaptacích. Jeden film se točí v Nizozemsku. Filmy by podle Adlera-Olsena neměly mít stejný účinek, čtenáři jsou pro něj nejdůležitější publikum.
Adler-Olsen sbírá za své knihy různá ocenění, dánskou cenu knihkupců nebo třeba prestižní Skleněný klíč za Vzkaz v láhvi, který by měl ještě během letošního roku vyjít rovněž česky. V Kolíně nad Rýnem zažil tisíc diváků. Rozhodně se z něj však nestal namyšlený autor. Je nesmírně sympatický a říká, že si cení humoru. Poznamenal tedy například, že otázka, kterou by chtěl dostat, ale nikdy nedostal, je na číslo jeho bot.
Až bude v Praze nějaký další autor severských napínáků, zkusím se ho zeptat na číslo košile. Jestli bude mít smysl pro humor jako Adler-Olsen a bude působit vlídně jako i ostatní autoři ze Skandinávie, třeba se na mě ani nenaštve.
Foto: © Richard Spitzer, Juan Zamora
Celou fotogalerii naleznete na Facebooku.
