Novela Kvantitativní analýza, jež právě vychází v rámci edice Scholares připravované studenty FF UK, dělá amatérského detektiva z bývalého dokumentaristy České televize, nyní nudícího se pětašedesátníka v důchodu Václava Zbořila.
Nerad se vydá na sraz s bývalými spolužáky z VŠCHT, sám navíc studium chemie v šedesátých letech nedokončil. Poznává se a vzpomíná se, kdo je kdo, až přijde řeč na jejich mrtvého spolužáka. Před zraky kolegů tehdy vypil kádinku se smrtícím roztokem a na místě zemřel.
Vašek během roku postupně oslovuje různé lidi, mezi nimi hlavně bývalé spolužáky, jelikož se nechá přemluvit a pátrá po osudech mrtvého mladíka. Nejprve je třeba odhalit jeho jméno, které si nikdo nepamatuje, a teprve postupně se ukazují další okolnosti, jež – pouze naznačme – souvisejí mj. s tehdejší homosexuální komunitou, básníkem Ginsbergem zvoleným v roce 1965 králem pražského majálesu či estébáckými čachry.
Doslova z prvních stránek příběhu si jde udělat představu o stylu Karla Hynie (* 1946). Postavy mluví tak, jak se mluví, a i pásmo vyprávění je uvolněné, jak kdyby příběh někdo osobně líčil.
Nejen během srazu důchodců na začátku se vzpomíná: na staré zlaté studentské časy, byť s problémy tehdejšího režimu (jako byl průšvih s posloucháním Svobodné Evropy) i na různé pozdější události.
Od současnosti se odbočuje k drobným historkám, jako byla možnost použít tříkorunu místo jednomarkovky v západoněmeckých automatech. Když si někdo na něco vzpomene, příhoda je vylíčena. Jako v knihách Pavla Jansy, jimž se Kvantitativní analýza podobá tím, že nelpí pouze na detektivním příběhu, padne zmínka i o (ne)vztahu postav s komunistickou stranou a režimem vůbec. Krom vzpomínání se hojně popisují pražská restaurační zařízení, vybírá a objednává se jídlo a pití a řeší se, kdo co zaplatil.
Celá útlá kniha je tedy nesmírně upovídaná a díky všem odbočkám je lepší hovořit o příběhu s detektivní zápletkou, který se věnuje i jiným momentům, a nečekat čistokrevné žánrové čtení, jak by se mohlo zdát z obálky či anotace. Přesto však lze říct, že jde o čtení zábavné a pohodové, u kterého nevadí, že nejde jen o záhady. Těch pár hodin mezi obyčejnými lidmi, kteří mají daleko od nereálných superpoldů a úchylných vrahů ze současných překladových detektivek, mi bylo příjemně.
A ačkoliv autor v úvodu tvrdí, že jde o fikci, publicista Karel Matzenauer, který s pátráním pomáhá, vykazuje podobnost s Karlem Pacnerem. V postavě Vaška Zbořila nejde nevidět inspiraci samotným autorem, jenž v České televizi dlouho pracoval. Až na samotnou netradiční záhadu (zdá se, že jde opravdu o vyšetřování sebevraždy, nikoliv o vraždu, očekávatelnou v rámci žánru) je kniha plná obyčejných historek, jež se klidně mohly stát, a skoro bych si troufl předpokládat, že se autorovi nebo jeho přátelům mnohdy vážně přihodily.
Ne že by třeba třicátníkům Kvantitativní analýza neměla co dát a nemohla zaujmout, ale obzvlášť životně zkušenější lidé, jako je třeba hlavní hrdina, by četbou mohli být potěšeni a vzpomenout si na vlastní studium. Vysokoškolská léta, kdy se nechodilo do třeťáku, ale třetího járu, tu působí jako něco jedinečně pěkného.
Pistorius & Olšanská, Příbram 2014
edice Scholares, svazek 40
152 stran
www.pistorius.cz
