Má nalezená mrtvola zmizelé ženy souvislost s nedávnými otřesnými vraždami nebo šlo o sebevraždu? Co má v plánu tajemný sběratel částí těl zemřelých osob? Na to vše musí přijít detektiv Jack Caffery a „Blecha“ Marleyová, hrdinové románů Unesená a Panenka.
Detektiv Jack Caffery je pověřen úkolem vyšetřit případ zmizelé Misty Kitsonové. Celebrita a přítelkyně známého fotbalisty se léčila ze závislosti na drogách na klinice nedaleko Bristolu, odkud beze stopy zmizela. Cafferyho však daleko více než nějaká bývalá feťačka zajímá případ s názvem Operace Norsko, kdy skupina lidí napojená na africký kult voodoo zabila několik lidí. Části jejich těl pak prodávala za velké peníze vyznavačům temné magie do Afriky. Podle Cafferyho není případ ještě stále zcela dořešený – policie sice zatkla pachatele brutálních vražd, ale detektiv je přesvědčen, že nejméně jeden pachatel při razii unikl. Jenže podle policejních záběrů a důkazů nalezených na místě posledního činu by muselo jít o velmi malé stvoření…
Seržantka „Blecha“ Marleyová pátrá v jednom ze zatopených lomů pro změnu po jiné zmizelé ženě, Lucy Mahoneyové. Policejní potápěčce se zdá, že v padesátimetrové hloubce spatřila jakousi drobnou postavu. Přičítá to halucinacím, se kterými se potápěči mohou v tak velké hloubce setkat. Při riskantním ponoru, který je už za hranicí všech bezpečnostních zásad, navíc málem přijde o život. To je však jen jeden z problémů, které ji ještě čekají. Zanedlouho v kufru svého auta, které nedávno půjčila bratrovi, totiž najde zabalenou rozkládající se mrtvolu…
Tělo Lucy Mahoneyové je brzy nalezeno jinde a je už také ve značném stádiu rozkladu. Policie chce její smrt uzavřít jako sebevraždu, ale Cafferymu se na úmrtí stále cosi nezdá. Dotyčná se totiž před smrtí ani zdaleka nechovala tak, jak se sebevrazi obvykle chovají. Navíc její tělo se našlo v blízkosti místa, kde byla předtím nalezena jedna z obětí Operace Norsko. Může s hrůzným případem její smrt nějak souviset? Zjistí se při pitvě, že jí nějaká část těla chybí? Na nedaleké osamělé usedlosti je totiž ještě někdo, koho zřejmě části zemřelého lidského těla fascinují…
Většinu mužů středního věku – včetně těch, kteří žijí sami v odlehlých končinách hrabství Somerset – by ani nenapadlo zabývat se otázkou, jak by asi vypadala žena bez kůže. Stejně tak by neměli důvod představovat si, jak by vypadala ženská kůže, kdyby se natáhla a připíchla k pracovní lavici.
Většina mužů však není jako tento.
Tento muž je úplně jiným typem člověka.
Str. 5
Takto mnohoslibně začíná starší thriller britské spisovatelky Mo Hayderové. Odehrává se dříve než před časem česky vydané a námi též recenzované romány Unesená a Panenka. Tím pádem se teď dozvídáme, jak vlastně začala dějová linie společného tajemství mezi Cafferym a Blechou, která se vine souběžně už několika příběhy. Zdánlivě kulminuje právě v Panence, ale ani tam se ještě vše nedořeší.
Zatímco ve zmíněných titulech se autorka, známá využíváním syrových a leckdy šokujících detailů, mírní, v Kůži se pravidelně a s gustem vrací k popisům zetlelých a nafouklých mrtvol, nechybí ani obligátní a dnes tak oblíbený popis pitvy.
Kůže přitom nezačíná klasicky nálezem zavražděné oběti a následným vyšetřováním. Místo toho zastihujeme detektiva Cafferyho nad pochybnostmi ohledně rádoby již uzavřeného případu a Blechu zase při zdánlivě rutinním pátraní po pohřešované ženě. Oba hlavní hrdinové románu vedou skupinu vyšetřovatelů, přičemž obě skupiny se musí posléze spojit, aby se zabývali hledáním jim protivné zmizelé celebrity, Misty Kitsonové.
Samotná hlavní zápletka románu, naznačená lehce v prologu, tak začíná až v patnácté kapitole (přesněji na straně 98), což je skoro až ve čtvrtině knihy. Osobně mi do té doby celý příběh přišel spíše jako skákaní z místa na místo, z jedné zápletky na druhou, jako kdyby autorka, společně s hlavními postavami nevěděla kudy kam. Na druhou stranu je ale nutno přiznat, že je to pořád přeskakování zajímavé, a jak už jsme u autorky zvyklí, čtivě napsané, s velkým pochopením pro chování svých postav.
Stejně jako lidská kůže, je i autorčin román z roku 2009 mnohovrstevnatý. Je tu pátrání po zmizelých osobách, popisy nafouklých a zetlelých mrtvol, tajemná zápletka kolem afrického kultu, brutální a hraničící až s nadpřirozenem (ostatně pokud jste četli Panenku, tak i tam si autorka s námi v podobném duchu pohrává), snaha Blechy zachránit bratra a také samu sebe, tajemný sběratel lidských kůží, a mnoho dalších postav a zápletek.
Vrstvení příběhu však čtenářovu pozornost netříští. Jak postupně zjistíte během četby, všechno zde má své místo a i přes zdánlivý počáteční chaos a jistou neuspořádanost do sebe začne všechno zapadat.
Anglii můžeme vnímat jako idylické místo, plné starých a krásných kamenných domů, udržovaných zahrad a krásné přírody. Můžeme ji vnímat jako zemi, kde se odehrávají staromilsky laděné detektivky Agathy Christie, kde je pachatel nalezen v kruhu rodiny a odhalen v salonku při rodinné sešlosti. Britské vesničky pro nás mohou být těmi z Vražd v Midsomeru, kdy zlo kontrastuje s tradičními vesnickými slavnostmi a lidé si dokážou říkat ty neurážlivější věci s úsměvem na rtech při odpoledním čaji o páté.
Ale Anglie Mo Hayderové taková není. V jejích románech je to depresivní místo, kde bychom asi nechtěli žít a nejspíše bychom se tam báli jet i na dovolenou. Je to krajina plná podivných, úchylných existencí, skrývajících se za vysokými zdmi zahrad a tlustými stěnami starých kamenných domů. Je to místo, kde si každá postava nese nějakou hoři z minulosti. Smrt někoho blízkého z rukou pedofila, nenávist v rodině, pohrdání, alkoholismus, deziluze. Autorka tak nezapomíná ani na kritický podtón. Nejlépe to dokladují scény rozhovorů Cafferyho s tzv. Chodícím mužem. Když tihle dva stojí na kopci v osamělé krajině a vy se dozvídáte, co je v životě potkalo, jaký svět mají kolem sebe, co všechno se kolem nás děje nebo může dít, máte chvílemi pocit, že bezútěšnější místo na světě není.
Ale je to to pravé místo, kam se vydat, hledáte-li temný a syrový thriller, zbavený příkras, ale vyprávěný pomocí propracované psychologie hlavních (a velmi uvěřitelných) postav. Proto zapomeňte na polehávání na slunné pláži a pojďte se krásně bát do sychravé Anglie!
Originální titul: Skin (2009)
Vydáno: Transworld Publishers, Londýn (2009)
Vydání v České republice: Domino (2015)
Přeložil: Jiří Kobělka (2015)
528 stran
