Námořní jachting je pěkný, ale i hodně tvrdý sport. Své o tom ví James Dixon, ostřílený „mořský vlk“, jehož jedinými starostmi jsou závody a příprava na ně, vedení firmy se dřevem pro stavbu lodí a také jeho třináctiletá dcera Mae, kterou po smrti své manželky sám vychovává. Když jednoho bouřlivého večera James ztroskotá na trimaranu společně se svým přítelem Edem a mladým elévem jménem Alan, netuší, že těch starostí bude mít v budoucnu mnohem víc.
Brzy se ukáže, že zničení lodi nebylo dílem rozběsněných živlů, ale sabotáží. Není těžké dovtípit se, že za vše může právě Alan. Ale jaký měl důvod? To už James nezjistí – Alan je zakrátko nalezen mrtvý, oběšený na kotevním laně. Pro policii je to ovšem jasná nehoda. Pro Jamese navíc musí být stále hlavní prioritou příprava na jachtařskou událost sezóny – závod Round the Isles. Kromě toho ho tíží finanční situace, a tak musí stále shánět sponzory.
Mezitím ostatní závodníky potkávají podivné nehody, jedna dokonce končí smrtí. Ta nakonec potkává i Eda. Teď už je jasné, že o žádnou nešťastnou náhodu nejde. A tak se Dixon dostává do soukolí fyzického vypětí při závodech, obav o vlastní život a nelehkého úkolu jednání s mecenáši. Jediným spojencem se zdá být francouzská kráska Agnés, se kterou se Dixon seznámil na jedné párty. Je to však bývalá milenka jeho dávného sportovního rivala. A je opravdu jen bývalá? A dá se jí vůbec věřit?
Na to vše dostanete odpověď, sáhnete-li právě po této knize britského spisovatele, specialisty na „námořní thrillery“ Sama Llewellyna. Jak napovídá citát z Timesů na obálce knihy „Co Dick Francis o koních, to Sam Llewellyn o moři“, většina autorovy tvorby se točí kolem nekonečné vodní hladiny. Podoba s Francisovými příběhy je však velice zřejmá. Pominu-li u nás stejného vydavatele (Olympia), je příběh vyprávěn v první osobě, i zde je hrdina několikrát v ohrožení života, aby se na poslední chvíli téměř zázrakem zachránil. I v Krvavém pomeranči najdeme bohaté mocipány, kteří „těm obyčejným“ komplikují život.
Jeden velký rozdíl však mezi detektivkami z dostihového a námořního prostředí přeci jen je. Alespoň já jsem ho cítil. Pochopit svět dostihů není dle mého názoru příliš složité. Koně se musí prostě přes překážky dostat co nejrychleji do cíle. Dozvíme se maximálně co je to padok či vážnice, a že si žokejové musí hlídat váhu. Ale to vše snadno pochopíte. U recenzovaného románu jsou však na vás v rychlém sledu chrleny pojmy jako kosatka, spinakr, trimaran a mnohé další, provázené popisy úkonů, které si čtenář, jenž se dosud plavil maximálně přívozem či na diskotékovém parníku, představí jen těžko.
Kniha je tak pro laiky zajímavým pohledem do téměř neznámého světa, pohledem, který ukazuje náročnost jachtingového sportu, který není jen o větru, lanech a plachtách, ale i o shánění peněz. Fanoušky bílých plachet jistě zaujme, a kdyby se tento román hodnotil hvězdičkami, jistě by mu dali nějakou navíc.
Originální titul: Blood Orange (1988)
Vydáno: Michael Joseph Ltd, Velká Británie (1988)
Vydání v České republice: Olympia (1993)
Přeložil: Vladimír Svoboda (1993)12
