Křížová palba (Dick Francis a Felix Francis)

Tom velice brzy zjišťuje, že příčinou vší nervozity není ani tak jeho návrat domů, jako záhadný vyděrač, který požaduje každý týden dva tisíce liber v hotovosti a jako bonus nesmějí koně stáje Kauri vyhrávat. To vše výměnou za příslib, že vyděrač neudá paní Josephine finančnímu úřadu. Ta totiž vesele se svým mužem okrádala stát díky šikovnému podvodu, který jí poradil její bývalý účetní.

Tom nemá práci, nikde ho nechtějí, a tak se rozhodne matce pomoci. Nyní nestojí proti Talibancům, ale proti neznámému vyděrači či skupině vyděračů. Svůj boj rozjíždí na dvou frontách – jednak se snaží získat pro matku peníze, aby mohla dát své účetnictví do pořádku a jednak využívá všech zkušeností z vojenské strategie, aby donutil nepřítele odhalit svou pozici. Bohužel za cenu odhalení pozice své, takže se záhy ukáže, že i v domovské Anglii může být nepřítel velmi silný.

Křížová palba je posledním románem Dicka Francise a dalším z příběhů, které napsal po smrti své ženy Mary se svým synem Felixem. Poslední román. Když se řekne tento termín, spousta lidí jistě zpozorní. Jaký je? Patetický? Vrcholné dílo? Skomírající? Ani jedno. Je to běžný, dalo by se říci tuctový příběh. Možná částečně návrat ke klasice – hrdina je zajat, musí se osvobodit ze svého vězení, odhalit pachatele, bojovat vlastními prostředky. Tohle všechno už tu bylo mnohokrát a je to jeden z hlavních rysů Dickových zápletek (dokonce v jedné povídce jiného autora i parodovaných).

Ale Francisovy knihy máme samozřejmě rádi. Pro to prostředí, dusot koňských kopyt, nervozitu před závodem, radost z vítězství, smutek a zklamání z prohry, zlobu na sabotážníky. Postavy v Dickových příbězích měly vždy prokreslený charakter, nepostrádaly jemný humor, mohli jsme s nimi cítit, často se s nimi dalo ztotožnit. Ale přesto byly romány, které přinesly něco více – vzpomínám na Cílovou rovinku, která se zabývala vztahem dvou bratrů, který byl násilně přerušen smrtí jednoho z nich. Byl to (oceněný) příběh o promarněné možnosti poznání blízkého člověka, o pozdní lítosti. Vzpomínám na napínavý Souboj v letu, zajímavý Reflex, starší titul Smrt favorita, který jsem přečetl jedním dechem. Křížová palba je však knihou, která mě sice vrátila do „francisovského“ světa, ale nezanechala ve mně žádný hlubší dojem.

Přesto bych řekl, že měla z počátku našlápnuto na víc. Už jen volbou hlavního hrdiny, kterým je netradičně voják, navíc s jednou nohou (i když zápletka s handicapovaným hrdinou už byla použita Francisem dříve – vzpomínáte na zmrzačenou ruku Syda Halleyho?). Zpočátku mi bylo hlavního hrdiny líto, bohužel však postupně neudělala tato postava nic, čím by si čtenáře připoutala. Jeho vtíravost a naléhavost řešit problémy může být po pár stránkách protivná, lítost ustupuje. Navíc na člověka, který žil celý život v armádě, si počíná jako protřelý bankovní poradce.

Recenze by nicméně měla čtenáři usnadnit volbu, zda po knize na pultu knihkupectví šáhnout či nikoliv. Tak tedy – čekáte-li nervy drásající thriller nebo složitou detektivní zápletku se šokujícím rozuzlením, dojdete maximálně tak na půl cesty. Pokud jste fandové románů Dicka Francise – proč ne. Nepřijdete o jeho styl, typické zápletky, studené rodinné vztahy, anglické pláně a trochu toho napětí. V každém případě se uzavřela dlouhá kapitola dostihových příběhů, díky nimž možná spousta lidí našla k tomuto přeci jen u nás méně známému sportu nový vztah. A za to Vám, pane Francisi, posíláme do toho nebeského závodiště díky!