Kříže u cesty (Jeffery Deaver)

I v Kalifornii takové mají. Jeden nalezl dálniční policista. Nic divného, kdyby jen… Kdyby na něm nebylo zítřejší datum. Co to znamená? Jde snad o hloupý omyl či špatný vtip? Nebo snad… někdo plánuje něco zlého?

Teenagerka Tammy Foster je přepadena na nočním osamělém parkovišti. Útočník ji spoutá, hodí do kufru jejího auta, odveze ho na pobřeží a nechá dívku napospas pomalé smrti utopením v mořském přílivu. O kousek dál se nachází již dříve postavený pomníček…

Případ dostávají na starost vyšetřovatelé Michael O’Neill a Kathryn Danceová, specialistka na kinezickou analýzu (pokud nevíte, co to je, tak v podstatě podle toho, jak se podrbete na hlavě, se dá poznat, jací jste). Jak se ukáže, nejde o ojedinělý případ. Brzy mají prvního podezřelého — studenta Travise Binghama, spolužáka Tammy, který „je prostě divnej“. Působil jako řidič po jednom studentském mejdanu, kdy nejprve podivným způsobem pozoroval místní holky, poté se ujal odvozu podnapilých spolužaček, přičemž v zatáčce sjel autem ze srázu a dvě ze spolujezdkyň zemřely. Zakrátko se v diskusi pod článkem na blogu místního internetového časopisu vedeným novinářem Jamesem Chiltonem The Chilton Report objevují štvavé spekulace o tom, že právě Travis (na blogu zpočátku krytý jako Řidič) stojí za „pomníčkovými“ vraždami…

Případ však není tak jednoduchý. Když jdou Michael s Kathryn Travise vyslechnout, podezřelý uteče. Je to přiznání viny? Oba vyšetřovatelé jsou však příliš zkušení, než aby tomu přikládali velkou váhu. Ale obětí mezitím přibývá. Jak se ukazuje, každá z nich napsala proti Travisovi nějaký agresivní příspěvek pod Chiltonovým článkem. Mstí se Travis za příspěvky? Sám Chilton však odmítá diskusi zastavit a ohání se svobodou slova a práva na informace. Proti tomu stojí Kathrynino tvrzení, že čím více přibývá agresivních a štvavých příspěvků, tím spíše si může Travis vybrat další oběť.

Ale je Travis opravdu vinen nebo se jen něčeho či někoho bojí? Může za vše internetová štvanice? Důkazy proti Travisovi se však kupí jeden za druhým. Vzhledem k Travisově oblibě počítačové on-line hry DimensionQuest (hra tohoto jména sice existuje, ale autor patrně naráží spíše na známý World Of Warcraft) je pro Kathryn jediný způsob, jak Travise nalézt, ponořit se také do světa avatarů, levelů, podivných zbraní, zkrátka fantasy světa nekonečných území. Protože právě v tomto imaginárním světě trávil Bingham nejvíce času, je reálná možnost, že i když se ukrývá, může díky internetové kavárně být právě on-line ve své nejoblíbenější hře…

V tomto románu můžeme vypozorovat snahu o polemiku se svobodou slova, anonymitou internetových diskusí a váhy jednou vyřčeného. Kříže sice nejsou společensko-kritický román, nicméně se nám neustále, ale nevtíravě vsouvá polemika ohledně nebezpečnosti podobných blogů a hlavně diskusí. Příběh mj. názorně ukazuje známý fakt, kam se až může zvrtnout diskuse pod víceméně objektivním článkem. Můžeme sledovat, jak se zpočátku mírná diskuse s příspěvky typu „Neznáme fakta, policie nikoho neobvinila“ mění na stále agresivnější útoky („Řidič je totální zrůda…“). Každý, kdo někdy četl na internetu anonymní příspěvky pod některým článkem, ví, co mám na mysli. Puberťácké výroky, neberoucí si servítky ani u článků o tragické události, až po zlostné, zapšklé a závidějící výkřiky. Navíc, jak mnozí stále věří, „musí to být pravda, když to tam psali…“.

V druhé plánu se autor věnuje dnešnímu fenoménu „pařby po síti“ a závislosti na ní (sám znám několik příkladů). Hlavního cíle, napínavého příběhu, se však autorovi podařilo dle mého názoru dosáhnout jen zčásti. Kniha trpí pomalým rozjezdem, zbytečnými vedlejšími motivy a s napínavou jízdou, jakou předvedl autor v Příštích obětech, se srovnávat nedá. Přesto však svůj počin okořenil Jeffery Deaver výstižnými blogovými příspěvky, kvůli čemuž si nechal založit i internetovou stránku fiktivního časopisu (http://www.thechiltonreport.com/). Najdete zde některé články popsané v knize (samozřejmě v angličtině), takže můžete např. posoudit kvalitu překladu, podívat se na pár fotek z místa děje (poloostrov Monterey) nebo se dozvědět o něco více, než se dozvíte o pár stránek dál. Tedy alespoň dle autorových slov v úvodu, já jsem se raději nechal překvapit. A jak bývá u Deavera zvykem, docela se mu to (alespoň u mě) povedlo.