Když po úžasném bonbónku dostanete najednou celou bonboniéru, nemusí být nutně jako celek naprosto výborná. Po nadšeném zhltání povídky Dazielův duch, jsem se nemohla dočkat knihy, kterou jsem již předem pokládala za skvost. Letos konečně tedy vyšel i u nás Hillův román. Faktem je, že kniha je plná oněch mlsavých bonbonků, kterými pro mně byly věty Andyho Daziella. Břitký humor je opravdu skvělý, ale jen z něj se 400 stránková kniha neskládá.
Andy Dalziel se stane svědkem zvláštní vraždy v bytě na protější straně ulice a je si neoblomě jist, že ví, kdo je vrah. Přece vše viděl! Ale co vlastně viděl? Nemýlí se? Tvrdošíjně se žene za chycením svého podezřelého, ale důkazy jaksi chybí. Navíc přibývá mrtvých. Vedle toho dostává Daziel anonymní dopisy, jejichž pisatel vyhrožuje sebevraždou. Dalziel jim nevěnuje příliš pozornosti a tak jediným, do má o osud pisatele zájem je seržant Peter Pascoe. Přitom autorka dopisu Daziela dobře zná, poskytuje mu i informace při řešení jeho případu, ale nejvíce prosí o trochu pozornosti své osobě a o pochopení.
Jediné co odvádí Dazielovu pozornost, je chystané uvedení lidových her o Stvoření světa, které připravuje krásná Eillen Chungová, mladá Euroasiatka, která chce Andymu přisoudit roli Boha. Kdo jiný by se pro tuto roli hodil? Za spravedlností se žene Daziel jako buldok, ale i on se jednou zmýlí.
Této černé detektivce, která není nezajímavá a nudná a nepostrádá jiskřivé a vtipné dialogy, by přesto prospělo o pár stránek méně.
Originál: Bones and Silence, 2003
Vydal: BB/art, 2007, edice Class, svazek 95
Překlad: Libuše Burianová-Hasenöhrlová
