V šesti detektivních povídkách knihy Konec poručíka Borůvky se, jak název dost jasně napovídá, setkáme znovu s poručíkem Josefem Borůvkou z pražského Oddělení pro vyšetřování vražd. Jenomože oproti Smutku poručíka Borůvky to nejsou jen krátké, v podstatě oddechové příběhy, ale i docela vážné neveselé počtení, u kterého by byl smutek v názvu daleko více na místě…
Poručík Borůvka pracuje pro kriminální policii, nikoliv tu druhou, jak píše Škvorecký o StB… ale vraždy, které poručík vyšetřuje, nejsou obyčejnými mordy, kdy manžel zabil manželku a mordparta to na konci povídky zjistila, ale úmrtí tentokrát zavánějí politikou. Odposlouchávání, útěky na Západ, vydírání kvůli minulosti, a i když se poručíkovi vraha vždy podaří vypátrat, už ne vždy ho bude moct na základě přání osob z vyšších míst předat spravedlnosti. A z toho poručík, citlivý pán po padesátce, který špatně spí kvůli spoustě vrahů, které už dopadl a skončili na šibenici, není rozhodně spokojen.
Kromě velkých souvislostí případů s politikou se kniha liší ještě jednou věcí. Daleko větší prostor je věnován osobnímu životu smutného starého kriminalisty (ne snad že bych považoval padesátku za staří, toho adjektiva používá v textu sám Škvorecký). Málo, ale přece je tu zmíněno o jeho milostném poměru se zpěvačkou Evou Adamovou, ač poručík zůstává stále ženat. Poručíkova dcera Zuzanka žije s Američanem Macem a v plánované svatbě, ona sama už má nemanželské dítě, jim zabrání příchod sovětských vojsk. A poručíkova rodina, má ještě syna Josefa, je také pro vyšší místa dobrou záminkou…
„Dcera ti studuje na univerzitě. Kluk ti bude maturovat. Mysli na ně. Té holce, chudákovi,“ říká jeho nadřízený o zavražděné v povídce Omluvte slečnu Peškovou, „nepomůžeš. A ty lumpi, za to ti ručím, ty budou bručet v nějaký hodně zastřčený prdeli! Ty seš hodnej člověk – máš trpět ty – a tvoje rodina – a úplně zbytečně!“
V knize se několikrát odkazuje na případy z předchozích dvou knih Škvoreckého detektivní série (Smutek poručíka Borůvky, Hříchy pro pátera Knoxe), ale i na jiná díla. Krásně se tu propojuje svět literárních postav Josefa Škvoreckého. Objevuje se tu totiž postava alkoholu holdujícího spisovatele Kopance z románu Lvíče, zmiňováni jsou tu vojáci z Tankového praporu, postava Honzlové z románu Škvoreckého manželky Zdeny Salivarové, a dokonce se dozvídáme, že se poručík Borůvky znal s jistým Smiřickým…
A najdeme tu i známé i dnes méně známé dobové reálie. Hotel Jalta s prostitutkami, vinárničky, sanopz, sídlo Svazu spisovatelů, vedoucí žurnál, jak se tu píše o Rudém právu. Docela hojně jsou tu také citovány texty písní. Jakýsi zpěvák například zpívá Proč mám pořád strach/ Že je za mnou vrah/ Který si mě s někým plete. Pro pamětníky té doby asi milá kulturní vzpomínka. Pro mladší čtenáře tip: v době googlování se záhy zjistí, že to není jen nějaký Škvoreckým pro knihu vymyšlený text, ale pochází z dílný Suchý – Šlirt, podobně jako poznámka o zpěvákovi s křídově bílou tváří, kterého všichni znali, zpívajícího Když západ v očích ti plál/ S tebou jsem naposled stál, není zdaleka náhodná…
Ale zpátky k politickému ladění. Ano, ono se nabízí, že Škvorecký mohl klidně napsat další knihu povídek a nemusel do ní zapojovat komunistický režim. Normální vraždy se přece páchaly i na přelomu šedesátých a sedmdesátých let. Nikoliv v Konci poručíka Borůvky. Trocha černobílosti a pár vyloženě záporných postav komunistů tu nechybí – nejvýraznější je policista a zároveň svazák (zde psáno dosti neobvykle SS mládeže), který se do poručíkova týmu dostane v posledních dvou povídkách.
A přestože by se to asi autorovi nelíbilo, napadá mě také určité porovnávání s příběhy majora Zemana z let 1967-1969, ať u z televizní verze nebo z knižního zpracování Jiřího Procházky. U obou pánů totiž můžeme pozorovat, jak do jejich běžné policajtské rutiny chytání vrahů zasáhl tehdejší režim, jak to ovlivnilo jejich pracovní vztahy i kariéru vůbec. A můžeme to taky brát jako dvě dosti odlišná pojetí té doby v detektivce…
Sbírka vydaná poprvé roku 1975 v Torontu se zkrátka dosti liší od jiných knížek detektivního žánru a ostatně i od předchozích dvou borůvkovských knih a ani bych ji nedoporučil každému. Pokud vás ale zajímá, jak pokračovaly osudy poručíka Borůvky a také vás zajímá doba před a po srpnu 1968, pak po ní sáhnete.
S doslovem Škvoreckého, v němž se dozvídáme, že původně plánoval i pátý díl série s poručíkem Borůvkou a že jedna z povídek musela být pro svou nesrozumitelnost s amerického vydání vypuštěna, kniha letos vyšla znovu v rámci Spisů Josefa Škvoreckého.
K vydání připravil a ediční poznámku napsal Petr Šrůta
Books and Cards S. G. J. Š., s. r. o., 2010
Spisy Josefa Škvoreckého, svazek 36
www.skvorecky.cz
