Irsko, Dublin, 50. léta. Historický román, detektivka, psychologický příběh i společensko-kritická sonda, lze tu nalézt od všeho kus. Základem je však detektivní příběh – pátrání po osudu a smrti jedné dívky. Ale protože to není jen tak obyčejná detektivka, není obyčejný ani hlavní pátrač – Quirke. Samotářský patolog Quirke je taková zahořklá, melancholická postava, vlastně by se dalo říci, že nemá rád lidi. Důvody, proč se utápí v lítosti a alkoholu, se čtenáři objasňují až postupně, pozvolna, jako by už na čase nezáleželo, jako nezáleží Quirkovi. Z letargie a prázdnoty se nechá vytrnout jen máločím, a když už, tak je to mrtvolou. Jeho švagr, věhlasný porodník Malachiáš, totiž zapíše ke Quirkovi do márnice tělo, které pak ale rychle zmizí. A o příčinách smrti té dívky mu vyloženě lže. Proč by ale měl ctihodný dublinský doktor lhát o mladé, krásné a mrtvé Christině Fallsové? A co nutí Quirka do toho šťourat? To, že kdysi vyrůstali spolu a soupeřili o přízeň jejich patrona? Jsou vlastně téměř příbuzní, a možná proto se patolog rozhodne, že ať už je Mal v jakémkoli průšvihu, on o tom nechce vědět, ale zároveň to nepoví nikomu dál. Pokud ovšem nenastanou zvláštní okolnosti, a další mrtvá tou okolností je. Nebo ne?
Povinnost udržet problémy doma a navenek se prázdně usmívat je Irům vštěpována už od dětství, proto je možná mezi nimi tolik pokrytců a tolik nešťastných lidí, Quirka nevyjímaje. „Kdo je bez viny“ je příhodná otázka; protože v tomto příběhu každý něco skrývá, nějaký vlastní hřích, vlastní vinu, vlastní tajemství, jehož odhalení však může přinést jen další bolest…
Tohle opravdu není obyčejná detektivka. Může za to její autor – Benjamin Black, což je pouze literární pseudonym pro spisovatele Johna Banvilla, oceněného nejslavnější britskou Man Booker Prize. I když se pokusil utajit svou identitu, svůj prazvláštní styl neutajil, a právě ten povýšil tento detektivní román na něco víc. Všem, kteří až dosud tvrdili, že detektivka je pokleslý žánr, podřadný té „opravdové literatuře“, teď Banville ukázal, jak moc se mýlí. Je pravda, že čtenář tu musí umět číst mezi řádky, mít cit i pro věci nevyřčené, ale odměnou mu budou nádherné slovní obraty, věty, které si v úžasu přečte ještě jednou, fascinující literární zážitek pro sychravé podzimní odpoledne.
Vždyť každý pořádný román noir má být skličující a sychravý, a kniha Kdo je bez viny je i mnohem víc než to. A podle všeho nezůstane jen u jediné s vyhublým patologem Quirkem. Zdá se, že je to začátek jedné velmi zvláštní a jedinečné detektivní série…
Originál: Christina Falls
Překlad: Richard Podaný
Vydal: BB art, 2008
