Píše se rok 1992. Je léto, obrovské horko. V jednom fiktivním slovenském městě musí parta kopáčů přemístit kvůli chystaným stavebním pracím ostatky z pěti hrobů na kraji hřbitova. Co čert nechtěl, jedna z rakví se jim při překládání na multikáru smekne, rozbije se a lebka nebožtíka se odkutálí stranou. Možná by to byla i psina, kdyby nebylo takové horko a hlavně, kdyby dotyčný neměl v hlavě zatlučený hřebík. Mistr raději volá kriminálku.
Ani detektivu Richardu Krauzovi se v takovém vedru nechce pracovat. Raději by se viděl s kolegy z kanceláře u chladivého moku v jejich oblíbené restauraci U Jumba. V pekelné výhni se rozebíhá vyšetřování. Brzy je při pitvě prokázáno, že oběť před smrtí mučili (rozdrcené prsty u nohou, špendlíky za nehty). Vzhledem k tomu, že oběť zemřela v roce 1985, začíná být jasné, kdo v tom mohl mít prsty…
Bohužel ani pár let po „revoluci“ nemají vyšetřovatelé jednoduchou úlohu. Zbytky státní tajné bezpečnosti (STB) jsou roztroušeny ve všech důležitých postech, o policejním sboru nemluvě. Jejich rozpadající se síť je stále aktivní, vědí o každém kroku vyšetřovatelů a umí za sebou pořádně zamést stopy. Staří „pardálové“ z kriminálky tohle vědí, a tak se jim do odkrývání sedm let staré vraždy jakéhosi kostelníka nechce. S tím se však mladý detektiv smířit nechce. S buldočí vytrvalostí odkrývá špinavé pozadí celé záležitosti, nalézá nové svědky, ti však často po jeho návštěvě velice rychle umírají.
Krauz posléze posílá manželku s dětmi do lázní a sám jede na dovolenou na Moravu. Navštěvuje dva bývalé spolužáky, kteří slouží v tamějších policejních službách. Zpočátku má vše vypadat jako týdenní pohodová relaxace, s rybařením a nepřetržitým popíjením slivovice, nicméně se nakonec Krauz neubrání tomu, aby oba kamarády nezasvětil do svého případu. Na Moravě není totiž na dovolené náhodou, právě do Olomouce vede horká stopa na hlavního viníka kostelníkovi smrti, sadistického vyšetřovatele, kterému se přezdívalo Kapitán Smrt nebo také Rudý kapitán (to díky tomu, že měl vždy po výslechu „objektů“ rukávy od krve). Tím, že se Richard kamarádům se vším svěří, získává rázem dva oddané pomocníky, ale všem třem jim začíná i tady být pořádné horko (a to leckdy doslova). Ukazuje se, že případ není starý jen sedm let, ale sahá hluboko do dávné historie a týká se tajemství, kdy… ale to už si musíte přečíst sami…
Dominik Dán (1955) je často srovnáván se slavným spisovatelem krimi-románů Ed McBainem (znalost prostředí, jadrný slovník, dlouhé dialogy na několik stran, fiktivní velkoměsto), ovšem na rozdíl od svého amerického kolegy se objasňováním zločinů opravdu zabývá, dokonce je stále v aktivní službě. I proto si pro psaní zvolil pseudonym a své skutečné jméno tají. Začal psát již na škole, nyní dokáže napsat i dvě knihy za rok, ovšem např. příprava recenzovaného titulu mu zabrala více než rok. Není divu, autor v něm kromě znalosti policejní práce a jejího líčení bez jakýchkoliv příkras a nadsázky prokazuje připravenost i v oboru historie, protože právě kolem ní se točí celá hlavní zápletka knihy, hnací motiv většiny „těch zlých“ i některých „dobrých“. Historické souvislosti tvoří závěrečnou třetinu knihy a právě zde se zápletka trochu přiklání spíše k typu románů Dana Browna (především slavné „Šifře“).
Ovšem blíže srovnávat Kapitána Smrt s díly výše zmíněných autorů dost dobře nejde. Jak jsem již předeslal, Dominik Dán vychází při svém psaní detektivních pasáží z vlastní bohaté praxe. To je z jeho knihy rozhodně cítit. Kniha není jen historicko-detektivním románem, ale i znepokojujícím popisem toho, jakou i několik let po revoluci měla v tehdejším Československu bývalá tajná policie moc. Znepokojující je to i proto, že autor v předmluvě děkuje za poskytnutí písemných záznamů vdově po pracovníkovi bývalé STB, který působil pod krycím jménem ViktorCe. Díky tomu víme, že popsané praktiky nebudou rozhodně čistou autorovou fantazií a vám možná bude při popisu méně známých skutečností běhat mráz po zádech. Ať už budete číst o sebejistém chování bývalých vysokých důstojníků, prolezlých ve všech koutech státní správy, nebo třeba pasáže sugestivně popisující mučení vyslýchaných osob. Možná díky této knize nahlédneme pod stále tajemnou roušku STB více, než v kterémkoliv dokumentu vysílaném v televizi. Nakonec i sám autor v jednom rozhovoru před vydáním této knihy vyjádřil obavu, zda mu lidé budou chtít vůbec věřit.
V každém případě jde o román, kde na více jak 400 stranách najdete krimi žánr, proniknete do pavoučí sítě STB, dozvíte se možná něco nového z historie, to vše je zahuštěno fikcí a spádem. Vznikne z toho pokrm, do kterého když se pustíte, už si vás k sobě připoutá a nepustí, dokud ho celý nepozřete. V knize není zbytečné hluché místo. Můžete si být vždy jisti, že na vás na nejbližší stránce číhá nějaké to překvapení. Sympatický je i fakt, že děj většinou nesměřuje tam, kam byste předpokládali.
Po přečtení knihy si tak možná řeknete, zdali ten pseudonym a pečlivě tajené pravé jméno není i z důvodu látky, o které autor píše. V každém případě mu popřejme hodně tvůrčích sil, námětů bude – jak se zdá – v obou našich zemích i nadále dost…
Originální titul: Červený kapitán (2007, 2010)
Vydáno: Slovart Bratislava (2007)
Vydání v České republice: XYZ (2010)
Přeložil: Josef Šmatlák (2010)
http://www.xyz-knihy.cz/
