Před několika týdny jsme vás informovali o tom, že Česká televize začala vysílat druhou řadu úspěšného kriminálního seriálu Případy 1. oddělení, který byl inspirován skutečnými závažnými případy, které v posledních letech řešilo pražské oddělení vražd. Nyní se k tomuto mimořádně zdařilému seriálu vracíme, abychom právě odvysílané pokračování zhodnotili.
V jedné epizodě seriálu je po neshodách se svým nadřízeným major Kozák převelen na „obvod“. Když se v jeho kanceláři usazuje nový nástupce, Kozákovi kolegové a kamarádi přitlučou vysoko na zeď laťku, aby nástupce věděl, jak vysoko zůstala nastavena.
Podobně vysokou laťku nastavila i první řada seriálu, která se začala vysílat začátkem roku 2014. Na rozdíl od Kozákova nástupce však pokračování na nastavenou laťku hravě dosáhlo a s předchozí řadou dokázalo kvalitativně udržet krok. V osmi nových epizodách si mohli diváci opět připomenout některé známé kauzy, které ve své době plnily přední stránky novin, a nemuselo jít pouze o bulvární listy. Jedním z neznámějších případů byla tzv. loupež století, při které ukradli zloději z trezorů bezpečnostní agentury půl miliardy korun. Mnozí si jistě vzpomněli na případ dvou žen zabitých za bílého dne v advokátní kanceláři nebo na pátrání po pohřešované ženě, jejíž mrtvola ukrytá v zatopené bedně vyplavala pár dní před ukončením procesu. Tehdy už hrozilo, že pachatel vyvázne s minimálním trestem.
Zpočátku byly jednotlivé epizody od sebe námětově celkem striktně odděleny a spojoval je pouze motiv vnitřních konfliktů mezi velitelem Korejsem a jeho podřízenými. Právě motiv hledání oběti („bez mrtvoly není vražda“) odstartované epizodou Tělo a snaha kriminalistů dokázat obviněnému vraždu, byl ve druhé části série dalším spojujícím článkem. Někdo sice mohl být z ne zcela uzavřené epizody malinko zklamán, ale na druhou stranu právě to dělalo seriál reálnějším. Ve skutečnosti přece nemusí každý případ nutně končit dopadením a usvědčením pachatele.
Co se týče rozmanitosti námětů, ani tady osvědčení scenáristé – plukovník Josef Mareš, který případy ve skutečnosti vyšetřoval, a žurnalista Jan Malinda – diváky nezklamali. Po epizodě Slepý svědek přišel díl poněkud náročnější na pozornost (Informátor). Týkal se vraždy taxíkáře a s tím související zátah na překupníky kradeného zboží. Námětem další epizody (Súdánský student) byla rasově motivovaná vražda, kdy vše zpočátku vypadalo jinak, než se nakonec ukázalo. Velmi závažnému tématu dětské prostituce se věnoval díl nazvaný Děti na odpis.
Následovala zmíněná epizoda Tělo, podle mého názoru jedna z nejlepších epizod vůbec, a to i navzdory tomu, že v ní vlastně žádné mrtvé tělo nebylo a nešlo o klasické schéma vyšetřování. Kriminalisté se poprvé ve druhé řadě přesunuli do různých míst mimo Prahu. Mistrovství scenáristů dokazovalo to, jak dokázali udržet diváka v napětí i zdánlivě tuctovým sledováním a kombinováním na základě zjištěných faktů.
Jak jsem už předeslal, hledání oběti se stalo vedlejším motivem následujících třech epizod, kdy se řešily případy loupežných vražd (Olizovač), velkolepé a drzé loupeže (Krádež století) nebo vraždy zdánlivě bez jakéhokoliv motivu (Poslední případ).
Jak už bylo naznačeno v předcházejícím článku o druhé řadě, scenáristé se tentokrát také zaměřili na vnitřní rozpory v mordpartě. Jednak šlo o konflikty mezi novým vyšetřovatelem-stážistou, mjr. Vránou (Igor Chmela), ale především zmíněný o střet mjr. Kozáka (Ondřej Vetchý) s mjr. Korejsem. Miroslav Hanuš se tak v roli velitele stal téměř až nenáviděnou postavou seriálu, nicméně většina diváků se shoduje, že jde o výborně zahranou roli. Jak trefně poznamenal jeden z fanoušků na Facebooku, pokud se hned po odvysílání epizody začnou rojit poznámky typu „Ten Korejs je ale pěkná svině!“, pak to skutečně svědčí o dobře odvedené herecké práci.
V partě vyšetřovatelů nechyběly staré známé tváře z první řady – Boleslav Polívka, Filip Blažek, Miroslav Vladyka a Petr Stach. V jednotlivých epizodách jim sekundovala řada neokoukaných, ale výrazných hereckých tváří, převážně z různých divadel z celé republiky. Je moc dobře, že mnozí herci tak dostali šanci zazářit i mimo prkna svých domovských scén.
Druhá řada se tedy povedla a dokázala udržet krok s první sérií. Na facebookové stránce seriálu se to po každé epizodě hemžilo nadšenými ohlasy. Podle serveru mediaguru.cz seriál potvrdil svou výjimečnou pozici. Poslední díl druhé řady vidělo v průměru 1,9 mil. diváků starších 15 let, což v čase vysílání znamenalo 43% podíl na sledovanosti. Každá epizoda byla po celou dobu vysílání nejúspěšnějším pondělním pořadem.
Už před odvysíláním posledních dílů se řada příznivců na Facebooku dotazovala na pokračování a přimlouvala se za natáčení další série. Nakonec správci stránky vydali prohlášení, že třetí řada se už točit nebude, protože je dobré v nejlepším přestat a věnovat se jiným projektům. Zdali tomu bude opravdu tak, ukáže čas. Podobných „už nikdy“ známe z historie celou řadu.
Těm, kteří ve svých komentářích smutnili nad tím, že „teď už v pondělí nebude na co koukat“, snad alespoň udělá radost Česká televize, která zařadí v týdnu od 29. února do vysílání reprízy první řady seriálu. Nás všechny může těšit, že jsme měli možnost vidět na české poměry výjimečný seriál, který bude zřejmě na dlouhou dobu držet ve svém žánru prim a zařadí se pomyslné seriálové detektivní síně slávy. Tam jim mohou dělat společnost Hříšní lidé města pražského, Dobrodružství kriminalistiky nebo Četnické humoresky. Vzhledem k době, kdy se tyto seriály odehrávají, jistě nějakou „mladou krev“ přivítají.
