Hororově laděný psychothriller o jedné prokleté faře a o pátrání po pravdě vám vezme chuť do života…
Některým autorům detektivek nestačí psát příběhy, kde se vše dá logicky vysvětlit. Lákají je i případy, na které racionální odpověď není. Po Yrse Sigurdardottir a její duchařině Pamatuji si vás všechny přichází Kristina Ohlsson s Hořícími stromy.
Vlastně bychom tu mohli mít celkem jasný detektivní případ – v jednom švédském městečku před lety zmizeli mladí lidé – jen jeden přežil, ale nic si nepamatuje. Autorka ale už od počátku zdánlivě běžnou kauzu sériového vraha směřuje jinam – každé zmizení ohlašovaly hořící stromy, podivné úkazy, nejasné tušení. Hraje si s náznaky tajemna a nadpřirozena a do hloubky si všímá psychologie hlavních postav.
Těch je tu hned několik: nejdůležitější je Lukas, přeživší, který se po deseti letech vrací do rodného města, aby konečně zjistil, co se tenkrát doopravdy stalo. Jeho soused Gunnar to chce vědět taky, ale má jiné důvody – jeho dcera patří k těm, kteří se nevrátili a Lukas má díru v paměti až moc příhodnou. A Anna, bydlící na staré faře, začíná pociťovat podivné věci. Je psychicky labilní, nebo se opravdu do města vrátilo zlo? Budou zase hořet stromy?
Všechny tři hlavní postavy balancují na pokraji šílenství, a mají pro to dost oprávněné důvody. Také se ale na jejich křehký psychický stav dá leccos svést – skeptici tak mohou stále věřit, že se dočkají racionálního vysvětlení. Však také Lukas podniká regulérní pátrání, totožnost pachatele je stále záhadná, ještě stále je tu možnost, že vrah bude někdo normální, z masa a kostí. Můžete se téhle teorie držet zuby nehty, anebo se poddat nevyhnutelnému a nechat se báječně strašit. Kdo bude mít pravdu?
Autorka, uznávaná švédská královna detektivek, si tímhle psychothrillerem odskočila od svých krimi románů, řešících současné problémy společnosti. V téhle knize neřeší nic moderního – zlo je vlastně prastaré. V knize poznáte hodně z jejího umu, se kterým píše detektivky – mistrně vykreslené postavy, které nejsou černobílé (obvykle) a dokonalou manipulaci, s jakou vede své čtenáře k mylným předpokladům. Až na to, že tohle není její obvyklá detektivka…
Hořící stromy jsou ponuré a v závěru přímo strašlivé čtení. Mnozí čtenáři dokonce odmítají věřit, že by tohle byl konec, a očekávají vydání dalšího dílu, kde by vše dopadlo tak, jak má. Ale pochybuji. Autorka tuhle knihu myslela přesně takhle: jako naprostou a totální depresi, která zanechá čtenáře šokovaně zírat.
Originál: Sjuka sjalar
Překlad: Viola Snogyi
Vydal: Host, 2017
338 stran
