Oběť postřelená před devíti lety umírá. Starého zločinu se znovu ujímá oddělení nevyřešených případů. Šlo tehdy skutečně o náhodný výstřel nebo promyšlenou vraždu? Na to musí přijít ve svém devatenáctém příběhu losangeleský detektiv Harry Bosch, který k tomu dostává novou, mladou parťačku.
Před devíti lety trefila pouličního hudebníka Orlanda Merceda kulka. Mělo se za to, že šlo o zbloudilou střelu, protože se oběť nacházela poblíž rajónu, který ovládal nechvalně proslulý hispánský gang. Muzikant přežil, ale zůstal na vozíku. Kvůli velkému riziku nebylo vyoperování kulky možné.
Merced po četných zdravotních komplikacích po letech nakonec umírá. Jeho případu se následně ujímá losangeleský detektiv Harry Bosch z oddělení nevyřešených případů. Kriminalista teď může kulku předat balistickému oddělení, aby se pokusilo zjistit, z jaké zbraně náboj vylétl. Když se ukáže, že šlo o pušku, má Bosch o nahodilém výstřelu pochybnosti.
K vyšetřování dostává novou kolegyni, osmadvacetiletou policistku mexického původu Lucii Sotovou. Ta prokázala chladnokrevnost v nedávné přestřelce a navíc má snahu se od zkušeného policejního veterána něco naučit. Zdá se, že ji čeká slibná kariéra u policie. Sotová však má své vlastní důvody, proč do jejích řad vstoupila a při vyšetřování Mercedovy smrti souběžně sleduje ještě svůj vlastní cíl…
Hořící pokoj je už devatenáctým česky vydaným titulem ze série Harry Bosch amerického novináře a spisovatele Michaela Connellyho (nar. 1956). Ten proslul také jako autor příběhů s obhájcem Mickeym Hallerem, který se zatím představil v pěti románech. Jak je vidět, série s losangeleským detektivem v počtu titulů jasně vede a svého „konkurenta“ předhání i v úspěšnosti. I když se Haller před pěti lety dostal na filmové plátno (ve filmu Obhájce), Bosch se stal hrdinou stejnojmenného desetidílného seriálu, který loni odvysílala řada televizních stanic (na ČR zatím bohužel nedošlo), přičemž na letošní březen je už nachystáno pokračování v podobě dalších deseti dílů.
Michael Connelly ve své nové knize popisuje souběžné vyšetřování dvou různých případů. Ze svých dřívějších románů zachoval všechny prvky, které mají čtenáři tak rádi a díky kterým si k autorovi našli cestu. I tentokrát se soustředil na co nejvěrnější zachycení policejní práce. Hořící pokoj není nepřetržitým sledem akcí a kolotočem zvratů, mezi kterým kličkují geniální a neprůstřelní detektivové. Handicap v dnešním světě krimi žánru? Vůbec ne! Vedle akcí nadupaných thrillerů nebo románů snažících se trumfovat stále vyšší mírou brutality spočívá hodnota příběhů Harryho Bosche především v jasné poctě pečlivé a profesionální detektivní práci. A samozřejmě k lidem, kteří tuto mnohdy nevděčnou a nevalně placenou činnost vykonávají. Autorův hold je cítit téměř z každé stránky této knihy a je nejvýraznější v pasážích, kdy Harry zaučuje mladou kolegyni, a možná i svou nástupkyni. Pravda, hrdinové jako Bosch, se vždycky nedrží striktně předpisů, nepodávají hlášení tak často, jak by měli, ale „neztratit tempo vyšetřování“ a usvědčit pachatele, je pro ně prioritou číslo jedna. Jestli jste příznivci policejně procedurálních románů, přijdete si skutečně na své.
Pokud jste už nějaký příběh s Harrym Boschem přečetli, pak víte, že v jeho příbězích se policejní práce velmi často také prolíná s politikou, což ve většině případů svazuje detektivům ruce. Politici na jedné straně chtějí výsledky, takže vyvíjejí tlak na policejní náčelníky, kteří jej zase přenáší na své podřízené detektivy. Na druhou stranu pokud ale takový vyšetřovatel odhalí něco, co vede na vyšší místa, hrozí mu, že jeho případ se možná nevyřeší tak, jak by si přál. Pokud vůbec. Příběh totiž nemusí pokaždé končit odvedením pachatele v poutech. Někdy jsou cesty spravedlnosti všelijaké a ona „slepá dáma“ si vybere trochu jinou cestu, než bychom čekali. To samozřejmě někdy přináší frustraci a pochybnosti o smyslu policejní práce.
V Hořícím pokoji má na vyřešení případu smrti Merceda zájem i sám bývalý starosta, který invalidního muzikanta před časem využil pro svoji volební kampaň zaměřenou na boj s kriminalitou. Jenže když se zdá, že by případ mohl vést až k vlivnému politikovi, který starostu finančně podporoval, musí Bosch každý následující krok volit velice opatrně. Navíc není jasné, kolik toho „protivník“ o jeho pátrání už ví a o jaký krok je eventuálně napřed.
Connellymu nikdy nebyl cizí ani sociálně-kritický tón, ať už šlo o problémy dřívějšího či současného Los Angeles, sociálních menšin, problémy s gangy nebo špinavou hru politiků. Další bod pro čtenáře, kteří s tímto novým titulem nedostanou pouze pomalu, ale jistě se odvíjející, dobře čtivý a napínavý příběh, ale dozví se i něco málo o současnosti či minulosti pro nás tak vzdáleného „Města andělů“.
Jak známo, autor se netají svou oblibou jazzu, a tak i jeho Harry Bosch si po náročném dni doma otevře pivo a pustí si nějakou oblíbenou skladbu. Connelly nikdy nezapomene uvést jméno interpreta a název skladby, takže i my máme šanci si ji někde najít a poslechnout, případně zakoupit.
Pokud chcete mít zážitek z četby ještě bohatší, vezměte si ke knize notebook nebo tablet a otevřete si na něm aplikaci Google Street View. Connelly vždy uvádí, na jakém reálním místě (bulváru, křižovatce ulic atd.) se příběh odehrává, a tak můžete mít jasnou představu o tom, v jakém prostředí se Váš oblíbený detektiv pohybuje.
Bosch má tedy nového parťačku, jeho dcera Maddie je zase o něco více dospělá a začíná randit. I Harrymu se možná rýsuje nová známost, ale také má zase o něco blíže do důchodu. Uvidíme, jak se s tím jeho literární otec vypořádá. Kdyby poslal svého hrdinu do penze, byla by to velká škoda pro všechny milovníky kvalitní detektivní četby. Proto si Hořící pokoj vychutnejte co nejlépe. Kdo ví, kolik případů ještě bude Harry vyšetřovat. Pusťte si k četbě nějakou jeho oblíbenou skladbu, otevřete si vychlazené pivo a cestujte virtuálně současným Los Angeles.
Originální titul: The Burning Room (2014)
Vydáno: Little, Brown and Company, New York (2014)
Vydání v České republice: Domino (2015)
Přeložil: Jiří Kobělka (2015)
448 stran
