Během jedné noci jim zavraždili matku přímo před očima. Po téměř třiceti letech k sobě sestry hledají cestu. Jakou hodnotu má odpuštění?
Obhajovat nejtěžší zločince se může vymstít. Před osmadvaceti lety se o tom přesvědčila rodina obhájce Rustyho Quinna, když jim kdosi zapálil dům. Rodina se poté uchýlila na polorozpadlý statek poblíž městečku Pikeville v severní Georgii, kde dříve bydleli. Jednoho večera do statku vtrhli dva maskovaní muži. V domě byla tehdy Rustyho manželka Harriet (zvaná Gamma) se svými dvěma dcerami – třináctiletou Charlottou (Charlie) a o dva roky starší Samanthou (Sam). Když se Gamma pokusila vzít jednomu z útočníků brokovnici, ustřelil jí dotyčný hlavu. Šokované dcery byly následně odvlečeny a terorizovány v nedalekém lese. Charlii se nakonec podařilo utéci, ale Samanthu střelil jeden z útočníků do hlavy a zaživa ji pohřbil v improvizovaném hrobě. Ten byl původně přichystán pro jejich otce – útočníci předpokládali, že najdou na statku jen jeho.
Současnost. Charlie stále žije v Pikeville a pracuje v právnické firmě svého otce. Na rozdíl od čtyřiasedmdesátiletého Rustyho Quinna obhajuje pouze drobné delikventy. Jednoho dne se náhodně připlete ke střelbě v místní střední škole. Osmnáctiletá Kelly Wilsonová tu zastřelí jednoho z učitelů a osmiletou holčičku, dceru jedné z učitelek. Rusty chce Kelly obhajovat, ale brzy ho doma pobodá neznámý útočník. Charlie jako svědek zastupovat Kelly nemůže. Zdá se, že je čas, aby zavolala své sestře Samantě.
Dnes třiačtyřicetiletá Sam žije po smrti manžela sama v luxusním bytě na Manhattanu. Pracuje jako právnička v oblasti patentového práva, denně plave a cvičí, aby se vyrovnala s doživotním zdravotním hendikepem. Když jí tehdy před osmadvaceti lety střelili do hlavy, podařilo se jí z lesního hrobu dostat, a poté strávila řadu měsíců operacemi a rekonvalescencemi. Dodnes mimo jiné kulhá a špatně vidí. S otcem ani s Charlií, kterým má za zlé, že obhajují typy lidi, kteří jim zabili matku, nemluví už léta. Když se však dozví o otcově pobodání, rozhodne se přijet téměř po třiceti letech do města, na které má dosud velmi hrůzné vzpomínky…
Americká autorka Karin Slaughter proslula především svou úspěšnou sérií s agentem Georgijského úřadu vyšetřování (GBI) Willem Trentem. Ještě před touto knižní sérií napsala pět krimi thrillerů z fiktivního georgijského okresu Grant County. Neméně úspěšné byly její samostatné romány Město policajtů a Krásný holky, ve kterých se ještě více zaměřuje na psychologii postav. Ve všech románech Karin Slaughter ale najdeme hlavni hrdinky, se kterými se život příliš nepáral, ale ony vždy dokázaly bůhví odkud vykřesat poslední zbytky sil a vydrápat se z úplného dna zpět na povrch. Za cenu četných šrámů na těle, a ještě více na duši.
Takové jsou i hrdinky dalšího samostatného románu Karin Slaughter. Začíná prologem v roce 1989 poměrně dost brutální scénou, ke které se později autorka ještě několikrát vrací, vypráví ji z jiného úhlu pohledu a rozvíjí dále do šokujících souvislostí. V dějové linii ze současnosti, která se větví na zdánlivě beznadějnou obhajobu osmnáctileté vražedkyně a na to, jak se obě sestry vyrovnávají s minulostí, se přesouváme do psychologické roviny, kde se autorce podařilo věrně stvořit dvě silné individuality.
Charlie a Sam se s děsivým zážitkem z dětství vypořádaly každá po svém. Mladší sestra nezřízeným životem, kdy střídala kluky jako na běžícím pásu a alkoholové excesy byly na denním pořádku, starší sestra zase tvrdou prací v právnické firmě. Charlii se podařilo rozbít si manželství s chápavým a tolerantním mužem, takže zůstala sama se svými domácími zvířaty. Sam poté, co jí manžel zemřel na rakovinu, také žije sama, jen se svým kocourem.
Když se obě ženy potkají, je pro ně i po letech těžké najít k sobě cestu. Každá je zdánlivě duševně vyrovnaná, ale ani jedna se občas neubrání výbuchu emocí, ať už v podobě vzteku nebo dojetí a slz. Ani jedna není typ, který by druhému ustupoval, ale společné vzpomínky, zranění jejich otce, a především příprava obhajoby Kelly Wilsonové je postupně spojují dohromady.
V Pikeville Rustyho nenávidí kvůli tomu, že hájí vrahy, pedofily a násilníky, a nemají příliš rádi ani Charlii, která jde podle nich v otcových stopách. Když se Sam rozhodne s Charliinou a Rustyho pomocí zabývat se opět po letech trestním právem, je jasné, že v Pikeville bude pořádně dusno a atmosféra skutečně začíná houstnout. Přesto nejde o soudní drama s hrozbou lynče ve vzduchu, jak by se mohlo zdát. Karin Slaughter v jednom z rozhovorů uvádí, že důvod, proč se po sérii s Willem Trentem opět pustila do samostatného románu, byla dlouhodobá touha odvyprávět příběh o tom, jak zločin ovlivnil život jedné rodiny – tehdy před osmadvaceti lety, a jak ho ovlivňuje i v současnosti. Děj svého nového románu zasadila do fiktivního města na severu státu Georgia, tedy do oblasti, kam jako malá jezdila s tátou, a kde měli svůj srub. Prostředí malé komunity, ve které později vyrůstala, dobře zná a soudí, že život v malých městech a vesnicích je díky své separaci velmi specifický a odlišný od života ve velkoměstech.
Příběhem se také nese téma práva na obhajobu. Po nedávných skutečných útocích střelnou zbraní tady může mít leckterý čtenář trochu problém pochopit jednání hlavních postav. Rusty je vykreslen jako někdo, kdo byl vždy proti trestu smrti, který vylučuje nápravu případného omylu. Jako někdo, kdo vždy zdůrazňoval, že každý má právo na spravedlivý proces. Možná proto (pro mnohé poněkud nepochopitelně) po útoku na svou rodinu později obhajoval jednoho z agresorů, kteří vtrhli do jejich domu. A právě proto v případu, kdy policisté dokáží být jen těžko nestranní, o veřejném mínění ani nemluvě, chce společně s Charlií a Sam obhajovat mladou vražedkyni, která zřejmě bez motivu zastřelila dva lidi. Navíc je možné, že chtěla zabít daleko víc lidí. Je nicméně jasné, na čí straně autorka stojí. Má samozřejmě pravdu, ale jak už jsem psal, může být těžké něco takového pochopit. Možná je tady na čtenáře nenápadně narafičený metr, kde si mohou sami změřit míru svého smyslu pro spravedlnost.
Hodná dcera je psychologický thriller s prvky hororu o zúčtování s minulostí a o vztahu dvou sester, které se i přes společně prožitou hrůzu vzájemně odcizily a nyní se to pokouší napravit. Je to zároveň příběh o ujasnění si jejich vztahu s otcem. Zatímco jedna pro něj pracovala, ale nedělala mu v soukromém životě radost, druhá o něm nechtěla ani slyšet, ale zato by z ní možná radost měl. Na otázku, která ze dvou hlavních hrdinek je vlastně ta hodná dcera, si čtenář musí odpovědět sám. Pokud na to vůbec existuje jednoznačná odpověď.
Odpověď na otázku, zdali se pustit do čtení tohoto více jak pětisetstránkového příběhu, však jednoznačná je: „rozhodně ano“. Můžete očekávat propracovanou psychologii postav, postupné a nenápadné odkrývání dalších děsivých skutečností, i poměrně dost překvapivý závěr. Kromě toho se možná něco dozvíte o Vaší míře tolerance, odpuštění a „citu pro správnou věc“. V každém případě budete sledovat příběh dvou silných individualit, které – když použiji krásné přirovnání použité na konci knihy – „se se skřípěním zubů plíží za radostí“.
Originální titul: The Good Daughter (2017)
Vydáno: HarperCollins Publishers, LLC, NewYork (2017)
Vydání v České republice: HarperCollins Polska sp. z o.o., Warszawa (2017)
Přeložila: Kristýna Kučerová (2017)
528 stran
