V Literární kavárně Knihkupectví Academia na pražském Václavském náměstí se ve čtvrtek 15. března uskutečnila beseda spojená s křtem historické detektivky Františka Kalendy Zlomený král.
František Kalenda (narozen 1990) debutoval v roce 2011 historickým románem Despota. O rok později mu vyšla historická detektivka ze středověké Transylvánie Ordál. V roce 2016 vydal Vraždy ve znamení hvězdy, první díl ohlášené historické trilogie detektivek z dob vlády Karla IV. Za hlavní postavu si zvolil poněkud netradičního „vyšetřovatele“ v podobě královského lékaře Siegfrieda. V témže roce vydal dobrodružnou knihu pro děti s názvem Kocour, pes a sirotek. Kromě spisovatelské činnosti se věnuje cestování a překládání, přispívá do různých médií, píše povídky a fejetony a působí jako doktorand na Univerzitě Karlově.
Besedu uváděla moderátorka Denisa Novotná. Kmotrou knihy se stala česká novinářka afghánského původu Fatima Rahimi, která je Kalendovi inspirací, a to nejen pro ženské hrdinky jeho knih. Dalšími hosty byl bohemista Petr Matoušek, který oba vyšlé díly redigoval, a redaktorka Marie Válková, oba z nakladatelství Vyšehrad. O hudební vložku žánrově korespondující s historickou tématikou se postarala zpěvem a hrou na kytaru Heda Pečená.
V románu Zlomený král se setkáváme se Siegfriedem již podruhé, a tentokrát bude mít za úkol vypátrat pachatele vražedného útoku na samotného krále. Děj se přesouvá z Prahy do hradu Lichnice na Chrudimsku. Co se týče historických souvislostí, byl autor na besedě dotázán, zdali tam král Karel IV. skutečně pobýval. Skromným, až plachým dojmem působící František Kalenda odpověděl, že tam skutečně pobýval, ale až o pár let později, než se děj druhé knihy odehrává. Jak známo, Karel hrad prý vykoupil, ale často se na nehostinném a od Prahy poměrně vzdáleném hradě nezdržoval. Samotná zápletka knihy ohledně zranění vladaře je autorovou vlastní interpretací skutečného zranění českého krále, o kterém se ve dodnes mnoho neví.
Asi si všichni pamatujeme vítězství Karla IV. v anketě „Největší Čech“. Padla tedy otázka, jestli i autor, který své detektivky píše z doby jeho panování, to také tak vidí a proč. František Kalenda si myslí, že je to možná tím, že sám byl Čechem jen napůl. Během své vlády spojil český dvůr s mnoha evropskými dvory, a tak by mohl být i dnes příkladem pro mnohé, kteří mají strach z multikulturnosti a z přistěhovalců.
U historické detektivky vždy vyvstávají otázky ohledně věrohodnosti a čerpání z historických pramenů. František Kalenda soudí, že dnes už toho víme o středověké medicíně dost, a to zásluhou řady vědců-lékařů, z jejíchž materiálů sám také čerpal. Co se týče dobových detailů, jako je třeba oblečení, autor uvedl, že je sice nepodceňoval, nicméně více než detaily ho spíše zajímal způsob myšlení v tehdejší době. O zločinech ve středověku, jejich způsobech a motivech prý mnoho pramenů z té doby od nás nemáme. Existují pouze záznamy inkvizice, a tak autor čerpal i ze spisů z tehdejší Anglie, která má tuto oblast mnohem lépe zdokumentovanou a zřejmě se tehdy v tomto směru od českých zemí příliš nelišila.
I když je Kalendův Siegfried od svého literárního otce věkově poměrně vzdálený, má prý některé autorovy vlastnosti. Třeba občasnou potřebu klidu ve svém útočišti, nejistotu mezi cizími lidmi nebo v neznámém prostředí, což někdy ale kontrastuje s až přehnaným smyslem pro detail. I když se v Kalendových knihách vyskytuje několik skutečných postav (v té druhé třeba Bušek z Velhartic), Siegfried skutečnou postavou není a ani nebyl někým konkrétním inspirován. Tato postava vychází podle autora z několika lékařů, kteří v té době žili.
František Kalenda uvedl, že třetí díl trilogie by měl vyjít na Vánoce příštího roku (což možná leckteré příchozí překvapilo) a děj se přesune mimo hlavní město.
