Psychiatričce Nathalii Svenssonové zastřelí před očima milence a hodí ho do fontány. Protože stejně byl zabit i její dávný přítel Adam před deseti lety, policie se má od čeho odrazit. Měli by ale mnohem lepší pozici, kdyby si Nathalie informaci o nynějším poměru se známým hercem nenechala pro sebe – je právě před rozvodem a taková věc by jí mohla uškodit v boji o děti. Raději všem tvrdí, že to byla náhoda, že neví, proč by někdo útočil právě na tohohle herce jí před nosem. Je ale víc než jasné, že útok byl velmi osobní a že vrah má s Nathalií své plány… Je vrah totožný s člověkem, který ji sleduje? Mohl by budoucí ex-manžel být tak mstivý? A kdo před lety zabil Adama? Otázek je před hrdinkou rozhodně víc než odpovědí…
Jonas Moström
je velice precizní a detailní spisovatel. Kdekdo by napsal, že hrdinka zaklela, protože viděla v bytě nepořádek, ale Mostrom ne, ten coby lékař ví, že to bylo kvůli „únavě a nízké hladině cukru v krvi.“ Jeho strohé a detailní popisy jsou v ostrém kontrastu se stavem mysli hlavní hrdinky, který je všechno, jen ne logicky uspořádaný. Ochromil ji šok, traumatické vzpomínky na smrt životní lásky a strach z tajemného stalkera. Rozhodnutá sama vypátrat vraha Adama se pouští do prohrabování vzpomínek na šťastné časy po studiích, kdy s partou přátel věřili, že jim patří svět. Byl mezi nimi jak její současný manžel, tak i Frank, Adamův nejlepší přítel, který teď na kriminálce vyšetřuje novou vraždu ve fontáně. Souvisí to nějak? Pro Nathalii je čím dál těžší nepodlehnout paranoii, zvlášť když ji neznámý stalker začne posílat smsky. Nervozita a neklid se brzy přenesou ze stránek i na čtenáře, tím spíš, jak příběh graduje. Současné Nathaliino osamělé pátrání i prostřihy do minulosti, kdy novinář Adam šel po svém záhadném sólokaprovi, zavánějí čím dál větším nebezpečím.
Případ není jednoduchý, a kolem Nathalie se točí řada postav s nejasnými motivy, které se chovají dost podezřele. Anebo je to možná všechno jinak a sám autor nás ústy své hrdinky varuje, že „čteme až moc detektivek a spojujeme si náhodné události do nepravděpodobných historek.“ S touhle větou na paměti leckdo zreviduje svá tušení a podezření s nejasným dojmem, že situaci ještě víc zkomplikoval, místo aby ji projasnil…
Román vyniká nervní atmosférou, kterou jen podtrhuje hlavní hrdinka a její racionální snaha zvládat iracionální návaly paniky a strachu. Coby psychiatrička ví přesně, jak s nimi teoreticky bojovat, praxe ji však dohání. Někomu možná její profesionální přístup poleze krkem, někdo ji zas může obdivovat pro její odvahu. Jisté je, že taková temná odhalení nečekala ani ona, ani čtenáři, bez ohledu na to, kolik detektivek už četli a jak moc nepravděpodobné historky si vykonstruovali. Doufejme, že řadu nezodpovězených otázek dořeší autor v pokračování, na které nás tak hanebně nalákal, a pak nechal čekat. (Druhý díl Domino vydá nakladatelství XYZ na podzim.)
Originál: Himlen är alltid högre
Překlad: Lucie Podhorná
Vydal: XYZ, 2017
301 stran
