Filmová procházka

Es geschah am hellichten Tag (Stalo se za bílého dne) možná někomu připomene filmové detektivky s Rudolfem Hrušínským jako majorem Kalašem. Film z roku 1958 režiséra Ladislao Vajdy je adaptací hry Friedricha Dürrenmatta. V lese je nalezena zavražděná holčička, a jak se ukazuje, nejedná se o první případ ve Švýcarsku, kam byl děj zasazen. Podezříván je starý muž, který tělíčko objevil, takové teorii ale klidem a rozvahou vyzařující nadporučík Matthäi nevěří. Případ několikanásobných vražd dětí dnes nepůsobí jako něco zrovna originálního, tehdy to jistě byla větší novinka a především příběh naprosto překvapuje svým provedením. Místo aby inspektor prověřoval potenciální vrahy, přichází s opravdu neobvyklou pastí na vraha. Pastí, kterou se nesluší předem prozrazovat, ale kvůli které stojí se na film i dnes podívat. Navíc i po více než padesáti letech, a přestože osoba vraha je v příběhu známá, stále napínavé.

Detektivní román Deset malých černoušků Agathy Christie se dočkal celkem pěti adaptací, v případě autorky vůbec nejvyšší číslo. V té z roku 1965 režiséra George Pollocka uváděné pod alternativním názvem knihy Ten Little Indians (Deset malých indánů) byl děj přenesen do Alp. Některé postavy zde mají jiné jméno a někdy jiné hříchy z minulosti, ve filmu se například neobjevuje postava správně anglická staré panny paní Boylové. V případě této adaptace ale úpravy knižní předlohy neškodí a nerozčilují, což nejde říct o vyloženě nepovedené adaptaci z roku 1989, kde byl děj přenesen do Afriky. V Pollockově detektivce nechybí vtipné momenty a především se zde povedlo dobře udržet napětí a vyvolat stísněnou atmosférou místa odříznutého od světa.

Film Smrť prichádza v daždi (ČSSR 1966, režie Andrej Lettrich) nás zavede do Bratislavy. Po krátké scéně, kdy se manžel vydává na služební cestu a loučí se se svou manželkou, se hned z úst vypravěče-policisty (v podání Ladislava Chudíka) dozvídáme, kdo a za kolik hodin se stane obětí – manželka, paní Holešová. Po úvodních titulcích následují události, které vraždě předcházely. Blíží se velikonoční svátky a pokladníkovi jakéhosi bratislavského podniku se ztratí deset tisíc. Nechce věc hlásit a s manželkou se vydávají na cestu po známých, zdali by je nebyli ochotni vytáhnout z trablů. Navštíví několik lidí, mezi nimi i paní Holešovou. Peníze by půjčila, ale manžel je zrovna na služební cestě.

Nijak velkolepá, přesto zamotaná zápletka – chvílemi navíc možná budete mít problém vyznat se v postavách. Možnost vidět Ladislava Chudíka v jiné roli než primář Sova, slyšet ho mluvit slovensky. Překvapivě právě pro obyčejnost příběhu bych tuto detektivku doporučil k zhlédnutí.

S cílem upozornit na společenské nešvary byla možná natočena detektivka Slečny přijdou později, režie Ivo Toman, ČSSR 1966. Pražský hotel nabízející sexuální služby turistům. Čtyři byty, v každém čtyři slečny, klíče dávané pánům na hotelové recepci. Před časem spáchala sebevraždu jedna z dam, nyní před odhalením policií Rus Alex podílející se na celém obchodu. Kadeřník ztvárněný Svatoplukem Benešem není prvorepublikovým elegánem, jak by někdo čekal, ale pánem podílejícím se na celém kšeftování, stejně jako dvě další osoby. Číšník Viktora v podání Stanislava Fišera a ředitel hotelu nedovolující sice nesezdaným párům být na jednom pokoji (v maličké roli se zde mihne František Peterka), zato ač ženatý, vybaven pěknou mladou milenkou. V porovnání se slovenskou detektivkou film rozhodně více poplatný době, dle mého soudu i méně povedený, stále ale koukatelný. V roli krásně přiblblého liftboye se zde objevil Pavel Landovský.

Vyloženě jako oddechovou záležitost je třeba brát detektivní komedii z roku 1969 Šest černých dívek aneb Proč zmizel Zajíc podle námětu Josefa Škvoreckého. Scénář Škvorecký a Ladislav Rychman, který film rovněž režíroval. Po vzácném rukopisu pátrá poručík v podání Lubomíra Lipského (dával-li jsem pozor, jméno poručíka Borůvky, kterého ztvárnil v nedochovaném televizním seriálu Vědecké metody poručíka Borůvky a ve filmu Zločin v dívčí škole, zde přímo nepadne). Do polic se zde neřadí knihy podle autorů nebo vědních oborů, ale podle své výšky, Komenského Kšaft umírající matky jednoty bratrské je tak nemilosrdně rozříznut na dvě části. Zpočátku jen krádež, pak i zmizení docenta Zajíce. Postavička stařičkého vědce snažícího se v novém katalogizačním systému Palackého „Dějiny“, sexu lačná postava v podání Ivy Janžurové, ředitel v podání Zdeňka Řehoře, Vladimír Menšík jako vrátný, František Peterka lovený jednou z šesti černovlasých krásek. Knihovna je navíc plná tajemných zákoutí, že se nutně nabízí otázka, jestli tehdy Škvorecký znal Borgesovu povídku Babylonská knihovna. Zápletka je sice neuvěřitelná, v crazy ladění, které nabízí film, ale přijatelná. To vše dobře završuje vtipná poslední scéna. (Foto: © Karel Ješátko)

Překladové detektivky se v Čechách a na Slovensku dočkaly několika adaptací, namátkou třeba James Hadley Chase, Patrick Quentin, Ed McBain. Stejně jako tři detektivní příběhy E. A. Poe v sérii A. C. Dupin zasahuje (ČST 1970, režie Martin Hollý), jejíchž scénářů se ujal Alexander Königsmark. Do role A. C. Dupina byl obsazen už zmíněný Ladislav Chudík. Prvním dílem poeovské série jsou Vraždy v ulici Morgue. Případ nedařící se vyšetřit policejnímu prefektovi, zato Dupinovi ale ano. To v druhém příběhu nazvaném Ukradený list pátrá tentýž prefekt po odcizeném dopise jedné bohaté slečny. List zcizil ministr čehosi a v pátrání motivovaném finanční odměnou neváhá prefekt překročit své pravomoci. Vtipně tak může působit, když se četa jeho lidí vydává do minstrova domu a pátrá po dopise. Vytknul bych, že zde důrazněji není řečeno hlavní poučení Poeovy povídky, vyjádřitelné českým pod svícnem je tma. K příjemnému zážitku rozhodně přispívá i hudba Zdeňka Lišky. Třetí povídkou je Vrah jsi ty! (v jejímž originále Dupin nevystupuje), o té snad někdy příště.

Vzhledem k Chudíkovu obsazení do rolí hned dvou detektivů od tématu dodávám, že by někdy stálo za to sepsat, kteří herci označovaní adjktivem slavní si alespoň jednou zahráli policistu či detektiva. Myslím, že bych jich bylo nemálo.