Dexter je zpět! V plné zbroji a s pořádnou porcí černého humoru! Tak by se dala charakterizovat v pořadí již šestá kniha o samozvaném mstiteli jménem Dexter Morgan, který je přes den sympatickým chlapíkem z policejní laboratoře a v noci zabijákem těch, co páchají ty nejodpornější zločiny, a přesto uniknou soudnímu systému.
Jednoho takového má právě Dexter na mušce — jmenuje se Steve Valentine a je to pedofil, který má na svědomí minimálně tři dětské životy. Kdo jiný by mohl být adeptem pro Dexterovy nože, igelity a lepicí pásky? Zakrátko Dex pedofila unese a v opuštěném domě ukojí svou touhu po zabíjení. Jenže tentokrát ho při činu někdo viděl. Když si to Dexter uvědomí, je už pozdě. Slyší prchající kroky a zakrátko zahlédne pouze světla odjíždějícího auta…
Rita se pochopitelně nikdy nedozví, co jsem skutečně zač, ne, když tomu dokážu zabránit. Velice jsem se nadřel, abych ji udržel v naprosté nevědomosti ohledně svého skutečného Já, démonického Dextera. Spokojeného vivisektora žijícího pro mlaskání izolepy, blýskání nože a pach strachu stoupající z těla spoluhráče, který si to naprosto zasloužil a získal vstupenku do Dexterlandu tím, že zmasakroval nevinné a nějako proklouzl širokými mezerami justičního systému…
Str. 40
Dexter přirozeně očekává, že na něj brzy dopadne ruka zákona. Jenže se nic neděje, a tak se náš laborant postupně uklidňuje a ujišťuje se, že o něm neznámý svědek nemůže nic vědět. Skutečně to tak funguje, až do doby, kdy je na veřejném prostranství nalezeno zmasakrované tělo policejního strážníka.
Všichni fascinovaně zírali na tělo. A abych jim nekřivdil, jeden nebo dva z nich se opravdu hodně snažili tvářit co nejvyděšeněji, jak natahovali krky, aby dobře viděli. Ostatní se většinou dobře bavili a nakláněli se přes pásku, aby si pořídili co nejlepší obrázky do mobilů.
Brzy se fotografie rozmláceného strážníka Gunthera objeví všude na internetu a čumilové všech zemí se spojí a budou se v dokonalé harmonii tvářit šokovaně a znechuceně. No, není ta technika skvělá věc?
Str. 80
Díky všudypřítomnému tisku se najednou veřejnost dozvídá, kdo je Dexter Morgan. Je totiž vyfocen na místě činu a později navíc označen jako „hrdina“, který pomohl vyřešit případ. Jenže hrdinu to vůbec netěší. Uvědomuje si totiž, že právě teď může jeho svědek surfovat na internetu nebo číst noviny a dozvědět, koho vlastně onehdy v noci v domě viděl. A opravdu se nemýlí. Brzdy dostane do elektronické pošty mail s odkazem na tzv. Stínový blog, kde se pisatel vyznává, čeho byl tehdy svědkem. Blog je však adresován pouze Dexovi a je víceméně výhrůžným nástinem toho, co bude následovat (mimochodem, internetová stránka, zmíněná v knize, skutečně existuje, ale jde jen o doménu na prodej – je škoda, že se autor nesnažil o to, aby byla nějak provázaná s dějem knihy, jako to třeba udělal Jeffery Deaver v knize Kříže u cesty).
Dexterův svět se tedy hroutí. Neznámý pisatel o něm ví všechno, on o něm nic. Všechny pokusy svědka najít krachují, neboť dotyčný je velice předvídavý a je vždy ne o krok, ale o dva kroky napřed. Ani rodina Dexterovi neposkytuje útočiště — manželka Rita ho podezírá z nevěry, navíc se stále touží přestěhovat do většího domu, jen si není schopná vybrat ten pravý.
Z toho, co vím o lidech, bych alespoň asi měl cítit alespoň trochu viny za způsob, jakým jsem ji tak dokonale zmanipuloval. Anebo ještě lépe, možná bych se měl otočit do kamery a ukázat svou pravou tvář — cynicky a zvrhle se spokojeně uculit do objektivu. Kameru ta však nebyla, alespoň pokud vím, a já koneckonců zmanipuloval Ritu na základě pravdy, tedy většinou. A tak jsem ji jen objímal a nechal si nasáknout košili slzami, nosním hlenem a kdoví čím ještě.
Str. 212
To však ještě zdaleka není to nejhorší — brzy je zavražděna Dexterova kolegyně a všechny stopy ukazují na něj… Ani tentokrát nepřijdeme o morbidní detaily jednotlivých zločinů. Podobně jako v druhé knize, i zde si vrah dává velmi záležet na tom, aby jeho oběť žila co nejdéle a zabíjení si „užila“. Stejnou starost o nás čtenáře má zřejmě i Jeff Lindsay. Ale odpusťme mu to, Dvojí Dexter sice je drsnější detektivkou, držící čtenáře v napětí, zdali bude, či nebude Dexter dopaden, ale je především brilantní náloží velmi sympatického černého humoru, který ty temnější stránky poněkud zlehčuje. Lindsayův nadhled, s jakým knihu zřejmě psal, je nejmarkantnější ve scénách, kdy Dexter komentuje rodinný život, nechápaje přitom lidské emoce, ale velice se snaže o to, aby se choval do nejpřirozeněji. Samostatnou kapitolu pak tvoří odlehčující (nikoliv však bezvýznamná) pasáž, kdy Dexter doprovází Codyho (syn Rity z prvního manželství) na skautském výletu do národního parku.
Druhým spolucestujícím byl příjemný hoch jménem Mario, který uměl nejspíš každou skautskou písničku, která kdy byla napsána, a než jsme dojeli na půl cesty k parku, přezpíval je všechny nejméně dvakrát. A protože jsem musel oběma rukama držet volant, nemohl jsem se otočit a uškrtit ho, alespoň jsem však nezasáhl, když Steve Binder v jednom místě písničky, kdy na stěně zbývalo ještě dvaaosmdesát lahví limonády, konečně uštědřil Mariovi tvrdý štulec loktem a zavrčel: „Nech toho, pitomče.“
…
Ale Mario brebentil dál a zjevně si nevšímal toho, že všichni ostatní v autě touží po jeho smrti. Byl bystrý, spokojený a skvěle informovaný, téměř ideální mladý skautík; nemohl bych celkem nic namítat, kdyby ho Steve Binder vyhodil za jízdy okénkem ven.
Str. 224
Myslím, že až mi bude smutno nebo budu mít potřebu dívat se na svět poněkud ironicky, sáhnu po této knize podruhé. Bude mi jedno, že už budu vědět, jak to dopadne. Budu totiž vědět, že mě rozhodně pobaví…
Originální titul: Double Dexter (2011)
Vydáno: Doubleday, New York (2011)
Vydání v České republice: BB/art s.r.o., Praha 2012
Přeložil: Zdeněk Hofmann (2012)
344 stran
www.bbart.cz
