Detektiv Harry Bosch bude ve svém dvacátém příběhu řešit vraždu lékárníka a jeho syna v souvislosti s kšefty s léky. Bude muset však také obhájit svou morální neposkvrněnost. Poslal před třiceti lety do vězení nevinného muže?
Detektiv Hieronymus „Harry“ Bosch pracoval desítky let pro losangeleské policejní oddělení, než byl odtud proti své vůli propuštěn. Krátce pracoval pro svého nevlastního bratra, obhájce Michaela Hallera, než přijal práci v malém městečku San Fernando. Tady pracuje jako policejní dobrovolník, a kromě toho ještě řeší odložené případy. Ať už pracoval kdekoliv, byl vždy neúplatný a svědomitý. O to větší rána pro něj přichází v okamžiku, kdy má být znovu přezkoumáno uvěznění vraha a násilníka Prestona Borderse. Toho poslal Bosch před třiceti lety za mříže za znásilnění a vraždu mladé herečky. Díky moderním metodám je na spodním prádle mladé ženy objevena DNA jiného muže. Ten byl mezitím uvězněn za jiný zločin a před dvěma lety ve vězení zemřel. Borders nyní vychází na světlo s tvrzením, ve kterém obviní Bosche, že mu se svým tehdejším partnerem podstrčili do bytu důkaz, který rozhodl o jeho vině. Bosch ví, že nic takového neudělal, ale jak je to s DNA? Opravdu poslal na dlouhá léta do vězení nevinného muže? A pokud ano, nemohl se mýlit i v jiných případech?
Z pochmurných myšlenek ho alespoň částečně vytrhává nový případ. V jedné lékárně dojde ke dvojnásobné vraždě. Obětmi jsou lékárník a jeho syn, kteří zde pracovali společně. Na záznamu z kamer jsou vidět dva maskovaní zabijáci, kteří sem rozhodně přišli vraždit. Otce chladnokrevně zastřelí přímo za pultem a syna střelí do zad a posléze do konečníku, když se pokusí utéci. Právě druhá rána Boschovi napovídá, že by mohlo jít o nějakou osobní mstu a zaměří se právě na okolí mladší oběti. Stopy ho však překvapivě nezavedou do nějakého gangu, ale na stopu ruské mafie kšeftující s léky.
Americký novinář a spisovatel Michael Connelly začal psát příběhy s detektivem Boschem už v roce 1992. Román Černá ozvěna se dočkal velkého úspěchu a do dnešní doby vyšlo dalších devatenáct titulů. V roce 2005 začal Connelly pracovat na nové sérii, jejímž hlavním hrdinou je (rovněž losangeleský) obhájce Michael „Mickey“ Haller. V několika románech se obě hlavní postavy dokonce potkaly a leckdy (jak už jsem naznačil v úvodu) spolu i pracovaly. První román „Hallerovské“ série se dokonce dočkal i u nás uvedené filmové verze jako Obhájce. Bosch se pro změnu dostal na televizní obrazovky, kde řeší případy aktuálně už ve čtvrté sérii stejnojmenného seriálu (naše televize ho však zatím bohužel ignorují).
I v románu Dva druhy pravdy spolu oba nevlastní bratři spolupracují. Jak už vyplynulo z předchozích odstavců, příběh má dvě hlavní dějové linie – vyšetřování vraždy lékárníků spojené s nelegálními obchody s léky a Boschův boj o zachování čistého štítu a dokázání své pravdy. Autor knihu ještě rozdělil do třech hlavních částí. V té první sledujeme začátek klasického detektivního pátrání a také to, jak se Bosch popere s obviněním. Ve druhé části pak Harry dokonce pracuje v utajení, což je něco, s čím nemá ze své dosavadní kariéry téměř žádné zkušenosti. Tato část tedy bude pro některé čtenáře poněkud netradiční a patří k nejnapínavějším momentům v knize. Závěrečná třetina je pak tak trochu ve znamení blížícího se soudního procesu, v němž bude muset Harry dokázat svou nevinu v někdejším vyšetřování Prestona Borderse.
Co říci ke knize veterána, který má za sebou dvě desítky úspěšných titulů, filmovou verzi své knihy a televizní seriál, na kterém se sám podílí? K autorovi, na jehož další knihu netrpělivě čekají fanoušci Harryho Bosche po celém světě? Ke spisovateli, který už začal dokonce pracovat na další sérii (s vyšetřovatelkou René Ballardovou; zatím vyšlo v angličtině The Late Show)? Asi „jen“ to, že je stále ve formě. Ani Harryho vynucený odchod do předčasného důchodu neochudil příznivce poctivých policejních thrillerů se silnými sociálně kritickými prvky o nové příběhy. Z každé stránky je znát autorova obliba „svého“ města, ale rozhodně si nenasazuje růžové brýle. Jeho někdejší minulost kriminálního reportéra dodává románům velmi realistický ráz. Connelly zasazuje příběh do autentických lokalit, o nichž se mnohé i něco dozvíte. Činí to však bez toho, aby čtenáře nudil, odbíhal od tématu, nebo si dokonce vypomáhal nějakou „vatou“.
Svět Harryho Bosche se může mnohým zdát atraktivní. Žije ve slunném městě, v krásném domě nad kopcem. O světě však nemá příliš valné iluze. Za svou dlouhou policejní kariéru už viděl až příliš mnoho zvěrstev, špinavostí, zoufalosti a bídy. Jediným únikem z tohoto světa je jeho (dnes už dospělá) dcera Maddie a poslech jazzu. Přesně v tomto duchu se nese i dalo by se říci jubilejní příběh. Je malinko jiný než předcházející (obhajoba vlastní neposkvrněnosti, práce v utajení), ale ne natolik, abychom v něm nenašli to, kvůli čemu máme autora a jeho hlavního hrdinu rádi.
Ve Spojených státech vyjde na konci října tohoto roku jednadvacátý titul Dark Sacred Night, kde se Bosch pro změnu setká s Rene Ballardovou (bude to druhý příběh „její“ série). Rozvine se v něm motiv naznačený na konci „Pravdy“ – pátrání po vrazích patnáctileté dcery jedné z důležitých postav tohoto románu. Nejspíše se tedy znovu setkáme i s ní, což osobně velice kvituji. Nezbývá než se těšit na další, i tentokrát velice slibný román.
Originální titul: Two Kinds of Truth (2017)
Vydáno: Little, Brown and Company, New York (2017)
Vydání v České republice: Domino (2018)
Přeložil: Jan Netolička (2018)
408 stran
