Detektivové z oddělení vražd si nemohou být v čerstvě nabité „svobodě“ jistí, zdali budou mít ještě práci. A přitom amnestie vypustí do ulic to nejhorší, co mělo zůstat za zdmi věznice. Nejnovější román slovenského autora bestsellerů se odehrává v roce 1990 a patří k jeho nejlepším.
Gregor a Dušan. Dva kamarádi, kteří by se za normálních okolností nejspíš nikdy nepotkali, ale osud je svedl dohromady. Oba si odpykávají trest za zabití. Dušan v afektu zabil milence své ženy a Gregor zase majitele domu, který ho přistihl při loupeži. Ve vězení v podstatě potřebují jeden druhého. Urostlý Dušan chrání Gregora před útoky ostatních spoluvězňů a Gregor zase Dušanovi nabídne, že po propuštění z výkonu trestu může nějaký čas bydlet u nich, než se zase postaví na vlastní nohy.
Prezidentská amnestie, 1990. Dušana propustí o týden dříve. Gregor se má brzy dozvědět, že nabídnuté pomoci kamarádovi bude litovat do konce svého života…
Naši východní sousedé mají velkou hvězdu „detektivkářského“ nebe, která září už od roku 2005. Tehdy jistý vyšetřovatel těch nejzávažnějších zločinů usedl k počítači a pod pseudonymem Dominik Dán napsal svůj první román, Popel všechny zarovná. V něm představil mordpartu z fiktivního Našeho města. Od té doby každý rok napíše dvě knihy (s výjimkou roku 2013, to napsal „jen“ jednu) a těší čtenáře nejen ve své vlasti, ale i v naší republice. A také posluchače, protože řada Dánových příznivců se shodne na tom, že jeho dílo ještě umocňuje skvělý přednes slovenského herce Mariána Geišberga (bohužel zemřel letos 10. listopadu), který načetl šestnáct z dosavadních dvaceti šesti vydaných Dánových románů v podobě audioknihy.
Příznivci tohoto spisovatele, který své pravé jméno zatím neprozradil, vědí, že se v řadě románů zabýval skutečnými trestními kauzami, které ve své době plnily novinové titulky na Slovensku i u nás. Nebo se jimi alespoň nechal inspirovat. A také, že každý román je malinko odlišný a psaný trochu jiným stylem. Proč to píšu. Aktuální Dopis ze záhrobí se sice přímo nezabývá konkrétní kauzou, ale mnozí z nás ještě pamatují amnestii tehdy čerstvě zvoleného prezidenta Václava Havla v roce 1990, která do ulic vypustila vrahy, devianty a další násilníky. Řada z nich se (jak je v knize „předpovídáno“) vrátila během pár dní zpátky. Za sebou ale zanechala mrtvé, znásilněné a v neposlední řadě také zoufalé pozůstalé.
Dopis ze záhrobí je v řadě směrů skutečně jiný. A zároveň také jeden z nejlepších titulů, jaký jsem od Dominika Dána četl. A to především díky přímočarému, až minimalistickému pojetí vyprávění, silnému tématu a skvělé propracovanosti postav. V téhle knize totiž může být někdo zpočátku oběť, ale později pachatel, nebo naopak. Přičemž ta hranice je někdy velmi tenká. Dánův poslední titul je čistým policejním románem, procedurální detektivkou v pravém slova smyslu. Zároveň nepostrádá výpověď o době, ve které se odehrává, a vzhledem k tématu doprovázenou pochopitelně velmi silným sociálně-kritickým tónem.
Už v polovině románu sice „vraždaři“ mají svého pachatele, ale ještě nevědí, co my samozřejmě tušíme, že všechno bude mít daleko širší souvislosti. A tak zatímco je první půlka knihy spíše mrazivě syrová, místy až brutální, v té druhé si můžeme „chrochtat blahem“ nad krystalicky čistým popisem pátrání, výslechů, kombinování a vyhodnocování důkazů. Nespornou přidanou hodnotou je motiv kompliců jedné loupeže a především pak psychologie postav. Z některých nám může být smutno, nad některými kroutíme hlavou nebo jimi opovrhujeme, ale prostě to tak bylo a postavy jsou napsané skutečně reálně. V závěru nechybí jisté překvapení, které osvětluje některé pasáže z počátku a zakončuje román poměrně působivou tečkou.
Dominik Dán zasazuje své romány střídavě do různých období. Jak vyplývá z předchozích řádků, děj „Dopisu“ se odehrává se (až na drobné výjimky) počátkem roku 1990. Vrací nás tak zpět do doby, kdy si mnozí z nás možná nemohli zvyknout na změnu oslovení ze „soudruhu“ na „pane“. Do doby, kdy se Veřejná bezpečnost měnila na Policii a řada mužů zákona vůbec nevěděla, zdali budou mít i nadále práci. Zároveň jim ale bylo díky nesmyslné amnestii jasno, že zločinci budou mít brzy převahu a jich ještě bude zatraceně málo.
Dánův hlavní hrdina Richard Krauz je tedy zatím ještě elévem na oddělení vražd a dohlíží na něj zkušenější kolegové Eda Burger a Oto Hanzel. S žádnými dalšími postavami z mordparty Našeho města (Fischer, Váňa, Mayor a další), na které jsme z Dánových románů zvyklí, se tentokrát nesetkáme. To by však čtenáře nemělo v žádném případě odradit. I přesto, že série Naše město se už počtem titulů blíží pomalu k třicítce (letos by měl ještě na Slovensku vyjít sedmadvacátý titul, Venuša zo zátoky) nejprodávanější slovenský spisovatel neztrácí na dechu ani náhodou. Dopis ze záhrobí je toho – použijeme-li policejní hantýrku – nezvratným důkazem!
Originální titul: List zo záhrobia (2018)
Vydáno: Slovart (2018)
Vydání v České republice: Slovart, spol. s r. o. (2018)
Přeložil: Jan Hanzlík (2018)
320 stran
