Smíchejte Agathu Christie a Wodehouse a vyjde vám nová humoristická detektivní série od Simona Bretta…
Komu byly sympatické rozmarné detektivky z aristokratických kruhů od Královny zločinu (např. Záhada Sedmi Ciferníků) a kdo si libuje ve slovní ekvilibristice P. G. Wodehouse, ten bude dozajista nadšen. Brettova série „Detektivů z Tawcesteru“ totiž představuje duo proklatě vznešených amatérských pátračů, Jejich Výsostí Devereuxe a Honorii Lyminsterovi, vévodské sourozence jinak známé též jako Blotto a Twinks. Blotto je unylý a tupý, zato Twinks je oslnivá a bystrá. A právě na jejich rodovém hradě dojde během honosné sešlosti k jisté nepříjemnosti. Nelze necitovat:
„Je mi strašně trapné s tím teď obtěžovat, matko, ale obávám se, že v knihovně je mrtvola.“
Během chvíle je víc než jasné, že Brett pojal příběh s humorem a obrovskou dávkou nadsázky; s širokým úsměvem od všech těch vybroušených a praštěných sentencí musíte přijmout fakt, že tady je policie na té nejspodnější příčce potravního řetězce a že ani ona sama neočekává, že by něco vypátrala.
„Když pánbůh rozdával intelekt, vrchní inspektor Trumbull zřejmě nestál v řadě čekatelů na předních místech. Možná dokonce, že byl v té chvíli zrovna někde na úplně jiném místě, v úplně jiné zemi.“
Také je třeba počítat s tím, že hosty na Tawcesteru je delegace svržené královské rodiny z jakési „Středoevropy“ (což je pro nás Středoevropany značně podezřelé). Ale tady mají zkrátka představovat „podivnou šlechtu z kontinentu“. A právě jeden člen jejich výpravy se v knihovně odebral na věčnost. Blotto a Twinks se tudíž pouští do pátrání s vervou sobě vlastní…
Není snadné soustředit se tu na detektivní pátrání. Pozornost totiž neustále tříští famózní vypravěčský styl. Čtenáři nezbude, než si asi později knížku přečíst ještě jednou, a tentokrát se už nesmát po každém úžasném šlehu nebo metafoře. (Měla jsem dokonce nutkání nejlepší věty si podtrhávat.)
Sice druhá část příběhu trošku ztrácí švunk, neboť je přesunuta na kontinentální dvůr ďábelsky krutého uzurpátorského krále Středoevropy – kam přijel Blotto zachránit situaci, rodinnou čest a exprinceznu –, ale aspoň je tam mnohem jasněji naznačeno, že Středoevropa má víc společného s Rakouskem, ale do počtu palácových pučů spadá někam do Latinské Ameriky…
Grandiózní příběh jako by vypadl z Wodehouseova světa potrhlých lordstev a distingovaných komorníků. Není myslím také náhoda, že je zasazen do doby, kdy si mladá britská aristokracie dávala nelogické přezdívky – do stejné doby, kdy v knihách Agathy Christie čmuchala i dívka jménem Palička…
Vtipné čtení v sympaticky kabelkovém formátu přímo vybízí k tomu, být ideálním společníkem na plovárnu/pláž…
(Úryvek na závěr – popis exkrálovny: „V případě, že by nějaký anarchista házel bomby, byla by právě ona ženou, kterou by si člověk přál mít mezi sebou a epicentrem výbuchu…“)
Originál: Blotto, Twinks and the Ex-King’s Daughter, 2011
Překlad: David Sajvera
Vydal: XYZ, 2014
224 stran
