Inspirován každoročně vyhlašovanou anketou Lidových novin o knihu roku, rozhodl jsem se kolem Vánoc 2010 připravit za server Centrum detektivky anketu vlastní. Dále tedy první osoba množného čísla: Chtěli jsme oslovit osobnosti českého detektivního světa – autory detektivek či osobnosti nějakým způsobem související s detektivkou, včetně našich redaktorů – a ukázat, co lidi „z branže“ nejvíce zaujalo z detektivek vydaných v Čechách roku 2010. Odpovědí přišlo žalostně málo a dominují zde názory našeho redakčního týmu, nikoliv osob „zvenčí“. Mnozí oslovení nereagovali vůbec, ti slušnější se omluvili: většinou buď proto, že detektivky (téměř) nečtou, nebo se necítili být dostatečně kováni k představení osobního tipu či tipů.
Těch pár ale nyní v abecedním pořadí konečně přinášíme.
Lucie Cermanová (šéfredaktorka webu)
I tento rok jsem přečetla spoustu detektivních knih, u většiny jsem se poměrně dobře bavila, ale zklamalo mě i pár knih oblíbených autorů. Velmi překvapená jsem byla z u nás debutující Asy Larssonové díky velmi zvláštní atmosféře její prvotiny s názvem Sluneční bouře. Výborné bylo i završení trilogie Stiega Larssona, kniha Žena, která kopla do vosího hnízda.
Ivo Fencl (redaktor webu)
Držiteli tří Edgarů a Pulitzerovy ceny Michaelu Connellymu (nar. 1956) z Floridy, který začínal jako novinář píšící o zázemí policejní praxe, vyšlo česky zatím šestnáct románů ( z jeho čtyřiadvaceti). Předposlední Básník (originál 1996) líčí žurnalistovo pátrání po rafinovaném a bezpříkladně krutém vrahovi s titulní přezdívkou, který u zohavených obětí nechává citáty z básní Edgara Allana Poea Eulalie, Jezero, Sen, Zakletý palác, Země snů a Anně. Oběťmi se dál a dál stávají vyšetřovatelé vražd z různých míst Států poznamenaní nevyřešenými případy – i včetně žurnalistova bratra. Ta kniha není podfuk, nýbrž román a obsahuje všechny staré a úchvatné atributy románu, napsal o Básníkovi před sedmi lety Stephen King. Po sérii překvapení vybuchujících jako dobře nastražené nálože dynamitu se čtenář může ohlédnout a žasnout, jak pečlivě a dovedně je dílo poskládáno… Funguje jako klasický detektivní žánr a v tomto případě nezní otázka jen, kdo to udělal, ale i jak… Vzpomeňte, jak jste se cítili, když jste se poprvé dozvěděli, kdo opravdu zabil Rogera Ackroyda! Poté, co nás životem provázeli Ellery Queen, John D. MacDonald, Elmore Leonard, Ngaio Marhová, Ruth Rendellová a spousta dalších, se už sotvakdo necháme něčím překvapit. Na konci básníka jsem však překvapen byl. A taky šokován.
Tato kniha notně přesahuje řadový detektivní román, avšak Michael Connelly přesto věnoval dosti striktním pravidlům žánru náležitou pozornost. Výsledkem je příběh s opravdovou hloubkou a strukturou, který volá po tom, abychom si ho přečetli znovu – nejen dvakrát, ale možná i třikrát.
Pavel Jansa (lékař a spisovatel)
Musím se přiznat, že s během času můj vztah ke „klasickým“ detektivkám ochladl, a už dlouho že je čtu nanejvýš tak, jak prý čítával soudruh Stalin (ten ovšem zase asi nečetl detektivky).
Vysvětlivka pro později narozené: Od svých pedagogů v obecné škole jsem se dověděl, kterak čteme zprvu slabiky, pak celá slova a nakonec někteří i celé věty, zatímco generalissimus prý četl rovnou celé stránky. Teprve později mi došlo, že Josip Džugašvili si v knihách prostě listoval…
Ale zpět k anketě. Ač už dávno nemám rád prvoplánové detektivky, stále si převelice vážím některých románů s kriminální zápletkou. V nich jde pochopitelně i o jiné věci než „jenom“ o mordy a padouchy, kteří je spáchali. K takovým příběhům s nadčasovou výpovědní hodnotou se naopak pořád vracím.
V prosinci 2010 jsem byl proto mile překvapen, když TV Barrandov uvedla Flirt se slečnou Stříbrnou, filmovou verzi Škvoreckého Lvíčete (v daném roce Český spisovatel, vydáno s dalšími tituly). Komedie o tom, jak redaktor Leden uháněl Lenku Stříbrnou alias Leonu Silbersteinovou, kupodivu vyzněla na obrazovce stejně dobře jako v knize. A to u románů vůbec není časté, vzpomeňme jen např., jak Hollywood neuvěřitelně zprznil Kunderovu Nesnesitelnou lehkost bytí!
Aleš Kolodrubec (president České společnosti Sherlocka Holmese)
V poslední době jsem se zabýval spíše historií a počátky detektivní literatury a něco málo i teorií. A tak jsem zcela produkci na domácím knižním trhu nesledoval, jak by si zasluhovala.
Z knih, které se mi dostaly do rukou, mě zaujala prvotina Grahama Moorea The Sherlockian (v prosinci 2010 ji vydalo americké nakladatelství Twelve). Doufám, že se dočkáme i českého překladu.
Z knih vydaných u nás to pak byla Desátá symfonie od Josepha Gelineka s neobvyklým námětem. (Detektivku vydala Euromedia – Knižní klub v roce 2010.)
Mikika (redaktorka webu, knihovnice)
Nejsilnějším zážitkem v uplynulém roce pro mě rozhodně byl poslední kousek z pendergastovské série od dua Preston + Child, Hřbitovní tanec. Od chvíle, kdy jsem titul zmerčila v edičním plánu, jsem nedočkavě vyhlížela listopad. To očekávání a těšení bylo rozhodně součástí kouzla; mnohdy je pak skutečnost i zklamáním, ale ne v tomto případě. Návrat agenta Pendergasta do New Yorku proběhl ve velkolepém stylu a se vším, co čtenáři očekávali. Včetně Vincenta D´Agosty, nadpřirozených záhad, suchého humoru, Pendergastovy aristokratické tajuplnosti a neschopných městských poldů. Užívala jsem si (téměř) každou stránku, a s odstupem času jsem autorům dokonce i odpustila zamordování reportéra Smithbacka hned v první kapitole. Vlastně jsem na to v podstatě už zapomněla, protože dějem nabitý zbytek knihy to počáteční rozladění naprosto přehlušil. A kdo nezná předešlé díly série, tomu bude stejně nějaký Smithback ukradený naprosto.
Jak jen jsem se bavila, když šli Pendergast s D´Agostou nocí vykrást hrobku! Nebo když si P. šel do zvláštního obchůdku pro ingredience na ochranné voodoo kouzlo a D´Agosta jen nevěřícně zíral, kde se to jen ocitl… (D´Agosta se podíval na obchod. „Žertujete, viďte.“ – „Až po vás, můj milý Vincente.“)
Je otázkou, jak dlouho budu spolu s dalšími českými fanoušky vyhlížet další pokračování případů tohoto „velmi zvláštního agenta“. V originále se to jmenuje Fever Dream a radši jsem ani nedočetla anotaci, abych si nezkazila překvapení. Už teď je ale jisté, že autoři konečně odhalí něco z Pendergastovy enigmatické minulosti, takže super zpráva. Třeba by to mohlo vyjít už letos? Nezbývá než hlídat ediční plány…
Richard Spitzer (redaktor webu) viz odkaz
