Po přečtení této povídky od Reginalda Hilla jsem musela konstatovat, že jsem nic zábavnějšího nečetla. Způsob mluvy superintendanta Daziela je občas až krutý, protkaný ironií.
Duchařský příběh je pouze zástěrkou pro pátrání naprosto jiným směrem a Pascoe, už ženatý, se pouze veze a vůbec netuší, stejně jako čtenář, oč tu běží. Šéf si z něj utahuje a Pascoe o tom vůbec neví. Honí se za duchem a skutečná příčina hlídání starého domu jeho přítele tkví v hledání důkazů proti majiteli. Účel je splněn a Pascoe se cítí zrazen.
Seriál byl bravurně natočen a jeho představitelé vybráni tak skvěle, že při čtení povídky, mi před očima běhal protiva a hrubián Daziel. Už dlouho jsem se při čtení detektivky tak nebavila. Je napsána zcela jiným způsobem, zkrátka není policista jako policista!
Originál: Daziel´s Ghost, 1979
Vydal: Domino knihy, 2003
Překlad: Jiří Kobělka
