Když vám někdo pošle krabičku s částí lidského těla, podívejte se, kdo vám v rodině chybí… Působivý thriller s pořádně ostrými ingrediencemi.
Podzim bývá pro leckoho depresivní a ponuré období. Možná patříte k těm, kteří rádi utíkají před sychravým a nevlídným počasím do tepla a berou si do ruky nějaký dobrý román. Pokud se řadíte mezi ty, co v tomto období hledají něco napínavého a zároveň trochu děsivého, byl k vám letošní podzim příznivý. Mimo jiné vyšel nedávno skvělý thriller polského spisovatele Remigiusze Mróze Nenalezená a během pár týdnů tu máme opět neméně dobrý a mrazivý příběh.
Hrdinou románu amerického spisovatele J. D. Barkera je dvaapadesátiletý detektiv chicagské policie Sam Porter. Už řadu let marně pátrá po tzv. Opičím vrahovi, který má na svědomí minimálně sedm obětí. Opičí vrah pokaždé unesl nevinného člena rodiny někoho, kdo udělal nebo dělá nějaké špatnosti. Rodině pak postupně pošle tři bílé krabičky, pokaždé převázané černým provázkem. V první je ucho unesené oběti, ve druhé oči, a ve třetí jazyk. Pachatele inspiruje známá řezba „Tři moudré opice“ – neslyším zlo, nevidím zlo, nemluvím zlo (proto Opičí vrah). První opice si zakrývá uši, druhá oči a třetí ústa. Občas bývá znázorňována i čtvrtá opice (odtud název knihy), která značí „nečiním zlo“. Poté, co rodina obdrží poslední krabičku, je nalezeno mrtvé tělo oběti. Pachatel po sobě dosud nezanechal žádnou stopu a po každém činu se na čas odmlčel.
Porter je přivolán ke zdánlivě obyčejné nehodě, kdy autobus na přechodu srazí chodce. Vzápětí vše pochopí – zemřelý měl u sebe krabičku adresovanou známému byznysmenovi a v krabičce bylo ucho. Policie zjistí, že adresát měl nemanželskou dceru Emory, která se pohřešuje. Při pitvě vyjde najevo, že oběť nehody trpěla rakovinou v nevyléčitelném stadiu, takže to vypadá, že Opičí vrah nakonec spáchal sebevraždu skokem pod autobus. Ale je to opravdu on? Všechno tomu nasvědčuje. Deník nalezený u mrtvého je zároveň přiznáním a šokujícím popisem dospívání ve vyšinuté rodině. Policii ale běží čas, Emory je někde uvězněná a dlouho bez vody nevydrží. Porter je rozhodnutý, že další oběť únosu tentokrát už neumře…
Sedmačtyřicetiletý Jonathan Dylan Barker je rodák z Lombardu ve státě Illinois. Studoval na Floridě, kde v sobě objevil spisovatelské vlohy. Později publikoval v různých teenagerovských časopisech a lokálních médiích. Byl také tzv. ghostwriterem a sloupkařem v malých novinách, které se zabývaly vyšetřováním paranormálních jevů na různých strašidelných místech. V roce 2014 úspěšně debutoval románem Forsaken, který byl nominována na cenu Brama Stokera a řadu dalších cen vyhrál. O tři roky později vydal thriller Čtvrtá opice, díky němuž se čtenáři seznamují s tímto velmi nadějným autorem poprvé. Televizní společnost CBS chystá adaptaci, které by se měl ujmout režisér Marc Webb (je podepsán pod oběma díly The Amazing Spider-Man).
Ve Čtvrté opici budeme spolu s policisty zjišťovat, co byl vlastně Opičí vrah zač. Zdali opravdu zemřel, a my budeme rozkrývat jeho minulost a hledat poslední oběť, nebo zdali je to jen jeho další geniální tah ve hře s policií. Tyhle otázky se nesou celým příběhem a nutno dodat, že je to občas čtení pro silnější žaludky. Znovu si rozšíříme obzor o pár dalších nechutností, o kterých jsme nejspíš dosud nikde nečetli, a opět se přesvědčíme, že fantazie autorů thrillerů nemá hranic.
Například zmíněný vrahův deník je rozhodně jiná liga než „policejní“ linie vyprávění, protože je daleko působivější. Začíná totiž jako vyprávění o idylickém dětství, ale velmi rychle zjišťujeme, že za tou fasádou šťastné rodinky bude něco špatně. Deník o tom, jak vrah vyrůstal v rodině naprostých psychopatů a magorů maskovaných za šťastnou předměstskou rodinku, je skutečně lahůdka pro milovníky bizarních thrillerů (sklep samozřejmě nechybí). Co se týče chystané filmové adaptace, pokud to vezme režisér za správný konec a vybere si dobré herce, může z toho být působivý thriller (s prvky velmi černého humoru), který se zařadí mezi kultovní trháky Sedm a Mlčení jehňátek, se kterými je Barkerova kniha občas srovnávána.
Sám autor se tomuto přirovnání vyhýbá (i když je Sedm v knize dokonce zmíněno), ale zároveň je jím poctěn. V jednom z rozhovorů uvádí, že Thomas Harris (autor knižní předlohy Mlčení jehňátek – pozn. red.) by měl být povinnou četbou pro každého, kdo píše thrillery. Protože píše skvěle. Co se týče přirovnání, čtenáři si možná sami najdou v Barkerově knize více podobenství. Je tam malinko z Dextera, policisté používají tabuli na soupis důkazů stejně jako Lincoln Rhyme, a tak dále.
Čtvrtá opice má tři hlavní dějové linie, které se pravidelně střídají v jednotlivých kapitolách – pátrání po Opičím vrahovi, vrahův deník a scény s unesenou Emory. Každá z těch linií je zajímavá sama o sobě, navíc se dokonale doplňují, takže na rozdíl od jiných románů nevadí, když jednu opustíme, abychom se v další kapitole přesunuli k jiné.
Celkem brzy jsem uhádl, jak to s tím pachatelem bude, a vy to nejspíš uhádnete bez problémů také. Ale to vůbec nevadí! V knize na vás čekají další překvapení a zvraty, které už asi čekat nebudete, navíc to platí pro všechny tři dějové linky. Ani ten vrahův deník totiž nemá za cíl pouze šokovat čtenáře, ale má svůj vlastní příběh a na konci docela slušný zvrat.
Na závěr je nutno podotknout, že jde o první díl ohlášené trilogie (druhý díl už v originále vyšel a tuzemské nakladatelství Domino nyní pracuje na jeho vydání) a má poměrně dost otevřený konec. Celý tenhle thriller s velkým „T“ je ovšem tak dobře napsán a rozehrán, že mi to (opět na rozdíl od jiných příběhů) ani trochu nedělalo problém. Konec totiž zpochybňuje některé události, respektive staví je do jiného světla a zároveň ještě otevírá řadu dalších motivů, které by se mohly v novém příběhu objevit. Kdyby to šlo, osobně bych se do něj pustil hned teď, po dopsání této recenze.
Originální titul: The Fourth Monkey (2017)
Vydáno: Houghton Mifflin Harcourt, New York (2017)
Vydání v České republice: Domino (2018)
Přeložil: Jan Netolička (2018)
448 stran
